Vzájemná nezávislost mocenských orgánů je pouze teoretická, prakticky ji nelze uskutečnit. Opravdu stačí ověřit si, odkud vyrůstá a jak je členěn každý z mocenských orgánů, aby se zviditelnily vnitřní vztahy, které je všechny navzájem spojují. Vzhledem k tomu, že patří všechny do jednoho a téhož systému, jinak tomu ani být nemůže. Časté krize vyplývající z nadvlády jednoho mocenského orgánu nad druhým a ze vzájemného zasahování do pravomocí, z korupcí a z neregulérnosti, odrážejí tudíž pouze celkovou ekonomickou a politickou situaci té které země.

Co se zastupitelských systémů týče, je třeba říci, že v době, kdy bylo zavedeno všeobecné hlasovací právo, vládla domněnka, že mezi zvolením zástupců lidu a ukončením jejich mandátu se odehraje něco jako jedno 'jednání'. Časem však začalo být zřejmé, že po 'jednání prvém', kdy hodně lidí volí lidí několik, následuje 'jednání druhé', kdy těch několik zrazuje ty, kterých bylo hodně a kteří je zvolili, a to pro zájmy, které s mandátem, jehož se jim dostalo, nijak nesouvisí. Tento neduh má svůj původ v politických stranách, které se proměnily v pouhé skupinky ve vedení a které o potřebách lidu nic nevědí. Mocenští zájemci si své kandidáty vybírají, platí jim a nařizují, jakou politiku mají provádět, už rovnou uvnitř jednotlivých stran a s pomocí jejich mechanismů. To vše jen dále ozřejmuje hlubokou krizi tkvící v samotném pojmu i praktickém výsledku zastupitelských systémů.

Humanisté bojují za změnu zastupitelské praxe tím, že kladou maximální důraz na lidová hlasování, referenda, a na přímou volbu kandidátů. Nesmí se totiž zapomínat, že ještě dnes v mnoha zemích existují zákony, které připouštějí nezávislé kandidáty pouze v rámci jednotlivých politických stran a ty pak zůstávají kandidátům nadřazeny, nebo po kandidátech vyžadují náležitý příjem a vůbec vymýšlejí nejrůznější opatření, která možnost nezávislých kandidátů nechat se pověřit vůlí lidu podstatně omezují. Každá ústava nebo zákon omezující možnost občana volit a být volen je však výsměchem samotným základům reálné demokracie, která je nadřazena jakémukoliv právnímu uspořádání.

Pokud má být uplatněna zásada rovnosti podmínek, pak je třeba, aby hromadné sdělovací prostředky byly během volebního období, kdy kandidáti předkládají voličům své volební návrhy, dány do služeb obyvatelstva a aby všem byly poskytnuty naprosto stejné podmínky. Mimo to budou muset být vypracovány a přijaty zákony o politické zodpovědnosti, na jejichž základě ten, kdo nedodrží sliby učiněné před volbami, riskuje zákaz činnosti, sesazení z funkce nebo politický soud. Alternativní náprava, jak je dnes povětšinou v platnosti, podle níž kandidáti a politické strany, které nedostály svým volebním závazkům, jsou trestány menším počtem hlasů při následujících volbách, totiž ono zmíněné 'druhé jednání', v němž dochází ke zradě zastoupených voličů, vůbec neodstraňuje.

Co se týče přímého vyjádření obyvatelstva k naléhavým problémům, referenda, je jasné, že technické podmínky k jejich provádění jsou den ode dne lepší. Tím nemáme pochopitelně na mysli průzkumy mínění či různé zmanipulované ankety, jde nám naopak o to, aby s pomocí nejnovějších elektronických informačních zařízení byla usnadněna přímá účast a umocněno přímé hlasování.

V reálné demokracii musí být menšinám zaručeno přiměřené zastoupení a mimoto musí být podniknuta veškerá opatření podporující jejich praktické uplatnění a rozvoj. Menšiny obklíčené nenávistí a diskriminací dnes zoufale volají po svém uznání a je na humanistech a na jejich zodpovědnosti, aby toto téma povýšili na prioritní téma diskuse a stavěli se do čela boje proti všem zjevným a skrytým neofašistům. Bojovat za práva menšin znamená vlastně bojovat za práva všech lidských bytostí jako takových. Avšak i uvnitř jednotlivých zemí existují mnohdy celé kraje či oblasti trpící tou samou diskriminací, jakou trpí menšiny, vinou centralizačních snah státní moci, která je dnes pouze necitlivým nástrojem v rukou velkého kapitálu. Tato situace může skončit teprve zavedením federálního systému, který těmto historicko-kulturním subjektům vrátí reálnou politickou moc. Obrátit pozornost k tématu práce, kapitálu, k tématu reálné demokracie a vytyčit si za cíl decentralizaci státního aparátu, znamená zacílit politický boj k vytvoření nového typu společnosti, která by pružnými změnami reagovala na dynamiku potřeb národů živořících v závislosti.

Silo, kniha Dopisy mým přátelům