Projev na demonstraci za ukončení blokády Gazy a odsouzení útoku na Flotilu svobody - 5.června 2010, Václavské náměstí

Snad vás mohu oslovit jako vážené přítelkyně a vážení přátelé,

Všiml jsem si, že mezi lidmi i mezi novináři panuje rozšířený stereotyp, že každý kdo je kritický k politice současné izraelské vlády je antisemita, každý kdo nesouhlasí s okupací Palestiny či s blokádou Gazy je terorista nebo aspoň s terorismem či teroristy sympatizuje. Mám pro vás novinku. Není to pravda.  To ovšem neznamená, že jednoznačně neodsuzuji např. údajnou reakci aktivistů na palubě turecké lodi Mavi Marmara, kteří na varování izraelského námořnictva prý odsekli: „Sklapněte. Vraťte se do Osvětimi“.  To je nejen urážlivé, ale  vysloveně hloupé a diskredituje to poctivé snahy aktivistů, kteří odmítají jak okupaci, tak i antisemitismus. Jsem rád, že tu vidím řadu přesně takovýchto hesel.

Můj otec pocházel ze židovské rodiny a jeho matka a prakticky celá jeho rodina zahynula v Osvětimi, Terezíně či v jiných táborech. Nezpochybňuji tedy holocaust, který považuji za největší hrůzu minulého století. A vždy jsem podporoval existenci Izraele. Věřil jsem, že to bude demokratický stát, který poučen historií holocaustu bude demokratický a tolerantní vůči jiným rasám, národům či náboženství a nikdy by ho ani nenapadlo vojenskou silou okupovat cizí území. A mám v Izraeli mezi mírovými aktivisty mnoho takovýchto přátel. A stejně jako oni nemohu mlčet, pokud izraelská vláda porušuje základní lidská práva nebo mezinárodní právo. A podotýkám, že jednoznačně odsuzuji všechny formy terorismu ať už jde o individuální či státní nebo jakýkoliv jiný terorismus. Vznešené politické cíle nelze realizovat jakýmkoliv násilím proti bezbranným civilistům.

Jako bývalý předseda VS OSN bych se chtěl věnovat právě tomu porušování mezinárodního práva. Jefim Fištejn na ČT v konfrontaci s Janou Ridvanovou tvrdil, že Izrael má podle mezinárodního práva možnost zasáhnout i v mezinárodních vodách proti lodím, které se chystají prolomit blokádu. Blokáda je podle něj uznávané opatření ve vojenských konfliktech. Jeho přesvědčení, že blokádu Gazy respektuje mezinárodní společenství dokazoval na faktu, že žádný stát nevyslal své válečné loďstvo tuto blokádu odstranit. To je, s prominutím, superblbost.

Je všeobecně známo, že okupace Palestiny je v rozporu s rezolucemi RB OSN 242/1967 a 338/1973 a tyto rezoluce spoluvytváří mezinárodní právo. OSN i přední mezinárodní právníci  (např. Jennings, Bowett, Dugard) vždy argumentovali, že je nepřípustné anektovat cizí území aktem války a permanentně je okupovat a to i v případě, že by to byl výsledek oprávněné sebeobrany. Podobně OSN a EU, ale i USA poukazují na skutečnost, že budování osad je porušováním mezinárodního čl.49 (6)  Čtvrté ženevské konvence, která byla ratifikována Izraelem v roce 1951, a kde se jasně píše, že „Okupační mocnost nepřemístí část svého obyvatelstva na území, které okupuje. Stejně tak podle rezoluce RB OSN č.252/1968 nemá anexe Východního Jeruzaléma „žádnou právní platnost“ a podle římského statutu ICC z roku 1998 je přemístění civilistů na okupované území dokonce válečným zločinem. Navzdory těmto faktům si žádný stát pochopitelně nepřeje vyvolat válku, aby prosadil respektování mezinárodního práva. Civilizované státy dávají přednost řešit konflikty politickým a diplomatickým vyjednáváním. To se vztahuje i na blokádu Gazy.

Izrael v roce 2005 stáhl své osadníky i vojáky z pásma Gazy, ale neustále kontroluje hranice Gazy z pevniny, moře i ze vzduchu. Bachaři se tedy z ghetta Gaza stáhli, ale poté, co kontrolu nad Gazou získal Hamas, tak Izrael reagoval uvalením blokády, takže  Gazané se sice mohou ve svém vězení volně pohybovat, ale nemohou jej opustit kdykoliv chtějí nebo přijmout jakékoliv návštěvy nebo si postavit dům či jíst cokoliv si přejí. Okupační mocnost je podle ženevské konvence povinna zajistit obyvatelům okupovaného území základní humanitární potřeby. Podle OSN či AI tuto povinnost Izrael nedodržuje. Podle OSN je dnes 80% Gazanů zcela závislých na mezinárodní humanitární pomoci. Dále je blokáda Gazy evidentně kolektivním trestem, který postihuje obyčejné občany, kteří se žádného konfliktu nezúčastňují. To je v rozporu s článkem 33 Čtvrté ženevské konvence i s mezinárodním humanitárním právem. Profesor mezinárodního práva na univerzitě v Illinois Francis A. Boyle dokonce blokádu označil za „pomalou genocidu“.

Mimochodem blokáda ostentativně zaměřená proti Hamasu vlastně Hamasu neobyčejně pomáhá. Hamas totiž získává to, co potřebuje z pašeráckých tunelů a propašované předměty se pak prodávají v Gaze za přemrštěné ceny a Hamasem vysoce zdaněné. Hamas tedy díky blokádě bohatne. A současně občané za takové situace budou Hamas vnímat jako organizaci, která hájí jejich zájmy proti okupantům, kteří ohrožují jejich živobytí.

