Zbrojením k větší chudobě

Každá vyrobená zbraň, každá spuštěná válečná loď, každá vystřelená raketa v konečném smyslu znamenají okrádání těch, kteří hladoví a nemají co jíst.

To nejsou slova pacifistů, ale presidenta Eisenhowera, jednoho z největších válečníků historie, který varoval před nekontrolovatelnou mocí zbrojního průmyslu. I naše země hrála v dobách studené války v závodech ve zbrojení svou roli a měli bychom si uvědomit naši odpovědnost. Na mnoha místech planety dosud umírají lidé našimi zbraněmi.

Smutné je, když se naše země znovu staví do čela nového kola zbrojení, které na sebe naváže ohromné prostředky finanční, materiálové i výzkumné. Celosvětové výdaje na zbrojení činí již tisíc miliard USD ročně a země jako USA či Rusko slibují jejich další navyšování. To bude znamenat zhoršení přístupu k úvěrům na mezinárodním trhu a také jejich zdražení.

Při posledním pokusu o celosvětovou ochranu pomocí SDI, které byly jen dalším Reaganovým omylem, narostly dluhy chudých zemí až několikanásobně právě díky enormnímu růstu úrokových sazeb, který zapříčinilo obrovské zadlužování USA, z něhož se ani Spojené státy ani rozvojové země dodnes nevzpamatovaly.

President Eisenhower věděl, o čem mluví, a dnešní USA mu dávají zapravdu. 35 milionů občanů Spojených států žije pod hranicí chudoby, z toho 12 milionů dětí. Pomáhat najít chudým lidem v USA i v rozvojových zemích cestu ze zakletého kruhu bídy je důležitější, než roztáčet nová kola zbrojení.

Naším problémem není to, že by zbraní bylo málo, ale že je jich příliš mnoho. Jak říkal bývalý ředitel Světové banky Wolfensohn: Dáváme tisíc miliard na zbrojení a padesát miliard na rozvoj, to se mi zdá nepřiměřené.

Ráje pro bohaté

Hrubě odhadované ztráty daňových úniků přes tzv. daňové ráje a offshore země přesahují 250 miliard USD při předpokládaném 30% zdanění. Polovina těchto prostředků by bohatě stačila k odstranění chudoby a nejzávažnějších nemocí. Přesto, že tento fakt je znám už dlouhou dobu, jen málo zemí se s nimi pokouší bojovat.

Daňové ráje sami nepatří mezi světové mocnosti a donutit je k přijetí mezinárodních pravidel by bylo jednoduché. Bohužel nebyl zatím nalezen mezinárodní konsensus, protože autoritativním vládám tento systém nevadí, v mnoha demokratických zemích pak firemní lobby tlačí proti přijetí legislativy a jiné demokratické země rády využívají offshore teritoria k financování tajných operací.

Offshore operace fungují tak, že místo aby si např. měď prodávaly firmy z ČR a Zambie, prodá nejprve zambijská firma měď firmě na Seychelách a to s minimálním ziskem, aby se vyhnula placení daní v Zambii. Tam je měď prodána jiné firmě za běžných podmínek a to za paušálního zdanění cca 300 USD.

Pak teprve se tento klíčový technický kov dostane do Čech, ovšem za cenu, která minimalizuje zisk a tedy i zdanění v ČR. Není třeba dodávat, komu patří firmy na Seychelách. To ovšem nikdo nezjistí, protože tamní úřady garantují utajení, nepožadují daňová přiznání ani audity.

Podobných offshore center je na světě na sedm desítek. Máte-li dost peněz, najdete i v Čechách dost daňových poradců, kteří vám přesně poradí. Vzhledem k tomu, že podobné operace nemohou provádět zaměstnanci se svými zaměstnavateli, není divu, že se daňová zátěž přesunuje z právnických osob na fyzické a důchodové a sociální systémy jsou kvůli těmto daňovým únikům v krizi.

Tomáš Tožička - Česko proti chudobě

Brožura ke stažení na www.ceskoprotichudobe.cz