Kdo se skrývá za novináři pro radar a kdo je financuje? Jsou seriózní novináři nebo prostitutky informací?

Občas můžeme číst články, které degradují a pomlouvají všechny, kteří protestují proti radaru. Obvinění jsou pořád stejná: bolševici, extrémisti, sekta, placení z Ruska, podporující terorismus a tak dále.

Každý z článků nebo televizních reportáží je uveřejněn zpravidla vždy v okamžicích, kdy se protest stává silnějším. V minulém roce se k manifestaci 17. listopadu připojily různé odborové organizace včetně odborů policistů, hasičů a záchranářů. To byl jasný signál, že destruktivní a arogantní politika vlády došla do krajních mezí. Pár dnů nato se Jan Tamáš setkal s ex-premiérem Milošem Zemanem, který se vyjádřil proti radaru a za referendum. V obou případech téměř všechna média tuto informaci utajovala a naopak se objevily pomlouvačné články. To samé se stalo před několika dny před začátkem hladovky.

Smyslem těchto očerňujících kampaní není jen zasáhnout přímo ty, kteří jsou na obtíž, ale také a hlavně odvrátit pozornost od toho, co se děje, vyhnout se jakékoliv diskuzi a konfrontaci, zabránit tomu, aby „nebezpečná“ informace dorazila k lidem.

Ale kde se bere tato očerňující kampaň a kdo za ní stojí?

Když říkáme, že byla zorganizována pomlouvačná kampaň proti všem, kteří protestují proti radaru, máme na mysli zcela konkrétní věc.

V denících, týdenících a měsíčnících vycházejí články, které se v novinářské hantýrce nazývají PR články. Nějaká firma zaplatí tvorbu a umístění článku, který dobře mluví o jejich výrobku. Je to jedna z nejlepších forem reklamy, protože čtenář věří, že čte názor nějakého odborníka z dané oblasti. Často se v časopisech setkáme s článkem, například o nějakém kosmetickém krému, který hovoří o nových objevech a zároveň uvnitř článku figurují jména některých konkrétních produktů. Někdy se hned na vedlejší stránce objeví reklama na ten samý produkt, aby se posílil psychologický dopad. Často jsou tyto články více nepřímé: například říkají, že někteří vědci skutečně vyzkoušeli nové účinky daného krému na pleť, že vývoj vědy činí zázraky a tak dále. To jsou články, které předurčují nákup kosmetického přípravku.
To samé se děje v případě témat s politicko-společenským významem. V USA se ví, že zbrojní průmysl financuje firmy. Tyto firmy publikují a platí PR články, organizují semináře pro vědce a lidi z oblasti kultury a přitom vytvářejí atmosféru nakloněnou jejich plánům. Velmi jasný článek na toto téma byl publikovaný 13.června 2000 v respektovaném americkém deníku New York Times.

U nás se stává to samé. Články vyšlé v některých novinách, které podstrkují spojení mezi antiradaristy a Rusy, jsou nepochybně PR články. Při jejich pozorném čtení zjistíte, že tyto články neříkají obvykle nic přesného, není v nich žádná logická úvaha, pouze dělají narážky a vytvářejí podezřívavou atmosféru. Například v jednom článku, který vyšel před pár dny, se poukazuje na jednu firmu, která darovala některé billboardy iniciativě Ne základnám. V tomto článku se říká, že tato firma má pobočku v Rusku.

Nevšímavému čtenáři, již zvyklému na povrchní informace znějící spíše jako slogany, slovo Rusko vyvolává silné pocity a může zanechat podezřívavý pocit. Pozornější nebo vnímavější čtenář si uvědomí, že je tu něco, co nezapadá a přemýšlí: Ale mnoho českých firem má pobočky v Rusku! Také Coca Cola! A kde je problém? Pozorný čtenář také zaznamená, že to jsou stále ty samé noviny, které publikují tyto články, a mohl by objevit, že za těmito novinami se nacházejí mocné německé rodiny přímo zasahující do politického života naší země. S jakým záměrem? Čí zájmy hájí?

Tyto články jsou obvykle umísťovány lobbystickými společnostmi nebo PR agenturami, hájícími zájmy svých klientu. Na toto téma u nás vyšly některé články, které poukazují na vazby mezi důležitými osobnosti českého politického života a zbrojními společnostmi USA přímo zainteresovanými na výstavbě radaru (např. článek Greenpeace).

To je skutečný problém! Firmy, které vyrábějí zbraně, ovládají politický život naší země. Projekt rozšíření raketového deštníku USA do Česka a Polska počítá s investicemi 3-5 miliard dolarů. I kdyby pouhé 1% z této sumy bylo určeno na úplatky médiím, politikům a známým osobnostem (což je velmi konzervativní odhad) s cílem vytvořit atmosféru nakloněnou tomuto plánu, jedná se o 30-50 milionů dolarů, tedy zhruba 480-800 milionů korun. 480 milionů korun koupí hodně politiků, novinářů, umělců a PR článků.

Doufáme, že seriózní novináři, kterých je většina, najdou odvahu nás informovat skutečně o tom, co se děje naší mladé demokracii.

-----

On-line petice »