"Nespolupráce se zlem je stejnou morální povinností jako spolupráce s dobrem."

M. L. King se narodil v roce 1929 v Atlantě ve státě Georgia, vystudoval teologii a filosofii a při studiích objevil i Gándhího. Byl stržen a okouzlen jeho myšlenkou nenásilí. Tento baptistický pastor byl spíše než myslitelem velkým mužem činu. Jeho společenská aktivita spadá do období padesátých a šedesátých let, kdy v demokratických Spojených státech vládl tvrdý režim rasové segregace, odsouvající černošské obyvatelstvo na okraj společnosti. Na všech veřejných místech, včetně dopravních prostředků měli černoši svá “vyhrazená místa”, neměli stejná práva jako běloši, jejich platy se lišily od platů bělošských a žili povětšinou ve svých čtvrtích, jakýchsi ghetech, v nezdravé atmosféře násilí a diskriminace.

V roce 1954 odešel z Atlanty do města Montgomery v Alabamě. Právě zde začal svou politicko-společenskou aktivitu a stal se vůdcem protestního hnutí proti rasové segregaci v městských dopravních prostředcích. Impulsem, který spustil protesty, bylo zatčení paní Rosy Parksové, která se v autobuse posadila na místo vyhrazené bílým a odmítla se zvednout. Pak nastalo úspěšné bojkotování dopravních prostředků.

Protesty trvaly přes rok a černoši města Montgomery při nich prokázali pevné přesvědčení, vytrvalost a zralost. Důsledně uváděli do života Kingovy myšlenky: odmítali násilí a neodpovídali na různé podoby provokací: M. L. King byl zatčen a odsouzen, bylo mu vyhrožováno a byly na něj páchány atentáty, dále docházelo k masovému zatýkání a úřady se sdělovacími prostředky šířily falešné informace ve snaze hnutí rozdělit.
"Takto vyjdeme z této noci plné útlaku. Udělat z tohoto národa národ lepší znamená, že se můžeme zvednout a dát opozici na vědomí, že nepřijmeme nespravedlnost a budeme ji čelit svými životy. Nikdy se nesnížíme k nenávisti a k použití násilí a dospějeme do bodu, kdy budeme schopni naše protivníky přesvědčit, že zde pomalu vzniká nový svět."

Po roce protestů prohlásil Nejvyšší soud rasovou segregaci v dopravních prostředcích za nezákonnou. Rozhodnutí Nejvyššího soudu vyvolalo silné násilné reakce. Kukluxklan uspořádal řadu manifestací, avšak stejně rozhodné byly i odpovědi Hnutí: "K těm nejdůležitějším chloubám americké demokracie patří to, že máme právo protestovat za naše práva, toto je nenásilný, duchovní a morální protest, který používá metodu pasivního odporu. I kdyby proti nám bylo použito násilí, my nebudeme reagovat násilně."

Hnutí černochů se rozšířilo i mezi studenty: nespolupráce, protestní manifestace, „sit-in“ byly nejčastěji užívané metody proti uplatňování segregace. Důležitým cílem bylo i dosáhnout toho, aby i černoši měli skutečné volební právo. King nadále snášel řadu nespravedlností, od neoprávněného zatýkání, vyhrožování až po atentáty.
Nakonec skutečně došlo k jednání a byly uzavřeny první dohody směřující ke zrušení segregace. Boj se rozšířil i do severních států a vyvrcholil v roce 1964 pochodem ve Washingtonu, kde M. L. King pronesl svůj slavný proslov: “Mám sen…”
"Mám sen, že jenoou tam venku na červených kopcích Georgie synové bývalých otroků a synové bývalých otrokářů budou moci zasednout ke splečnému stolu bratrství. Mám sen, že se jednou Mississippi – stát trpící žárem nespravedlnosti, stát trpící žárem útlaku – bude proměněn na oázu svobody a spravedlnosti. Mám sen, že jednou budou moje čtyři malé děti žít v zemi, kde nebudou posuzováni pro svou barvu pleti, ale pro svůj charakter. Dnes mám tento sen."

V následujících letech se přiostřily nejen stále trvající boje, ale i reakce zastánců segregace, řada významných představitelů Nenásilného hnutí byla zavražděna. M. L. King stále hlouběji chápal, že jeho boj není jen bojem černochů v Americe, ale že se týká celého lidstva. Pochopil, že násilí je třeba hledat v srdci samotné společnosti, v jejích pravidlech a v její filosofii. Tato hluboká úvaha jej přiměla postavit se proti válce ve Vietnamu, za což si vysloužil kritiku právě onoho demokratického a křesťanského světa, který jej už pomalu začal přijímat a považovat za svého partnera.
"Bůh nemá zájem jen na svobodě lidí s černou, hnědou či žlutou pletí, Bůh má zájem na svobodě celé lidské rasy, na vytvoření společnosti, kde spolu žijí všechny lidské bytosti jako bratři, kde není zapotřebí nenávisti ani násilí. Toto je něco jiného, je to moderní způsob jako byl ten Gándhího, podle kterého je nespolupráce se zlem morální povinností stejně tak jako spolupráce s dobrem."

M. L. King byl zavražděn 4. dubna 1968 v Memphisu ve státě Tennessee, ale to, co uvedl do pohybu, už nic nemohlo zastavit. Den před svou smrtí prohlásil:
"Jako každý jiný člověk bych chtěl žít dlouhý život. Dlouhověkost má určitě svou důležitost, ale nyní mě tohle netrápí. Chci pouze konat vůli boží. A On mi dovolil vylézt na horu. A podíval jsem se za ní. A viděl jsem zaslíbenou zemi. Možná se tam nedostanu s vámi. Ale chci, abyste dnes v noci věděli, že my jako lidstvo dospějeme k zaslíbené zemi. A dnes v noci jsem naprosto šťastný. Nic mě netrápí. Nemám strach z žádného člověka. Mé oči spatřily věčnou blaženost Příchodu Pána."

 


Martin Luther King - citáty

Nejhorší ze všech tragédií není zemřít mladý, nýbrž žít do pětasedmdesáti, a přece nikdy nežít doopravdy.

Láska je jednooká, ale nenávist je úplně slepá.

Věděl jsem, že se ze mne stal trestanec, na svůj delikt jsem byl ale pyšný. Mým deliktem bylo to, že jsem své lidi shromáždil k nenásilnému protestu proti nespravedlnosti. Můj zločin byl v tom, že jsem si pro své lidi přál nezcizitelné právo na život, na svobodu a na hledání štěstí. A hlavně záležel v tom, že jsem se své lidi snažil přesvědčit, že odmítnout spolupráci se zlem je morální povinností stejně naléhavou, jako příkaz spolupracovat s dobrem.

Láska je jediná síla, která dokáže změnit nepřítele v přítele.

Nespravedlivost na jednom místě zeměkoule ohrožuje spravedlnost na celém světě.
Ten, kdo se dívá na hřích, je právě tak vinen, jako ten, kdo ho páchá.

Člověk, který není ochoten pro něco zemřít, není hoden toho, aby žil."