Narozená 21.června 1947 v Hamedanu (Írán). Jako první Íránka, a první muslimská žena v historii vůbec, získala Nobelovu cenu za mír. Shirin Ebadi je silná a velmi odvážná žena.

Svůj život věnovala boji za lidská práva, především práva žen a dětí. V zemi, jako je Írán, to není ani trochu jednoduchá životní cesta a její směr byl také přerušen hned v začátcích.

Vystudovaná právnička se v roce 1975 stala první ženou v Íránu zastávající funkci soudkyně, avšak pár let poté, v roce 1979, přišla Íránská revoluce. Konzervativní klerici nastolili totalitní režim potlačující práva žen. Mimo jiné zakazoval, aby žena byla soudkyní, a tak byla Ebadi suspendovaná z tehdejšího místa předsedkyně soudu na místo sekretářky. Přes houževnaté podávání stížností dovolávajících se nápravy, nemohla důstojně pracovat ve svém oboru až do roku 1993.

Nepřízeň osudu ji však nedonutila pasivně sedět s rukama v klíně. Nucené volno využila k psaní knih a článků, které ji v zemi proslavily. Poté, co získala zpět právnickou licenci, zastupovala v celé řadě případů porušování lidských práv. Mezi nimi i rodiny zavražděných stoupenců a stoupenkyň liberálně smýšlející elity.

Zastupovala také rodinu Ezzata Ebrahimnezhada, jediné oficiálně uznané oběti zabíjení při studentských protestech v roce 1999. Během procesu byla Ebadi obviněna z šíření videonahrávky s projevem bývalého člena vlády, který obvinil své bývalé kolegy z organizování útoků na členy kabinetu reformního prezidenta Khatamiho. Přestože se bránila, že nahrávka měla sloužit jen potřebám obhajoby, byla odsouzena k 5 letům vězení a odebrání právnické licence. Rozsudek byl později zrušen nejvyšším soudem, ale případ vzbudil celosvětovou pozornost jednotlivců a skupin, kterým lidská práva nebyla lhostejná.

Shirin Ebadi se věnovala také případům porušování práv dětí a cenzury médií. V posledních letech také zastupovala rodinu Zahry Kazemi, nezávislé íránsko-kanadské fotoreportérky, jež zemřela v íránské vazbě po svém zatčení za politicky nevhodné fotografování. Přestože oficiální autority trvají na verzi, že smrt Kazemi byla nehodou, Shahram Azam, lékař, jež ohledával její mrtvé tělo, vypověděl, že se stala obětí znásilnění a mučení, jež jí způsobilo řadu zranění včetně fraktury lebky. Azamovi se podařilo uprchnout do Kanady, kde zažádal o azyl. Zahra Kazemi získala in memoriam cenu za odvahu, s jakou bojovala za právo na svobodu projevu. Její vrazi přes veškeré snahy nadále unikají spravedlnosti.

Za svůj významný přínos k prosazování lidských práv a demokracie v Íránu byla Shirin Ebadi několikrát oceněna mezinárodními institucemi. Držitelka 11 čestných doktorátů světových univerzit získala v den 55. výročí Všeobecné deklarace lidských práv jednu z nejdůležitějších cen: Nobelovu cenu míru. Ve svém projevu hovořila o symbolické hodnotě tohoto ocenění pro ženy z Íránu a mnoha dalších zemí světa, jež si uvědomují svá práva a usilují o jejich naplnění. Ocenění jedné z nich je důležitým apelem, aby v sebe věřily a dál aktivně čelily patriarchálnímu bezpráví, které nemůže existovat věčně. Cesta k zastavení násilí musí vést skrze respektování a praktikování rovnoprávnosti všech lidských bytostí nezávisle na rase, genderu, národnosti nebo sociálním statusu. Shirin Ebadi na ní kráčí se ctí.

Tereza Hendlová,
Zdroj: Diář 2008 "Slavné ženy nejen střední Evropy" -  www.profem.cz »