Dokument Světového pochodu
Humanisté v Barceloně o zneužívání psychofarmak na dětech
23.3.2008
V první polovině března pořádala Humanistická strana Katalánska třetí besedu na téma „zneužívání psychofarmak na dětech“. Představitel HS Juande Martos prezentoval souhrn návrhů proti zneužívání psychofarmak a vedlejší účinky, které tyto léky způsobují.
Dále se Martos zabýval otázkou, jestli lze v některých případech hovořit o „psychických nemocech“. To co klasická psychologie a psychiatrie považují za nemoc je často z humanistického pohledu jen odpověď lidského vědomí na nekoherenci, útlak a nedostatek smyslu života.
Duševní utrpení je znamením, že něco v našem životě není úplně v pořádku. K překonání utrpení pilulky nestačí. Je zapotřebí poznat kořeny problémů, které nás trápí a najít nové, jiné odpovědi.
Poté shrnul situaci konzumace psychofarmak, ke které jsou děti a mladí lidé nuceni. Připomněl, že v žebříčku prodávání psychofarmak je Španělsko na třetím místě ve světě. Odsoudil ekonomické zájmy farmacetických koncernů a komplicita některých psychiatrů.
Proti těmto nemorálním zájmům vystupuje mimo jiné i komise OSN na ochranu práv dětí a mládeže, která varuje, před nárůstem zfalšovaných diagnóz na takzvanou „hyperaktivitu“ u dětí a dospívajících.
Na těchto praktikách spolupracují rodiče, vychovatelé a školní psychologové. Výsledkem je pak systematické „oficiální“ zneužívání psychofarmak u „problematických“ dětí a dospívajících, upozornil Martos.
Děti jsou obětmi společenského systému, který je čím dál více odlidštěný a násilný, neschopný dětem poskytovat pozornost a péči, které potřebují, aby se vyvíjeli jako plné a svobodné lidské bytosti.
V osmdesátých letech se říkalo, že být mladý není zločin. Dnes musíme říct: BÝT DÍTĚ NENÍ ZLOČIN.
Na konci upozornil na nezbytnost přemýšlet o tomto tématu a zahájit veřejnou debatu. Je třeba uplatnit opatření proto, aby se z dětí nestala budoucí společnost „potencionálních nemocných“.
Dětství potřebuje pozornost a lidský pohled a po nás vyžaduje, aby bylo v souladu to, co si myslíme, s tím, co cítíme a co děláme, upravit svůj život a společnost kolem nás koherentním způsobem a uniknout rozporu, který vytváří násilí.
Dále se Martos zabýval otázkou, jestli lze v některých případech hovořit o „psychických nemocech“. To co klasická psychologie a psychiatrie považují za nemoc je často z humanistického pohledu jen odpověď lidského vědomí na nekoherenci, útlak a nedostatek smyslu života.
Duševní utrpení je znamením, že něco v našem životě není úplně v pořádku. K překonání utrpení pilulky nestačí. Je zapotřebí poznat kořeny problémů, které nás trápí a najít nové, jiné odpovědi.
Poté shrnul situaci konzumace psychofarmak, ke které jsou děti a mladí lidé nuceni. Připomněl, že v žebříčku prodávání psychofarmak je Španělsko na třetím místě ve světě. Odsoudil ekonomické zájmy farmacetických koncernů a komplicita některých psychiatrů.
Proti těmto nemorálním zájmům vystupuje mimo jiné i komise OSN na ochranu práv dětí a mládeže, která varuje, před nárůstem zfalšovaných diagnóz na takzvanou „hyperaktivitu“ u dětí a dospívajících.
Na těchto praktikách spolupracují rodiče, vychovatelé a školní psychologové. Výsledkem je pak systematické „oficiální“ zneužívání psychofarmak u „problematických“ dětí a dospívajících, upozornil Martos.
Děti jsou obětmi společenského systému, který je čím dál více odlidštěný a násilný, neschopný dětem poskytovat pozornost a péči, které potřebují, aby se vyvíjeli jako plné a svobodné lidské bytosti.
V osmdesátých letech se říkalo, že být mladý není zločin. Dnes musíme říct: BÝT DÍTĚ NENÍ ZLOČIN.
Na konci upozornil na nezbytnost přemýšlet o tomto tématu a zahájit veřejnou debatu. Je třeba uplatnit opatření proto, aby se z dětí nestala budoucí společnost „potencionálních nemocných“.
Dětství potřebuje pozornost a lidský pohled a po nás vyžaduje, aby bylo v souladu to, co si myslíme, s tím, co cítíme a co děláme, upravit svůj život a společnost kolem nás koherentním způsobem a uniknout rozporu, který vytváří násilí.
« zpět
Zprávy
O nenásilí
Kampaně nenásilí
