Narozena 19.června v Rangunu (Barma) - Nobelova cena míru 1991

Opoziční politička Aung San Suu Kyi je ve své vlasti nazývána "the Lady”- díky důstojnému zjevu, útlé postavě, elegantnímu oblečení a květině, kterou vždy nosí vetknutou ve vlasech.

O jejím osudu se svět dozvěděl až poté, co roku 1991 obdržela Nobelovu cenu míru za nenásilný boj za demokracii a lidská práva v Barmě.

To už byla dva roky v domácím vězení s téměř totální izolací. Cenu si nemohla vyzvednou osobně, protože by se vystavila nebezpečí, že se už nesmí vrátit do své vlasti.

Suu Kyi ovlivnil osud jejího otce Aung Sana. Jako generál úspěšně bojoval za nezávislost Barmy na anglickém koloniálním panství, ale krátce před cílem se stal roku 1947 obětí atentátu. Byl by se stal prvním barmským svobodně zvoleným prezidentem.

V té době byly Suu Kyi teprve dva roky. Po celý svůj život se však o otce a jeho působení zajímala, což jistě lze připisovat také vlivu její matky Khin Kyi, která dětem vštěpovala úctu k otcovu mimořádnému dědictví.

Studovala v Delhi politologii, později v Oxfordu filozofii, politologii a ekonomii. Pracovala v New Yorku pro OSN a spolu se svým mužem, tibetologem Michaelem Arisem, se kterým mají dva syny, také v Bhutanu.

V době, kdy Suu Kyi učila a bádala v Kyotu a v Indii (kromě jiného zkoumala také nejmladší barmské dějiny a roli svého otce v nich), dostává se Barma pod vedením brutálního diktátora Ne Wina do téměř totální izolace od okolního světa.

Život Suu Kyi se zcela změnil, když se roku 1988 vrátila ke své těžce nemocné matce nazpět do Barmy – do středu občanských politických nepokojů. Suu Kyi Prohlásila, že nemůže jako bojovnice za občanská práva a jako dcera svého otce lhostejně přihlížet, začala se ihned politicky angažovat a rychle se stala symbolem odboje.

I přes výhružky ozbrojených sil a zákaz shromažďování cestovala během volebního boje za Ligu za demokracii (NLD), kterou spoluzaložila, po celé zemi a neohroženě kázala občanskou neposlušnost. Její velkolepé volební vítězství na jaře roku 1990 však politické vedení ignorovalo, začalo další zatýkání, mučení a zabíjení opozičních předáků. Aung San Suu Kyi nařídili domácí vězení.

V roce 1995 , po šesti letech, smí domácí vězení poprvé opustit a za přísných opatření přijímat zahraniční novináře. Dva roky nato je opět uvězněna. Jako budhistka se vyrovnává s izolací jen díky přísné disciplíně a meditacím, čas tráví šitím, gymnastikou, hrou na klavír a studiem jazyků.

Její zdravotní stav se během dlouhého věznění rapidně zhoršuje především kvůli špatné stravě, protože peníze od mocipánů nepřijímá. Odmítá však veškeré návrhy vojenského vedení, aby za těchto tíživých podmínek opustila zemi. Zůstává Barmě a boji za svobodu věrná a zřekla se dokonce i setkání se svým smrtelně nemocným mužem a se syny. V roce 1999 umírá Michael Aris na rakovinu, návštěvu u Suu Kyi mu vláda nepovolila.

Cornelia Heuer, přeložila Saša Lienau

Diař 2008 slavné ženy nejen střední Evropy -  www.profem.cz »