Konvoj s humanitární pomocí Gaze byl přepaden v mezinárodních vodách, což uznává i Izrael. Loď plující pod viditelnou vlajkou je vlastně jakýmsi plovoucím územím daného státu. S výjimkou nějakého závazného rozhodnutí RB OSN je napadnutí lodi s vlajkou cizího státu v mezinárodních vodách jasně ilegální. Podle čl.22 dané ženevské konvence z roku 1958, kterou Izrael podepsal, lze takovou loď napadnout pouze existuje-li důvodné podezření, že jde o pirátskou loď nebo loď, která je zapletena do obchodu s otroky. Rovněž lze loď zastavit existuje-li důvodné podezření, že se na palubě nalézají zbraně, zvláště zbraně hromadného ničení. To v tomto případě vyloučila důkladná prohlídka kyperskými celníky a vylučuje to i zdravý rozum neb posádka musela počítat s tím, že loď bude prohlédnuta izraelskými úřady.  Existence zbraní by zcela zdiskreditovala deklarovanou snahu dopravit do Gazy humanitární pomoc, od léků přes sušenky, papír velikosti A4, hračky, hudební nástroje, invalidní vozíky až po cement či prefabrikované domky, aby si v rozbombardované Gaze lidé mohli znovu postavit své domovy. Tyto předměty Izrael nedovoluje do Gazy dovážet neboť tvrdí, že by mohly pomoci Hamasu v jejich odporu proti izraelské okupaci i když si to třeba u těch hraček nedovedu dobře představit.

V neposlední řadě mezinárodní právo dává právo přepadené posádce se bránit v souladu se zákony země pod jejíž vlajkou loď pluje, v tomto případě se zákony Turecka. Všechna příslušná právní ustanovení hovoří o nutnosti jak napadající vojenské jednotky dodržovat přiměřenost útoku ve srovnání s vážnosti údajného přestupku posádky, tak o přiměřené obraně dané napadnuté posádky. Zda byl útok či obrana přiměřená musí být podrobeno důkladnému vyšetření. Nesmírně důležitá jsou svědectví očitých svědků, ale je třeba důkladně prošetřit všechny okolnosti a detaily incidentu. Znepokojující jsou například výsledky pitvy devíti zabitých mužů, o nichž píše britský Guardian poté, co byly zveřejněny v Turecku. Oběti byli prý zastřeleni třiceti projektily ráže 9mm a řada z nich z bezprostřední blízkosti a často do hlavy, například 19tiletýamerický občan Fulkan Dogan byl střelen 5x ze vzdálenosti menší než 45 cm, jiní byli podobně střeleni do týla či do zad.

Víte, napadl mne vtip o turistovi, který se ztratí na túře Irskem a tak se zeptá kolemjdoucího Irčana: “Prosím Vás kudy mám jít do Tipperary?“. A Irčan mu odpoví: „Když se chcete dostat do Tipperary, tak být vámi, nezačal bych svou cestu odtud“.

Já bych tedy v žádném případě nezačal vyšetřování této události tím, že bych pověřil Izrael samostatně vést dané vyšetřování i s tím, že by si ponechal veškeré zabavené důkazní předměty včetně techniky českých novinářů za více než milion korun. Vyšetřování musí vést nezávislý orgán, pokud možno s mandátem OSN, kterému by Izrael předal veškeré zabavené předměty včetně zvukových a vizuálních záznamů.

Závěrem mi dovolte konstatovat, že naprostá většina států západní Evropy odsoudila akci, která vedla ke ztrátě životů osmi Turků a jednoho Američana tureckého původu. Některé vlády v této souvislosti požadují zrušení blokády neboť pokud jejím hlavním smyslem není vyhladovění či demoralizace Gazanů, ale zamezení dodávek zbraní Hamasu, tak takovouto kontrolu mohou provádět příslušné mezinárodní jednotky. Například nevidím důvod proč  například nebylo možné prozkoumat náklad ke Gaze plující lodi Rachel Corrie (pojmenované po 23tileté americké studentce, kterou rozdrtil izraelský buldozer když se snažila zabránit demolici palestinského domova)  a po konstatování, že tam nejsou žádné zbraně umožnit této irské lodi doplout až do Gazy.  Byl by to však náznak prolomení blokády,což by odpovídalo nejen postoji OSN, ale i stále častějším úvahám americké vlády, pro níž spor mezi Tureckem a Izraelem, dvěma nejbližšími spojenci USA, jistě není nic vítaného.

Zrušení blokády požaduje i premiér nové pravicové britské vlády David Cameron. I proto mne jako českého občana mrzí, že mé bývalé ministerstvo a česká vláda se pouze připojila ke stanovisku EU vyjádřené Catherine Ashtonovou , ale naopak velkou publicitu získalo prohlášení předsedy Senátu Přemysla Sobotky, který by kandidoval na prezidenta ČR, v němž tento přední politik ODS pochválil Izrael za rozhodnou akci proti údajné cílené provokaci. Pokud chceme být právním státem, musíme se naučit respektovat i mezinárodní právo.

Rád bych poděkoval všem vám, kteří jste sem dnes přišli neboť díky vám bude možné argumentovat, že existují Češi, kteří nechtějí mlčet, kterým to, co se stalo není lhostejné a kteří nepředstírají, že se vlastně nic tak moc závažného nestalo a že se nás to vůbec netýká.

Děkuji vám.

Jan Kavan