Historie radaru v Česku
zatím nedokončený příběh lží, zamlčování a manipulací

Přepis textu videa a zdroje informací.

“Stará Evropa a Nová Evropa, neznamenáte nic, nestojíte si za ničím, nejste nic. Jste americká kolonie. Sundejte všechny vaše vlajky, pověste americké vlajky a uvědomte si váš koloniální statut. Jste exotická turistická destinace. To je všechno k čemu jste dobří.“ Scott Ritter, bývalý zbrojní inspektor OSN a důstojník amerického námořnictva (video)

80. léta

Mezinárodní stabilita byla po řadu desetiletí zajišťována mezinárodními dohodami, především pak Smlouvou o nešíření jaderných zbraní NPT z roku 1970 a Smlouvou o protibalistických raketách ABM z roku 1972.

V 80. letech však přišly Spojené státy s projektem protiraketového deštníku, který destabilizoval už tak velmi nebezpečnou mezinárodní situaci. Naštěstí ale došlo k dohodě a Gorbačov a Reagan podepsali historickou dohodu INF,
která vedla k důležité redukci jaderného arsenálu a která je také považována za začátek konce studené války.

90. léta

V 90. letech obnovily Spojené státy tento projekt a navrhly rozšíření NATO do post-komunistických zemí. V té době už měly USA jasný plán, jinak by se novinář New York Times Thomas L. Friedman nemohl prezidenta Clintona chtít zeptat: „Znamená to tedy, že jste připraveni rozšířit jaderný štít USA do Polska, Maďarska a České republiky?“ („Does this mean you are ready to extend the U.S. nuclear protection umbrella to Poland, Hungary and the Czech Republic?“ NYT, 6.10.1996, otázka 4.)

Nesouhlas s tímto americkým projektem byl stále silnější. Francouzský prezident J. Chirac 3. prosince 1999 řekl: „Musíme se vyhnout pochybám týkajících se Dohody o nešíření jaderných zbraní, které by mohli vést k narušení strategické rovnováhy a k novým závodům ve zbrojení.“ („We must avoid any questioning of the ABM treaty that could lead to disruption of strategic equilibria and a new nuclear arms race.“ NYT, 3.12.1999).

V roce 2000 premiér Grónska Jonathan Motzfeldt řekl: „Nikdo v Grónsku si nepřeje přijmout opatření, která by vedla k obnovení atmosféry studené války. Jsem rád, že NATO neuvítalo plány na vytvoření nukleárního deštníku s radostí.“ („No one in Greenland wishes to take actions that would lead to recreating the atmosphere of the cold war era, I am content that NATO has not greeted the N.M.D. plans with cheers.“ NYT, 18.9.2000)

Po dvou neúspěšných testech a především kvůli odporu dvou nejbližších evropských spojenců dává v roce 2000 prezident USA Clinton ruce pryč od tohoto projektu. Viceprezident Gore k tomu uvádí „Jako prezident bych byl proti takovému systému protiraketové obrany, který by mohl zbytečně narušit strategickou stabilitu a hrozit otevřením dveří k obnovenému závodu ve zbrojení s Ruskem a také k novému závodu ve zbrojení s Čínou.” („As president, I would oppose the kinds of missile defense systems that would unnecessarily upset strategic stability and threaten to open the gates for a renewed arms race with Russia and a new arms race with China.“ NYT, 2.9.2000)

Ale věci se rychle mění

V roce 2002 prezident Bush mladší jednostranně odstupuje od smlouvy o protibalistických raketách, která zajišťovala po tři desetiletí mezinárodní stabilitu. V tajnosti začala jednání s Polskem a Českou republikou ohledně výstavby takzvaného „raketového deštníku“.

