Nositel Nobelovy ceny, emeritní profesor lingvistiky na Massachusettském institutu technologie, jeden z nejuznávanějších světových politologů.

Umístění systému protiraketové obrany ve východní Evropě znamená prakticky vyhlášení války. Jen si představte, jak by reagovaly Spojené státy, kdyby Rusko nebo Čína nebo jiná cizí mocnost jen pomyslela na umístění protiraketového systému na hranicích USA nebo v jejich blízkosti, o budování takového systému ani nemluvě. Za takových nepředstavitelných okolností by byla prudká reakce USA nejen téměř jistá, ale také pochopitelná, a to z jednoduchých a jasných důvodů.

Všichni dobře vědí, že protiraketová obrana je zbraní prvního úderu. Uznávaní vojenští analytikové USA ji popisují jako „nejen prostý štít, ale prostředek akcí USA. Umožní efektivnější uplatňování vojenské moci USA v zahraničí. Účelem protiraketové obrany ve skutečnosti není ochrana Ameriky. Je to nástroj globální nadvlády.“

Evropanům se teď systém prodává jako obrana proti íránským raketám. I kdyby měl Írán jaderné zbraně a rakety dlouhého doletu, pravděpodobnost, že by je použil k útoku na Evropu, je nižší než pravděpodobnost, že by Evropu zasáhl asteroid. Takže pokud je důvodem obrana, Česká republika by měla zavádět systém na svou obranu před asteroidy. Kdyby Írán naznačil byť nejmenší záměr k takovému kroku, země by byla obrácena v prach a dým. Systém samozřejmě míří na Írán, ale jako zbraň prvního úderu.

Takzvaná „protiraketová obrana“ zvyšuje hrozbu války o několik procent výš. Tato „obrana“ však ve skutečnosti znamená zvýšení hrozby agrese na Středním východě s nevyčíslitelnými důsledky a hrozby konečné, smrtelné jaderné války.

Více než před půl stoletím dali Bertrand Russell a Albert Einstein mimořádnou výzvu lidem celého světa, ve které je varovali, že stojí před rozhodnutím, které je „jasné, děsivé a nevyhnutelné: Měli bychom přivést lidstvo ke konci? Nebo by měl člověk zavrhnout válku?“