Situace v Keni se nelepší, naopak. Násilí se stále ještě neutišilo, další lidé utíkají ze svých domovů a Keni hrozí humanitární katastrofa.

Z iniciativy členů Humanistického hnutí v Keni před několika týdny vzešel velmi zajímavý projekt, který by s nastalou situací dokázal pracovat a za pomoci všech, kterých se tato situace týká, ji i řešit. Jedná se o vytvoření komisí za nenásilí. Tyto komise již dnes vznikají v různých lokalitách a začínají svou práci.

Principem mírových komisí je něco, co v současné době v Keni chybí – dialog, spolupráce, mírové řešení problémů, které danou lokalitu trápí, napříč politickým i kmenovým spektrem. Komise zakládají lidé, kteří věří, že se dnešní situace v Keni dá řešit klidnou a nenásilnou cestou. Tito lidé potom zvou své sousedy a známé, z rozdílných kmenů, aby se komisí zúčastnili. Právě kmenová odlišnost v rámci komisí je v tuto chvíli pro Keňu, kterou cloumá kmenové násilí, velmi zásadní. Pokud by těchto mírových komisí vzniklo více, dalo by se potom lépe a efektivněji apelovat na vládnoucí složky, aby k mírovému řešení situace přistoupily. Jejich vznik je však i přes samotné mírové zaměření velmi složitý, vzhledem k trvajícímu zákazu shromažďování.

Se vznikem mírových komisí velmi úzce souvisí také prohlášení Humanistického hnutí v Keni, vytvořené 7. ledna 2008. Jedná se o text, který vypadá velmi jednoduše a pochopitelně - v tomto krátkém prohlášení je něco, co cítí každý člověk na celém světě – touha po životě v míru, snaha o dohodu mezi lidmi, prosba o uvědomění si, že všichni jsme lidské bytosti, kterým ke šťastnému životu stačí vlastně jen velmi málo.

Prohlášení humanistického hnutí, 7. ledna 2008, Keňa

Keňskému lidu.

Vyzvali jsme politické představitele, aby okamžitě přestali se vzájemným nepřátelstvím a uvědomili si, že jejich konání vede Keňu k humanitární katastrofě, jaká nemá v historii obdoby. Některá z politických stran možná převezme kontrolu nad celým státem, ale bude pro ni toto dědictví úspěchem, za cenu země na pokraji občanské války? Smrt, hlad a neštěstí bude jediné, co získají…přestože žádný z politických vůdců nic z toho na vlastní kůži nepocítí.

Teď není čas války kmene proti kmeni, teď není čas genocidy a etnických čistek.

Nyní je čas zastavit toto hnutí násilí a dostat ho pod kontrolu.

Přejeme si skutečně, my Keňané, vidět naše bratry a sestry v jednotlivých kmenech umírat proto, že jedna skupina politiků věří, že dokáže pracovat lépe než druhá?

To, že volby byly podvodně zmanipulovány, již není důležité. Důležité nyní je, že pokud budeme pokračovat v našem konaní, násilí naši zemi zničí.

V tuto chvíli stojí Keňa na rozcestí. Před námi jsou jen dvě cesty. Jedna je cestou nenávisti a násilí. Na této cestě najdeme jen smrt a zmar. Na této cestě nás čekají masakry a genocida, stejné, jaké postihly naše sousedy ve Rwandě a Burundi. Vybereme-li si tuto cestu, čeká nás nekonečný koloběh smrti a pomsty, ve kterém naleznou smrt miliony lidí. Je pravdou, že vydání se na tuto cestu je mnohem jednodušší, avšak pokud na tuto cestu vkročíme, bude velmi obtížné z ní odejít. V současné době se zdá, že jsme tímto směrem učinili již několik prvních kroků…

Ta druhá cesta před námi je cestou porozumění a míru. Je těžší ji najít, avšak tato cesta se nám odvděčí tím, že pokud se na ni vydáme, bude jednodušší ji spojit s naším životem. Na této cestě budeme potřebovat nástroje, jako jsou dialog a komunikace. Musíme však složit zbraně a pochopit, že násilí a nenávist nepřináší užitek nikomu. Musíme pochopit, že ať patříme k jakémukoli kmeni, každý z nás je lidskou bytostí. Každý z nás touží po budoucnosti bez bolesti a utrpení.

Keňa nežije pro skutečnost, v jaké se teď ocitla. Historickým vývojem jsme rozděleni do 42 kmenů soustředěných v jedné geologické lokalitě. Ale my jsme víc, než pouhých 42 kmenů. Jsme lidské bytosti! Každý z nás touží po míru a štěstí. Přejeme si život ve zdraví, s možností vzdělání pro naše děti a s bezpečím ve stáří. Ať jsme Kikujové nebo Luové, Kalenjinové nebo Masajové, Luhyaové nebo Kisiové či příslušníci jakéhokoli jiného kmene – všichni si přejeme to samé.

Musíme si uvědomit, že vývoj událostí, který skončí dobře jen pro někoho, není dobrý pro nikoho. Nikdo nežije bezpečně, pokud ostatní zažívají bolest a sociální příkoří.

Dnes voláme všechny Keňany – vydejme se cestou míru. Připojte se k humanistickému hnutí a pracujme společně na našich rozdílech. Apelujeme na naše politické představitele, aby přestali hrát mezi-kmenové hry s lidmi a zastavili pád naší země do pekla.

Vytvořme místní mírové komise. Umožněme lidem z jednotlivých kmenů, aby společně naplnili následující ustanovení:

1. Chceme řešit blížící se humanitární katastrofu a proto je naše politická příslušnost v tomto kontextu nepodstatná.
2. Souhlasíme se zničením všech zbraní a žádáme místní představitele církve, policie a armády, aby nad ničením dohlédli.
3. Vyzýváme politiky, aby společně vytvořili plán vlády národní jednoty jako první krok k cestě k novým prezidentským volbám. Volby se uskuteční co nejdříve, nejlépe v horizontu 6-ti měsíců.
4. Vyzýváme mezinárodní společenství ke spolupráci s oběma politickými stranami, k jejich podpoře a pomoci ve vedení dialogu a řešení problémů se kterými se Keňa potýká.
5. Žádáme mezinárodní organizace o pomoc obnovit distribuci jídla, pohonných látek a dalších produktů a služeb tak brzo, jak jen to bude možné.