Parlamentu EU je jasné, že USA chtějí rozdělit a oslabit Evropu tím, že použijí slabé státy, které mají „přirozenou“ averzi vůči Rusku. Francouzský prezident Chirac na toto téma říká: „Měli bychom být velmi opatrní, abychom nepodpořili vznik nových dělicích čar v Evropě nebo návrat ke starému pořádku.“ („We should be very careful about encouraging the creation of new dividing lines in Europe or the return of an old order.” NYT, 15.4.2007)

Rusko, Čína a další evropské země kritizují politiku prezidenta Bushe mladšího a Kanada v roce 2005 oficiálně odmítá se jakkoli účastnit v plánu raketového deštníku. (Prime Minister Paul Martin formally announced that Canada would not contribute to a continental missile defense system that the Bush administration wants to build. „Ballistic defense is not where we will concentrate our efforts,“ he said, adding that Canada would concentrate its security resources on border, coastal and Arctic security, intelligence, and expanding the armed forces. NYT, 25.2.2005)

NYT na toto téma už v květnu 2006 píší: „Česká republika se pokoušela o vyhnutí veřejné diskusi o projektu, protože zde byly obavy, že by se to mohlo stát klíčovou otázkou v červnových parlamentních volbách. A tak se Američtí zástupci rozhodli veřejně nemluvit o možném umístění projektu na území České republiky. Ale je zde možnost, že obě strany chtějí jednat v tajnosti, řekl jeden americký zástupce, kterému byla slíbena anonymita vzhledem k důvěrnosti této otázky.“ („The Czech Republic has sought to avoid public discussion of the project, fearing that it could become an issue in June parliamentary elections. As a result, American officials have refrained from talking openly about a potential site on Czech territory. But it remains an option that both sides intend to discuss privately, said an American official, who was garanted anonymity because of the confidentiality of the discussions.“ NYT, 22.5.2006)

Až o měsíc později a především díky iniciativě Ne základnám se čeští občané dozvídají, že se opět začíná naplňovat heslo „o nás bez nás“ a že se za jejich zády připravuje rozhodnutí znovu vpustit cizí vojska na naše území. Bez této iniciativy by se většina obyvatel o tomto plánu možná vůbec nedozvěděla.

Toto je jen začátek dlouhé řady lží, zamlčování a manipulací

Nejdříve vláda lhala, když tvrdila, že se projekt uskuteční v rámci NATO. K tomuto plánu se skepticky vyjádřila řada členských států NATO. „Plán USA na evropský systém raketové obrany je ‚politicky nebezpečný‘.“ Gerhard Schroeder, bývalý německý kancléř. (Herald Tribune, 11.3.2007)

Kritizoval ho dokonce i samotný generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer.

Dále se tvrdilo, že nepřijmout by znamenalo rozdělit Evropu, ale jak jsme viděli, tak je to právě tento projekt, co rozděluje Evropu.
„Amerika bude vždycky schopná kontrolovat Evropu tím, že jí rozdělí a bude panovat.“ (Scott Ritter)

A konečně se snaží vláda celou záležitost bagatelizovat, když tvrdí, že jde jen o malou, nepodstatnou základnu. Ve skutečnosti jde ale o strategické rozhodnutí, které z České republiky udělá zemi podřízenou Washingtonu, tak jako pobyt ruských vojáků z nás udělal zemi podřízenou Moskvě. Bylo řečeno, že kontrola základny bude v rukou české vlády. Ale jak je známo z ostatních vojenských základen USA v Evropě, hostitelské země nemají téměř žádnou kontrolu nad děním v základnách.
(Come osserva lo studioso Chalmers Johnson: "(C'è) una grande strategia volta a preservare o addirittura accrescere il potere americano... Ciò diventa chiaro allorché volgiamo la nostra attenzione ad alcune delle attività segrete in tutto il globo... di cui il Pentagono è a perfetta conoscenza ma di cui altri organi del governo e la popolazione tutta sono completamente all'oscuro. Dokument italského senátu) (Basi militari americane: una storia di crimini e soprusi)

Opozice vůči radaru je silná a průzkumy mluví jasně: dvě třetiny obyvatel jsou proti umístění radaru. Mezitím horko těžko vzniká vláda jako šaty sešité z kousků staré látky a hlasování o důvěře projde jen díky dvěma sociálním demokratům, kteří najednou převléknou kabát, a také díky politice zelených, která sbírá kritiku jak uvnitř strany, tak od jiných evropských zelených.

