Jody Williams je patronkou Mezinárodní kampaně za odstranění jaderných zbraní (International Campaign to Abolish Nuclear Weapons, ICAN). V roce 1997 se stala nositelkou Nobelovy ceny za mír.

V říjnu 1986 se v islandském Reykjavíku sešli Ronald Reagan a Michael Gorbačov, aby projednali odstranění jaderných zbraní. Byl to ohromující okamžik. Byl to okamžik slibu, který by býval mohl změnit navždy náš svět. Byl to okamžik, kdy se projevilo neohrožené vůdcovství. A tento okamžik byl promarněn. Avšak já, stejně jako mnoho, mnoho dalších, věřím, že tento rozhodující a nadějný okamžik znovu nastává. Snad bychom mu mohli říkat „nový Reykjavík" nebo možná „slib z Prahy".

V každém případě je to úžasná možnost, která může a musí být úspěšná. Od rozhovorů mezi Reaganem a Gorbačovem před mnoha lety nabírá svět nebezpečný jaderný kurz. Stali jsme se svědky šíření jaderných zbraní a zvyšování jejich počtu. Čelíme nyní reálné možnosti, že se jaderný materiál dostane do rukou ozbrojených nestátních aktérů, kteří by neváhali je použít.

Jody Williams při projevu na hodnotící konferenci k NPT v sídle OSN v New Yorku | foto: www.icanw.org

Tyto nové skutečnosti jsou pro svět probuzením a v několika posledních letech se stále horlivěji pokoušíme obnovit možnosti jaderného odzbrojení. V dubnu loňského roku jsme vyslechli pražský slib o budoucnosti bez jaderných zbraní. Následně se v září loňského roku diskutovalo o jaderných zbraních na jednání v OSN, jaké nemělo dosud obdoby a kterému předsedal prezident USA. Poté jsme byli svědky jednání o nové dohodě START mezi Spojenými státy a Ruskem, úspěšně zakončených podpisem této nové dohody v dubnu letošního roku opět v Praze. O necelý týden později se 47 čelních představitelů států sešlo ve Washingtonu na jaderném summitu, jenž vedl až k této velmi důležité hodnotící konferenci signatářů Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, která nyní probíhá zde v New Yorku. Těší nás, že je jaderným zbraním a světu bez těchto nesmyslných zbraní hromadného ničení věnována větší pozornost a že se o nich diskutuje. Ostatně z průzkumů veřejného mínění provedených v roce 2008 ve 21 zemích vyplynulo, že asi 76 % obyvatel světa, včetně většiny lidí v jaderných státech, podporuje myšlenku závazné a prověřitelné Konvence o jaderných zbraních.

Výzkum veřejného mínění ukázal, že schválení konvence o zákazu jaderných zbraní podporuje 76% obyvatel světa. | Zdroj: Global Zero (www.globalzero.org), ICAN (www.icanw.org)

Pokud toto nenaznačuje, že mají vlády jasný mandát veřejnosti zahájit nyní vážná jednání, co jiného by bylo ještě třeba? Mám obavy, co bude znamenat pro naši společnou budoucnost, pokud budou jaderné státy ignorovat vůli převážné většiny obyvatel světa. Od Hirošimy a Nagasaki jsou lidé této planety vazaly několika málo národů, které doslova drží naše životy ve svých jaderných rukách.

Zažili jsme okamžiky velké naděje jako v Reykjavíku i obrovského strachu jako při Karibské krizi. Po hodnotící konferenci Smlouvy o nešíření jaderných zbraní v roce 2005 vypadala jaderná budoucnost chmurně. Nyní se opět objevují nové možnosti a my nesmíme tento okamžik promarnit. Státy, které se sešly zde v New Yorku, mohou využít tuto příležitost a změnit navždy naši budoucnost. Odvážnou vizí a ještě odvážnějším konáním se může pražský slib proměnit ve skutečné jaderné odzbrojení. Toho nelze docílit nadšenou rétorikou a jaderným eskamotérstvím, ale jasným a poctivým zhodnocením pokroku, kterého bylo dosud dosaženo, a výzev, jež po zavedení Smlouvy o nešíření jaderných zbraní stále zůstávají. Jsou nyní, 40 let poté, co Smlouva vstoupila v platnost, státy - a národy, které zastupují - spokojeny s tím, jak byla Smlouva o nešíření jaderných zbraní uvedena do praxe a jak je dodržována? Zabránili jsme šíření jaderných zbraní? Pracují státy poctivě a aktivně na odstranění svých vlastních zbraní, jak nařizuje smlouva? Pokud nebudeme zbrojní potenciál jaderné energie jednoznačně řešit, můžeme vůbec někdy jadernou hrozbu odstranit?

