Tisíce lidí v celkem 20 městech odstartovaly tzv. Řeckou etickou revoluci. Řekové převzali zprávu vyslanou španělskými „Indignados" (v překladu doslova rozhořčení, pobouření) vyjádřenou v mottu: „Buďte potichu, jinak probudíte Řecko..." Řecko se probudilo nadobro...

26. května 2011 

Více než 50 tisíc lidí v Aténách, 10 tisíc v Thessaloniki (Soluň), 8 tisíc v Patrasu, 1 500 v Heraklionu a tisíce v dalších městech se sešly na simultánních demonstracích už první den. Navenek jsou tato shromáždění stejná jako ve Španělsku: žádné vlajky, žádné barvy, žádné politické strany, zato příjemná atmosféra, klidná nálada a velmi vysoká úroveň „kultivovanosti" demonstrací umožňujících lidem po celém Řecku udělat první krok a vyjádřit odhodlání pokračovat. Je zřejmé, že rok pod vládou „memoranda" (úsporných opatření uvalených na řecké občany) dramaticky změnil ekonomický a psychický stav populace, jež ve výsledku zcela ztratila víru v celý politický systém. Hlavní požadavky jsou také stejné: SKUTEČNÁ DEMOKRACIE TEĎ, ne politické korupci a vystoupení z ekonomické diktatury „trojky" (trojité aliance MMF, EU a Evropské centrální banky).

Během posledních 12 měsíců byla každá demonstrace v Řecku buď chudá na počet účastníků, nebo se změnila v násilný střet. Oproti tomu 25. květen znamenal obrat o 180 stupňů s masivní účastí, poklidnými demonstracemi a pocitem, že tentokrát se něco skutečně mění. Lidé si stále pamatují pád diktatury v roce 1974, dokonce si pamatují i tehdejší slogany jako „Chleba, vzdělání, svobodu", ale především cítí, že se probouzí nová naděje založená na duchu aktivního nenásilí. V očích řadových občanů formální demokracie padla, protože tomuto zkorumpovanému systému není možné nadále důvěřovat. Kromě toho lidé cítí, že je občas možné překročit tlustou čáru frustrace a zažít chvíle, kdy se vzájemně inspirujeme a vzniká vize lepšího světa. Ponižování svobody na úroveň pouhého nedosažitelného snu už neplatí. Lidé si začínají uvědomovat, že jejich životy jsou lepší bez strachu, pomsty a násilí na osobní i společenské úrovni, i to, že budou žít lépe, pokud jsou připraveni prosadit podmínky, ve kterých žít chtějí.

Nastává počátek nové civilizace, civilizace nenásilí. Ekonomičtí nájemní vrazi všech druhů (politici, bankéři, armáda, MMF a další) vyprovokovali toto probuzení mnohem spíše než potřeba důstojného životního standardu; probudili morální revoluci, která staví před soud všechny nejrůznější formy útlaku prováděné tímto násilným systémem. Oni přiměli lidi představit si život ve světě bez násilí. A jak víme, všechny velké kroky v historii lidstva začaly tím, že si je lidstvo dokázalo představit.

Tato revoluce nás mění navenek i uvnitř. Navenek protože cítíme, že přišel čas rozpadu mezinárodní monstrosity tohoto finančního systému. Cítíme se blíže Africe, obecně se cítíme blíže oněm ostudným 80 % světové populace žijícím za méně než 2,50 USD na den. Cítíme se blíže hrozbě 5 000 atomových bomb, které jsou na této planetě připravené k okamžitému použití, cítíme se blíže Fukušimě, blíže Libyi. Cítíme se blíže všem zemím, do kterých vtrhl MMF, ignoroval potřeby místní populace a namísto toho je přivedl do chudoby. Ale tato revoluce nás mění i uvnitř. Protože se začínáme cítit připraveni k rozpoznání násilí v nás, připraveni na zdravější vztahy s našimi rodinami a přáteli, připraveni tvořit v solidaritě, připraveni naučit se jednat s ostatními tak, jak chceme, aby oni jednali s námi, připraveni opustit tuto „pohodlnou" otupělost, kterou cítíme, a vydat se na skutečnou cestu našich životů: cestu hledání smyslu života, který spojuje to, co myslíme, cítíme a nakonec děláme, do jednoho směru.

Naše cíle jsou hluboké, naše prostředky jsou správné, náš duch je silný.

Kostas Klokas
Svět bez válek a násilí, Řecko