Ve stejný den, kdy je vláda schválena, ji žádá vláda USA o umístění radaru, a česká vláda zahajuje oficiální jednání jen pár dní na to. A to přesto, že ví, že většina populace je proti a více jak 70% lidí si přeje rozhodnout o této otázce v referendu.

DEMOKRACIE vychází z řeckého slova demos (lid) a kratos (moc), takže to znamená vláda lidu.

26. května zorganizovala iniciativa Ne základnám celostátní demonstraci v Praze. Zúčastnilo se jí kolem pěti tisíc lidí – od studentů po důchodce, od učitelů po podnikatele. Pro organizátory to byl úspěch. Česká média ale o této demonstraci informovala jenom jako o akci několika set důchodců a komunistů. Video z demonstrace »

20. října proběhlo v rámci kampaně Evropa pro mír mezinárodní setkání v Březnici: účastní se ho 80 starostů z České republiky. Starosta Londýna Ken Livingstone a starosta Hirošimy Tadatoshi Akiba zaslali účastníkům konference pozdravy. Účastní se zástupci 50 zahraničních organizací z Evropy i z USA. Panuje přesvědčení, že umístění radaru v České republice a v Polsku zesílí mezinárodní napětí a povede k novým nekontrolovatelným závodům v jaderném zbrojení.
Videozpráva starosty Hirošimy Tadatoshiho Akiby »
Pozdrav starosty Londýna Kena Livingstonea »

V mnoha zemích se protestuje před českými ambasádami proti tomuto záměru. Tato informace ale zůstává před většinou české populace utajena.

17. listopadu další manifestace na Václavském náměstí : 5000 lidí a účastní se jí především odbory, umělci, disidenti, filozofové atd. Česká média o této demonstraci informovala takto (obrázek z novin).

Stejně jako za minulého režimu, i tato vláda se snaží zamezit jakékoliv opozici. A tak když se v listopadu setkal Jan Tamáš, mluvčí Iniciativy Ne základnám, s bývalým premiérem Milošem Zemanem, který se vyjádřil jasně proti radaru, nebyli o tomto setkání občané téměř žádnými médii informováni. Česká televize navíc místo toho v ten den přinesla zprávu, že odpůrci radaru jsou prý placeni z Ruska. Během několika dní vyšetřovací komise parlamentu toto nařčení vyvrátila, ale ani o tom média téměř vůbec neinformovala.

Zamlčování a podivné praktiky se netýkají jenom radaru. Alarmující je také hlasování zástupců naší země v OSN při projednávání studie o zbraních s ochuzeným uranem.

Už ve válce v bývalé Jugoslávii začala armáda USA používat náboje s ochuzeným uranem a to bez informování svých spojenců. Mluvčí NATO, generál Giuseppe Marani, prohlásil: „protipancéřové náboje s ochuzeným uranem byly používány piloty spojenecké armády proti srbským silám v Kosovu“ a ještě přidal, že tyto náboje „nejsou vůbec nebezpečné“. („proiettili anticarro con uranio esaurito sono stati usati dai piloti alleati contro le forze serbe in Kosovo“ e ha aggiunto che questi proiettili „non comportano alcun rischio“ Bulgaria-Italia.com, 3.5.1999)

Tisíce italských vojáků onemocněly a stovky jich už zemřely. Důvod: ochuzený uran. Ukazuje se, že ochuzený uran byl užit kromě zmiňovaného Kosova ještě v Iráku, v Libanonu a pravděpodobně také v Afghánistánu. Ve všech těchto zemích se významně zvyšují procenta genetických deformací.
Video v italštině »