V souvislosti s úspěšným jednáním o Konvenci o zákazu nášlapných min v roce 1997 a o Konvenci o zákazu kazetové munice v roce 2008 svět poznal, že úplné odstranění je jediný způsob, jak zajistit, aby se nepoužívaly a nešířily takové konvenční zbraně, které svou povahou představují pro civilisty nepochybně příliš vážné nebezpečí. Dokonce ještě dříve, v souvislosti s Konvencí o zákazu chemických zbraní, státy poznaly, že úplné odstranění je jediná možnost, jak přistupovat ke zbraním hromadného ničení. Jaderné zbraně nejsou, a ani nemůžeme dopustit, aby byly, výjimkou. Občanská společnost ani nevládní organizace nepodléhají iluzi, že cesta k odstranění jaderných zbraní bude snadná. Víme ale, že musí začít teď.

Těch několik málo, kteří drží náš společný osud ve svých rukách, se musí řídit společnou vůlí miliard, jež údajně ochraňují jadernými zbraněmi, které nechceme. Je načase, aby se státy za podpory občanské společnosti na celém světě spojily a zahájily jednání o všestranné smlouvě, která by zakazovala používání jaderných zbraní, jako první krok k budoucnosti bez jaderných zbraní. Nyní. Nikoliv za roky nebo desetiletí, ale nyní. Kdykoliv měl někdo snahu odstranit nějakou zbraň, objevilo se také mnoho těch, kdo se postavili proti. V některých případech argumentovali „lepšími předpisy", aby ospravedlnili „zodpovědné používání" konkrétní zbraně, v jiných tvrdili, že taková jednání jsou „předčasná", stejně jako to tvrdí nyní v souvislosti s Konvencí o jaderných zbraních.

Jody Williams je jednou z tváří Mezinárodní kampaně za ostranění jaderných zbraní (ICAN), která zastřešuje propagaci Konvence o zákazu jaderných zbraní. | foto: www.icanw.org

Argumenty proti zákazu nášlapných protipěchotních min, kazetových bomb a chemických zbraní byly mylné. Nyní je mylné tvrdit, že je předčasné vyjednávat o odstranění jaderných zbraní - původců tak odporného násilí, které si sami téměř nedokáží představit. Mylná tvrzení můžeme a musíme vyvrátit a překonat.

Vlády mohou zdánlivě okamžitě změnit své postoje, zejména v reakci na kolektivní tlak ze strany občanské společnosti. Taková změna se už v minulosti stala a nyní k ní může dojít znovu. Je to otázka zjištění humanitárních nákladů a poté vytvoření politické vůle.

Požadovat vytvoření odpovídající smlouvy je běžný způsob, jak zajistit vyvolání nezbytné politické vůle a impulsu k tomu, aby bylo možné dosáhnout zákazu jaderných zbraní. Proto také máme Smlouvu o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, Konvenci o zákazu kazetové munice, Konvenci o zákazu protipěchotních min a Konvenci o zákazu chemických zbraní.

Mohli bychom nyní začít usilovat o odstranění jaderných zbraní tím, že jejich používání postavíme zcela mimo zákon. Mezinárodní soudní dvůr by mohl prohlásit jejich používání za zločin proti lidskosti. Nezapomeňme, že používání chemických zbraní bylo zakázáno dříve, než byla o mnoho let později konečně dojednána odpovídající smlouva. Jinými slovy, v minulosti se tak stalo s jinými zbraněmi hromadného ničení, může se tak stát opět i s jadernými zbraněmi.

I kdybychom začali dnes, obtížná a složitá jednání o úplném zákazu jaderných zbraní by nějakou dobu trvala. I kdyby byla Konvence o zákazu jaderných zbraní dojednána v relativně krátké době, proces odstranění všech jaderných zbraní na celém světě by nějakou dobu trval. Svět si ale takový luxus nemůže dovolit a nemá mnoho času nazbyt.

