Míru nedosáhneme,
dokud bude Gaza jedním velkým vězením.

28.1.2008 - Gaza se brzy může stát prvním územím, o němž můžeme tvrdit, že bylo úmyslně uvrženo do stavu bídy a nouze. A to za přihlížení, tichého souhlasu a podle některých dokonce za podpory mezinárodního společenství. Stejného společenství, které vyznává nezadatelný nárok každé lidské bytosti na důstojné podmínky k životu, tedy na přesný opak těch, jaké v Gaze panují.

Nová podoba palestinského strádání začala 21. ledna v 8 hodin večer. Gaza, čtyřicet kilometrů dlouhý a deset kilometrů široké území, se ponořila do tmy. Každý z půldruhého milionu obyvatel to poznal na vlastní kůži, když přestala fungovat světla a elektrické spotřebiče.

Od roku 2006 je život lidí v Gaze postupně více a více přiškrcován. Prvním utažením bylo lednové vítězství hnutí Hamás ve volbách v lednu 2006, dalším faktické převzetí kontroly Hamásu nad celým územím v červnu téhož roku a posledním vyhlášení Gazy “nepřátelským územím” ze strany Izraele. S každou z těchto událostí dopadly na Gazu ještě přísnější omezení na pohyb zboží a lidí. Lidé se ještě více uzavřeli sami do sebe a jsou stále více rozladěni z chování okolního světa.

Nedůstojné podmínky k životu

Uzavírky hranic v Gaze jsou bezprecedentní. Palestinci jsou tak drženi v jednom velkém vězení. Naprostá většina obyvatel nemůže vycestovat nebo se do Gazy vrátit. Chybí pohonné hmoty i náhradní díly. To má přímý vliv na zhoršování hygienických podmínek a celkového zdraví lidí. Elektřina funguje jen sporadicky. Nedostatek paliv situaci v dodávkách elektřiny jen zhoršuje. Podle UNICEF se díky zčásti nefunkční vodárně v Gaze nedostává více než 600 tisícům Palestinců nezávadné vody.

Nemocnice jsou paralyzovány nedostatkem léků i paliv pro generátory. Infrastruktura nemocnic je v rozkladu, vybavení přestává fungovat, opravy jsou bez vnějších dodávek nemožné. Pacienti, kteří potřebují vyhledat odbornou pomoc mimo území Gazy, nemohou kvůli uzavírkám a restriktivnímu režimu povolenek odcestovat. Počet lidí, kteří potřebují péči, které se v Gaze nedostává, roste. Lidé tak léčbu prostě oddalují a jejich zdravotní stav se rychle zhoršuje nebo umírají z důvodů, jimž mohlo být zabráněno.

Pohled na současnou Gazu je tristní. Životní podmínky lidí jsou z pohledu světa, jež podporuje vymýcení chudoby a ochranu lidských práv, neakceptovatelné. Následující čísla mluví sama za sebe: 35 procent Palestinců v Gaze žije za méně něž dva dolary denně. Asi polovina nemá práci. Kolem 80 procent lidí je závislých na humanitární pomoci. Jeden z bizarních projevů chudoby je, že na trhu zcela chybí cement. Lidé tak nemohou stavět ani hroby pro své zemřelé.

Jako šéfka agentury OSN, která má na starosti humanitární a rozvojovou pomoc palestinským uprchlíkům, jsem hluboce znepokojena doslova nelidskou izolací Gazy. Jsem rozladěna nezájem většiny světa o osudy statisíců Palestinců, kteří pykají za činy, na nichž nenesou žádnou vinu.

UNRWA Palestincům pomáhá zlepšovat životní podmínky. Velmi těžko ale můžeme pracovat za situace, která v Gaze panuje. Nejvíce situaci komplikují neustálé změny a uzavírky hranic. Nedávno například nebylo možné distribuovat potravinovou pomoc, protože Izrael zablokoval dodávky plastových pytlů, do kterých balíme jednotlivé dávky. Jedná se o malicherný důvod, takových je však více a všechny jako celek naši práci velmi ztěžují.

Zahráváme si s ohněm

Můžeme za těchto okolností vůbec mluvit o kompromisech a zmírňování nálad Palestinců a posilování jejich víry v mírové řešení problémů? Čím dál zřetelněji se ukazuje, že důsledky uzavření hranic a izolace Gazy hrají do karet těm, kterým na míru nezáleží. Zahráváme si s ohněm, když toto nebezpečí stále přehlížíme.

Je proto nutné podpořit právě ty, kdo věří, že budoucnost Gazy spočívá v mírovém soužití se sousedy. Vítáme nové snahy o oživení mírového procesu, posílení palestinské ekonomiky a budování institucí. Právě tyto základní pilíře míru byly totiž v posledních letech nejvíce narušeny.

Blokáda byla nedávno dočasně ukončena, když Izrael povolil dodávky paliv a dalších potřeb. Podle našich informací by přechody do pásma Gazy měly být částečně otevřeny, aby UNRWA a další organizace mohly začít znovu vypravovat asi padesát nákladních automobilů s humanitární pomocí denně. Nikdo však neví, na jak dlouho. Opětovné odpalování raket Qásám, které jednoznačně odsuzujeme, může způsobit nové uzavírání hraničních přechodů.

V každém případě je právě teď ten pravý čas, aby mezinárodní společenství jednalo v zájmu znovunastolení klidu a důstojných podmínek pro život Palestinců v Gaze. Vždyť hladoví, nemocní a rozzlobení nejsou těmi nejlepšími partnery pro mír.

Karen Koning Abu Zaydová
generální komisařka UNRWA