1. listopadu 2007 se ve Valném shromáždění OSN hlasuje o návrhu udělat studii na téma ochuzeného uranu. 122 států se vyjadřuje souhlasně s tímto návrhem, šest států je proti: Francie, Velká Británie, USA, Izrael, Nizozemí a Česká republika. (OSN, 1.11.2007)

V září 2007 vyprodukovala vláda takzvanou studii o zdravotních dopadech radaru. Ministr Vondra k tomu říká: „Zveřejnili jsme tu studii o zdravotních dopadech, z které vyplývá, že žádné negativní zdravotní dopady nebudou.“ (Aktuálně.cz, 12.11.2007)

Vládní zmocněnec Klvaňa o ní prohlašuje: „…je zpracována nejlepšími odborníky a její kritika je jen ideologická, nestojí na faktech“. (Britské listy, 15.11.2007)

Profesor Zbyněk Raida a doktor Jiří Šebesta z Ústavu radioelektroniky Vysokého učení technického v Brně o této studii ve svém posudku prohlašují: „Práci odvedenou při zpracování studie lze považovat za nízkou až povrchní. Nelze ji považovat za věrohodnou. Pracoval na ní jediný tým a v tomto týmu nebyl žádný uznávaný odborník na dané otázky.“ A dále: „Kdyby podobné dílo obhajoval student vysoké školy v oboru radiotechniky jako svou závěrečnou práci, s téměř stoprocentní jistotou by neuspěl.“ (Aktuálně.cz, 9.11.2007)

Už léta je prohlašováno, že „protiraketový deštník“ je především vyvíjen na obranu před raketami, které by mohl odstartovat Írán. Na oficiálních stránkách tohoto projektu se píše: „Rozmístění anti-raket v Polsku a radaru v České republice je projektováno speciálně pro obranu Evropy proti útoku střelami středního a dlouhého doletu vystřelených z Iránu.“

Scott Ritter, bývalý hlavní zbrojní inspektor OSN a důstojník amerického námořnictva, na téma zbrojních inspekcí v Iráku v roce 2003 řekl: „Věděli jsme, že v Iráku nejsou zbraně hromadného ničení.“ Přesto ale vláda Spojených států na Irák pod touto záminkou zaútočila. „A také bych rád poukázal na to, že jsou téměř tři týdny po začátku války a kde jsou ty zbraně hromadného ničení?“

„Jde o upevnění americké imperiální hegemonie na světě. Jde o přivádění Bushovy doktríny amerického unilateralismu do praxe.“ (Scott Ritter)

Předpověděl také, že situace s Íránem půjde v podobných kolejích a Irán bude napaden, přestože nebudou žádné skutečné důkazy o jeho nebezpečnosti.

Victoria Samson, americká analityčka z Centra pro informace o obraně (Center for Defense Information) 12. června 2007 vystoupila v Evropském parlamentu a řekla: “To, co je skutečně iritující, je, že se jedná pouze o experiment raketové obrany: velmi nový systém, neznámý a nevyzkoušený, který by měl chránit před teoretickou a upřímně nevysvětlitelnou íránskou raketovou hrozbou, která navíc neexistuje.” („What is truly galling is that this missile defense experiment by the United States is strictly that: un unknown, untested, brand-new system, which is supposed to defend against a theoretical and frankly inexplicable Iranian missile threat that also does not exist.” Difesa antimissile, str. 2)

Podle studie uveřejněné 16 americkými zpravodajskými agenturami 3. prosince 2007 přestal Irán pracovat na výrobě atomové zbraně už v roce 2003. (National Intelligence Estimate (NIE) - Iran: Nuclear Intentions and Capabilities; Aktuálně.cz, 16.11.2007: Bílý dům tlačí na CIA kvůli Íránu. Chce vhodné důkazy)

Je zřejmé, že tento systém obrany není určen k ochraně před Íránem nebo Severní Koreou. A není užitečný ani proti raketám z Ruska nebo Číny. Toto je oficiální prohlášení americké vládní agentury zodpovědné za raketový deštník.

