Dokument Světového pochodu
Zpráva z prvních dnů krize od keňských humanistů
Milí přátelé,
bylo to 27. prosince 2007, kdy se Keňané ze všech společenských vrstev vzbudili brzy, již ve 4 hodiny ráno, jen proto, aby šli volit. Volba, kterou nazvali volbou změny. Proč volbou změny? Protože v roce 2002 volili pro změnu, které se však nedočkali. A tak lidé čekali v dlouhých volebních frontách jen proto, aby dosáhli právoplatné volby, v kterou věřili a stále věří, že změní jejich životní standardy.
A tak lidé volili a vrátili se do svých domovů či sociálních příbytků, aby sledovali v televizi a rádiu výsledky voleb. První den je vše v pořádku, sčítání hlasů je ve prospěch způsobu, jakým lidé volili. Když přijde druhý den sčítání hlasů, lidé začínají tušit určitou neregulérnost, která je také hlášena volební komisi Keni a jejími předsedovi. Ale neúspěšně. Starý muž se jen směje předloženým faktům o neregulérnosti. Třetí den a volební komise oznamuje zpoždění ohlášení volebních výsledků, obzvláště těch týkajících se volby prezidenta.
Něco se „upeklo“ v keňské volební komisy (ECK), ve výsledkovém centru KICC (Kenyatta International Conference Centre). Výsledky prezidentských voleb byly zfalšovány. Byly mezi 15000 až 20000 ve prospěch úřadujícího pana Kibaki. Lidé o tom mluvili, a také- pozorovatelé z EU, USA a dokonce také pozorovatelé OSN. Nikdo o tom nechce slyšet!!!!
Třetí den, celý národ má obavy z toho, kdo bude jejich budoucí prezident. Chtějí toho, koho volili. Ale stále žádné výsledky. Čekání je moc dlouhé a nejlepší způsob, jak o sobě dát vědět je násilí – naneštěstí – a lidé se schylují k ničení majetku. Pane Bože! Je to špatné, tak špatné! Právě se vloupali do jednoho z největších supermarketů v Kisumu, rabování začíná a úmyslné ničení a pálení majetků pokračuje. Nikdo netuší, že to bude končit až ničením lidských životů.
Lednice, televize, jídlo, vše je rabováno. Mnoho lidí je zastřeleno a nemocnice jsou plné lidí, trpících na střelná zranění. Problém je, že nemocnice nemají dostatek personálu, který by pečoval o oběti tohoto volebního násilí. Umírají… jeden po druhém…
Čtvrtý den a násilí pokračuje, ECK je také pod tlakem vládního úřadu, aby jmenovalo Kibakiho vítězem, opozice chce přepočítání hlasů, provedené pod dohledem tisku a veřejnosti! Tomu vládní úřad nenaslouchá, je veden justicí a ústavní ministr Martha Karua nenaslouchá. Odmítli… Kategoricky odmítli. Soukromá média musí zastavit svá vysílání, sbalit si své věci v KICC a okamžitě odejít. Obávaná jednotka policie zakročí, aby to ještě bylo zdůrazněno. Jediná stanice, která je dovolena v KICC, je státní KBC. Proč? ECK musí nyní ohlásit, že Kibaki zvítězil v „těsně volených volbách“.
Okamžitě je ohlášen. Stěží uplynulo 20 minut a slyšíme klení ve vládním úřadě… „Oni to ukradli a musí co nejrychleji zabránit tomu, aby mohlo být něco změněno.“ A tak to mělo proběhnout?… V demokracii?… Opravdu?… mmmmmmmmmmmm.
Kibaki vyhrál volby se 30 členy parlamentu proti Railovi Odingovi a jeho zvolenými 100 členy – to je něco, co lidé nechtějí slyšet. Vydali se do ulic protestovat a setkali se s policejními jednotkami. Jsou zabíjeni, mláceni obušky a vše se zvrhává v chaos. Opravdový chaos…
Když píši tento článek, je slyšet střelba… Možná opět zabili dalšího…dva... tři… čtyři… a dalších přibývá. Nevíme přesně kolik, ale mluví se o 177 mrtvých lidech z násilí a přes 70000 lidí bez domova. Domy byly spáleny... Mnoho aut hoří na ulicích… A šílenství pokračuje. Nikdo nechce naslouchat. „Ukradli nám naše volby“… říkají lidé. Slibují, že to nenechají být. Včera v Eldoretu bylo zaživa upáleno 30 lidí a mnoho dalších bylo zabito v Mathare, chudinské čtvrti v Nairobi.
Moje země, moje země... Nepřestávám pro ni plakat. V tomto čase se musíme společně posadit a mluvit. Jediná cesta je, když se obě strany sejdou a Kibaki dovolí přepočítání volebních výsledků. Touto cestou budou lidé šťastní a bude prezidentem ten, koho zvolili… To je jediná záruka, kterou potřebují. Bude tomu ale někdo naslouchat?
Bude šílenství pokračovat? To je otázka pro mnoho lidí.
Ratata, ratata… Střelby pokračují a lidé nepřestávají naříkat…
Možná se z toho dostaneme, nebo se to bude stupňovat… jako ve Rwandě?
Možná jste dnes neviděli titulky v novinách… křičí: “35 lidí upáleno zaživa v kostele“.
Charles
« zpět