Život se zrychluje. Svět se řítí kupředu neuvěřitelným tempem. Napomáhá tomu hlavně rozvoj techniky a především rychlost sdělovacích prostředků. Člověk se během jedné vteřině dozví i to, co se děje na opačné straně zeměkoule. Ale dozví se skutečnou pravdu?

Televize byla vynalezena ke konci 19. století a během dvacátého se stala skutečným fenoménem. Vstoupila a denně vstupuje do našich životů a stala se jejich neoddělitelnou součástí. Bohužel pro některé lidi se navíc stala i jediným smyslem života.

Je to velmi nenáročný druh zábavy, který jde ruku v ruce s konzumním způsobem života. Vjemy a informace vstupují do mozku v podobě zvuku i obrazu, takže člověk nemusí vůbec přemýšlet. Také se ale nezapojí fantazie jako například při čtení knihy, ani se nerozvíjí paměť.

Pomineme-li skutečnost, že při nekonečném vysedávání u televize degeneruje lidský mozek i tělo, zůstane nám fakt, že televize je zároveň velkým nebezpečím pro naši osobní svobodu. Skrze televizi lze totiž velmi dobře manipulovat s lidmi. Dneska ti televize řekne všechno nejen o druhých, ale i o tobě.  Kdo jsi, jak máš vypadat, co si máš oblíkat, co máš dělat i co si máš myslet.

A začíná to už od nejútlejšího dětství. Rodiče nemají na dítě čas. Nemají chuť si s ním hrát ani se bavit, raději ho posadí před televizi. „Dívej se a buď hodný-hodná.“ Starší dítě zase posadí před počítač. Aby je nezdržovalo a neobtěžovalo svými otázkami, koupí mu internet.

Internet-další fenomén moderní doby. Poskytuje nepřeberné množství informací. Jeho kapacita se už odhaduje na několik desítek terabytů. Naleznete zde všechno, od encyklopedií  přes pornografii až po návod jak si vyrobit atomovou pumu.

Mladý člověk brzy zjistí jak úžasné možnosti virtuální svět poskytuje. Denně může stahovat filmy a hry,  posílat e-maily, smsky, chatovat, surfovat po nejrůznějších stránkách... internet si ukusuje z jeho času stále větší a větší kus a pomalu začíná vyplňovat celý jeho život.

Stejným způsobem jako s dětmi manipulují média i s dospělými. „Dívejte se a buďte hodní, neboli neotravujte a nemějte svůj vlastní názor.

Lidé přijdou večer domů, unavení z práce si sednou do křesla a tisíckrát opakovaným pohybem stisknou známý knoflík.

Večerní zprávy: Vraždy, krádeže, autonehody, záběry z poslanecké sněmovny při nichž člověk jen nevěřícně kroutí hlavou, a na závěr nějaké to zvířátko. Třeba že se v pražské zoologické zahradě narodila mladá gorilka. Jak milé, pomyslí si člověk po pár záběrech a zanechá to v něm uklidňující pocit: Takže se vlastně dohromady nic tak zlého nestalo!

V hlavním vysílacím čase přepíná programy jeden za druhým, na všech stanicích ta samá podprůměrná americká produkce. Nakonec rezignovaně zvolí českou telenovelu Ordinace v růžové zahradě, kde se děj od minulého dílu zase neposunul ani o píď dál. A mezi tím vším prostoduché televizní reklamy, které tě přesvědčují, že prostě nemůžeš žít bez nového telefonu Sony Ericsson s výhodným tarifem za korunu a pokud si nekoupíš značkovou bundu Hi-tech, dvě za cenu jedné, nikdy v životě nebudeš skutečně šťastný.

Ano, právě takhle to vypadá ve většině českých domácností. Televize se stává naším rodičem, dítětem, přítelem, partnerem, neboť právě jí věnujeme největší podíl volného času. Pak není také divu, že věříme všemu, co nám reportéři na televizní obrazovce nakukají.

V novinách se také dozvíme všechno možné, jen ne pravdu. Pomineme-li veledůležité informace ze života českých i zahraničních celebrit jako že se  Paroubek žení, Pamela rozvádí, Tom Cruise točí nový film, Nicole Kidman zhubla pět kilo, zůstane nám zpráva, že Antiradaristy platí KGB a 70% lidí souhlasí s reformou. Nejhodnotnější (a často nejpravdivější) informací pak zůstává pouze zpravodajství o počasí.

Lidé spí. A média je pěkně houpají.

Jen občas někdo z nich zaslechne výstražný alarm. Že se něco děje. Něco není úplně v pořádku. Na světě umírají lidé ve válkách, milióny dětí trpí hladem, planeta se stává smetištěm, násilí proniká stále hlouběji do našich životů i do našich duší.

A pak zase šeď. A ticho. Nebo spíš ohlušující rámus, který se na nás valí z televizí, rádiií, tisku, pro který nemáme šanci slyšet to, co je skutečně důležité.

Tahle atmosféra jen nahrává politikům. Národ sedí slepý hluchý u televize a oni pak mají čas a klid pro své nekalé aktivity, nahrabat si co nejvíce peněz a přizpůsobit zemi k obazu svému. Obvykle to jsou oni, kdo tahá za nejdůležitější nitky televizních vysílání.

Tohle všechno však ještě neznamená, že bychom měli televizi vzít a rovnou vyhodit z okna. Občas se najdou i kvalitní pořady, které stojí za shlédnutí. Jen je umět najít. Pokud nebudeme věnovat televizi tolik času, nebude mít ani ona nad námi takovou moc. A hlavně se vyplatí věřit více zdravému rozumu než tomu co slyšíme v televizi.

Tisíckrát opakovaná lež totiž stále zůstává lží, a nestává se pravdou. A to i přesto, že ji neustále opakuje televize.

Zuzana Hájková