„Předseda vlády rovněž podotkl, že protiraketový štít není namířen proti Rusku, které proti němu vznáší námitky. ‘Rusko není ohroženo vojensky.‘“ (Zpravodajství ODS, 31.05.2007)

Jen o několik měsíců později se ale prohlášení zcela mění a pan Topolánek jasně říká, že skutečným důvodem radaru je Rusko! (18. Kongres ODS, 24.11.2007 - projev M. Topolánka: text, video)

I mezinárodní vojenští experti potvrzují, že tento systém obrany nezmůže nic proti tisícům atomových hlavic, které má k dispozici Rusko.

Velmi rozšířenou hypotézou je, že skutečným zájmem USA je militarizace a ovládnutí vesmíru, což by vedlo k úplné kontrole nad naší planetou. To byl i hlavní důvod, kvůli kterému v roce 2005 Kanada odmítla spolupráci na tomto projektu s USA. (Space4peace.org)

Dalším rozšířeným názorem je, že každý systém obrany se dá překonat. I kdyby byl takový systém sebelepší, za několik málo let mohou nepřátelské velmoci stejně vyvinout takové prostředky, které ho překonají. Takže by bylo nezbytné tento obranný systém neustále vylepšovat, což by vedlo k nikdy nekončící spirále, ze které budou získávat jen zbrojařské firmy.

Jak říká Massimo Zucchetti, jaderný fyzik z technické univerzity v Turíně: „Neexistuje poslední zbraň. Poslední zbraň se po čase vždy stává zbraní předposlední. Vojáci, vědci, lidé pracující v této oblasti musí najít způsob jak utratit ty obrovské zdroje, které jim jsou vyhrazeny.“ (Buone Nuove, 26.10.2006)

Ale zkusme pochopit lépe, jak se věci mají

New York Times 13.6.2000 píší: „V posledních deseti letech zbrojní průmysl podpořil v kampaních politiky z Washingtonu sumou 49 miliónů dolarů. Další 2 milióny vydal na skrytější a nepřímou kampaň, o které sami představitelé tohoto průmyslu tvrdí, že pomohla vytvořit atmosféru, ve které tlak na vytvoření protiraketového štítu silně doléhá na obě politické strany.“ („Over the last decade, the arms industry has spent $49 million in campaign contributions to Washington politicians and an additional $2 million in a more subtle and indirect campaign that they say has helped create an atmosphere in which the pressure to build an antimissile system weights heavily on both parties.“ NYT, 13.6.2000)

To znamená, že zbrojní průmysl financuje obrovským způsobem přímo politické strany. Ale nejen to. Největší výdaj byl směřován na vytvoření studijních středisek a neziskových organizací, jejichž úkolem je vytvářet pseudo-vědecké dokumenty, které by mohly přesvědčit politiky a veřejnost o nezbytnosti vybudovat raketový systém.

„V čele zastánců raketové obrany je Centrum pro bezpečnostní politiku (Center for Security Policy) – skupina, která z 20 až 30 % ve svém ročním rozpočtu 1,2 milionu (omlouváme se za chybu ve videu, kde je uvedeno 1,2 miliardy) dolarů spoléhá na příjmy od zbrojních firem. Tato organizace, prosazující výstavbu protiraketového systému, má ve své správní radě nejméně 8 zástupců průmyslu (jen ze společnosti Lockheed Martin šest), vydává nepřetržitý proud stanovisek a pořádá řadu seminářů pro ty, kdo ve Washintgonu rozhodují.“ („Leading the charge for missile defense is the Center for Security Policy,a group that has relied on military contractors for 20 to 35 percent of its annual budget, which is $1.2 million. Dedicated to having an antimissile system built, the center has at least eight industry representatives on its board -- six from Lockheed Martin alone -- and issues a steady stream of position papers and sponsors numerous seminars for Washington decision makers.“ NYT, 13.6.2000)

