"Nedělej jiným to, co bys nechtěl, aby jiní činili tobě."

Tolstoj se narodil v roce 1828 v Jasné Poljaně v Rusku.

V období let 1860 až 1880 napsal své dva nejslavnější romány, považované za mistrovská díla světové literatury, Vojnu a mír a Annu Kareninu. Ale hluboké pojednání o nenásilí nacházíme v jeho dalších dílech, jako je „Království Boží je ve vás“. Existenciální krize ho přiblížila ke křesťanství, kde se snažil objevit autentický a původní smysl, který byl ovšem zmařen oficiální církví. Podle něj církev zapomněla na dva prosté a přitom základní články Evangelia: milovat své bližní a neodporovat zlu násilím. A tak, i když je sice křesťanství všude kolem nás, neproniklo do života a srdcí lidí. „Kristovo učení neříká pouze to, že bychom zlu neměli odporovat násilím, ale přináší i nové pojetí života. Kdyby toto učení vešlo do života společnosti, zamezilo by boji lidí mezi lidmi. Ne tak, že by jednu jejich část podřídilo nějaké autoritě, ale zakázalo by lidem, především těm u moci, aby používali násilí kdykoli a proti komukoliv.“

Toto poselství však bylo skutečně přijato jen málo kým. Státy sice akceptovaly křesťanství, ale přijaly jen povrchní část celé doktríny, a to z čistého užitku. “Rozpor mezi vědomím a životem, neboli rozdvojení naší existence, dosáhlo svého extrémního vrcholu”. Na jedné straně se mluví o lidskosti, soucitu a spravedlnosti, ale na druhé je potichu a zcela evidentně podporována společnost založená na násilí. Ten, kdo se nachází u moci, používá násilí vždy, když je jeho moc ohrožena. Válka je tak ospravedlňována coby nezbytnost, která má údajně zabránit tomu, aby se k moci dostali zlí lidé. Tímto svým počínáním však mocní a vládnoucí jen odhalují sami sebe coby osoby zlé a ovládané násilím, jimž nejde o nic jiného, než aby byla zachována situace, která jim přináší výhody.
A tak zmanipulují veřejné mínění proto, aby ostatní přesvědčili, že se jedná o násilí použité proti zlu objektivnímu, které ohrožuje všechny bez rozdílu.

Kdybychom nebyli zaslepeni pokrytectvím, ujasnily by se nám ty nejzákladnější věci v našem životě: „poděl se o to, co máš s ostatními, nehromaď bohatství, nenadýmej se pýchou, nekraď, nepřinášej nikomu utrpení, nedělej jiným to, co bys nechtěl, aby jiní činili tobě, to všechno už bylo vysloveno, a to ne před osmnácti stoletími, ale před pěti tisíci lety. Kdyby neexistovalo pokrytectví, nebylo by žádných pochyb o pravdivosti tohoto zákona. Jediným smyslem života je sloužit lidstvu, přispívat k upevnění království božího na zemi, a to nebude možné, dokud každý z lidí nepozná pravdu a nezačne ji vyznávat. “Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat, ani se nebude dát říci: ,Hle, je tu,´ nebo , je tam´. Vždyť království Boží je ve vás!”

Tolstoj - citáty

Opravdu moudrý je ten, kdo pozná sám sebe.

Lidé nežijí tím, že se o sebe starají, ale tím, že je v nich láska.

Radost z konání dobra je jediným opravdovým štěstím.

Každý žil tolik, kolik miloval.

Je jen jedno nepochybné štěstí v životě – žít pro druhého.

Ze všech věd, které člověk může a musí znát, tou hlavní je umět žít tak, aby spáchal co nejméně zla a způsobil co nejvíc dobra.

Hrdina, jehož miluji celou duší, byl, je a vždycky bude krásný – je jím pravda.

Je třeba věřit v existenci štěstí, abychom byli šťastni.