Podniky přímo zainteresované na vybudování raketového deštníku jsou: Boeing, Lockheed Martin, Raytheon a Northrop Grumman. (PeaceLink.it) Více informací: CounterPunch.org

Společnosti Boeing, Lockheed Martin a Northrop Grumman patří ke klientům firem AMI Communications a Dutko Worldwide. PR agentura AMI Communications získala od české vlády netransparentním způsobem zakázku na propagaci radarové základny v Brdech. Cílem PR agentur přitom není poskytovat nestranné informace, ale přesvědčit cílovou skupinu o výhodnosti nabídky zadavatele.

Jak AMI Communication tak Dutko Worldwide mají kromě vazeb na zbrojní koncerny také úzké vazby na ODS. Bývalá mluvčí ODS Jana Marcová, spolumajitelka a jednatelka AMI od roku 2007 vede českou pobočku Dutko Worldwide. Jednatelem a konzultantem Dutko Worldwide v České republice byl až do roku 2006 Alexandr Vondra, který je dnes jedním z nejhlasitějších zastánců amerického radaru. (Greenpeace, Zvědavec.org)

Je možné změnit budoucnost?

Argentinský filosof a spisovatel Mario Cobos, píšící pod pseudonymem Silo, k tomu říká: „Jestli všechno skončí v chaosu, který vyústí do zrození nové civilizace, nebo jestli začne doba postupného polidšťování, to nezávisí na neúprosných mechanismech, ale na záměrech jednotlivců a národů, na jejich angažovanosti a zájmu na změně světa.“

V blízké budoucnosti můžeme očekávat, že velké americké zbrojní korporace nabídnou výnosné obchody zbrojařským firmám v Evropě. Pod tlakem těchto evropských podniků schválí vlády zemí v NATO americký projekt Raketového systému. Těmito podniky budou zaplaceny i průzkumy veřejného mínění, politici a odborníci, kteří budou v televizi objektivně vysvětlovat výhody Deštníku a humanitárních válek. Kdo se postaví proti, záhadně zmizí ze scény. Souhlas NATA bude používán jako jakási magická formule schopná přesvědčit všechny, kdo dosud nesouhlasili nebo váhali, aby se podvolili a s instalací radaru souhlasili.

V prosinci 2007 navrhlo Humanistické hnutí s podporou řady amerických mírových organizací zahájit nenásilný boj formou nespolupráce – nekupovat americké výrobky.

Na webových stránkách www.nenasili.cz si můžeme přečíst: Lidé v České republice už vyzkoušeli všechno – diskusi a předání více než 200 000 podpisů na peticích, konference s podporou osobností vědeckého i uměleckého světa, manifestace i snahu o dialog s jednotlivými politiky… Protože obě vlády zcela ignorují nesouhlasný názor většiny svých občanů, jsme donuceni sáhnout k nástroji, který se jich dotkne v oblasti pro ně nejdůležitější – v ekonomice. Proto navrhujeme zahájit tlak na vládu USA prostřednictvím amerických společností: nekupujme americké výrobky.

Nenásilný protest má dlouhou historii a řadu úspěšných příkladů. Mezi nejvýznamnější patří hnutí Mahatmy Gándhího v Indii a M. L. Kinga v USA.

Tato hnutí dokázala, že nenásilný boj je reálnou možností, jak přinutit i mnohonásobně většího nepřítele vzdát se svého cíle. Aktivní nenásilí přineslo Indii nezávislost na britských kolonizátorech a americké černochy přiblížilo k rovnoprávnosti.

Teď je na nás, abychom v jejich příkladu pokračovali a ukázali nejen české a americké vládě sílu Davida proti Goliášovi – sílu nenásilí.

I když tuto jednoduchou věc udělá jen část z těch 68% už nesouhlasících lidí, vyšleme jasný signál, který nebude možné ignorovat! K úspěchu stačí jen 5% z nás!

Budoucnost se ještě dá změnit!