Zahájení tohoto nového směru by se mohly ujmout podobně smýšlející státy nebo Valné shromáždění OSN. Nebo by mohl být zahájen tady a teď na této hodnotící konferenci. Státy by nyní mohly zahájit proces vyjednávání o Konvenci o zákazu jaderných zbraní. To ale není nic nového a nejde ani o momentální povyk vyvolaný občanskou společností a nevládními organizacemi.

Generální tajemník OSN Ban Ki-moon zařadil výzvu na vytvoření Konvence o zákazu jaderných zbraní jako první bod do svého pětibodového plánu jaderného odzbrojení, ve kterém apeloval na všechny státy, aby splnily svou dlouhodobou povinnost a odzbrojily. Více než 120 států hlasuje každoročně na Valném shromáždění OSN pro rezoluci o nezákonnosti jaderných zbraní, která vyzývá k okamžitému zahájení jednání, jež by vedla k brzkému uzavření Konvence o zákazu jaderných zbraní.

Jody Williams při projevu na hodnotící konferenci k NPT v sídle OSN v New Yorku | foto: www.icanw.org

Zahájení takového procesu neznamená, že bychom měli opomíjet další opatření. Například v průběhu zdlouhavého vyjednávání o Konvenci o zákazu chemických zbraní vedly Spojené státy a Rusko zároveň také dvoustranná jednání týkající se jejich obrovských zásob těchto zbraní. Příprava Konvence o zákazu jaderných zbraní a její projednávání může probíhat současně s jednáními o dalších opatřeních a jejich zaváděním, a zároveň by pro tato jednání poskytovala informace a podněcovala je.

Na závěr musím znovu zdůraznit, že zdánlivě nemožné se může stát skutečností. Bude to ale vyžadovat celosvětovou spolupráci. Bude to vyžadovat jak odhodlání a odpovědnost vlád a agentur OSN, tak i občanské společnosti. Může se to ale podařit. Musí se to podařit. Zkušenosti předchozích úmluv nám budou příkladem. Mezinárodní kampaň za zákaz nášlapných min byla úspěšnější, než jsme kdy vůbec očekávali. Jedna z mých prvních cest, kterými jsem chtěla tuto kampaň podpořit, vedla sem do New Yorku, kde jsem chtěla diskutovat s vládami o zákazu nášlapných protipěchotních min. Tehdy jsem byla šťastná, když na velvyslanectví vůbec někdo zareagoval na mé telefonáty. Zdálo se, že svět je chladný a nemilosrdný.

Domnívali jsme se, že nejde o utopii, jak se tehdy říkalo, a s odhodláním a vytrvalostí jsme po celém světě vyvolali dostatečně silný politický tlak, abychom přinutili vlády podnikat jednostranné kroky a vyřešit problém nášlapných min. Tyto kroky jednotlivých států poskytly nezbytný podnět k vytvoření politické vůle. Vlády, které v zákaz věřily, a organizace občanské společnosti se tak staly silnými partnery v procesu, který dal světu Konvenci o zákazu protipěchotních min. Velmi podobný proces vedl ke Konvenci o zákazu kazetové munice.

Někteří tomu říkali „mikro-odzbrojení" a ne vždy to znělo jako pochvala. Není pochyb, že odstranění jaderných zbraní je mnohem obtížnější úkol. Svět bez jaderných zbraní ale není nemožný cíl ani utopický sen těch, kdo nechápou drsnou realitu. Naopak chápeme realitu až příliš dobře a právě proto chceme Konvenci o zákazu jaderných zbraní.

Nasloucháme těm, kdo přežili Hirošimu a Nagasaki a mohou popsat hrůzu, kterou by už žádná lidská bytost neměla znovu prožít. Myslíme na nepřetržité šíření jaderných zbraní, které je předzvěstí strachu a nestability. Až příliš reálná možnost, že ozbrojení nestátní aktéři sáhnou po jaderných zbraních a použijí je, je více než děsivá. Jejich strategií jistě není „jaderné odstrašování".

Tyto scénáře nejsou ztřeštěnými výmysly bláznivých ochránců míru, kteří zpívají Kumbayu a přitom se snaží vykouzlit budoucnost plnou překrásných duh a mírových holubic. Jsou projevem jasného pochopení stavu jaderné hry v dnešním světě. Jsou drsnou realitou a my jsme odhodláni ji překonat úplným odstraněním výroby, obchodu, skladování a používání jaderných zbraní. Občanská společnost bude otevřeně spolupracovat se státy, které se ujmou vedení a zahájí nyní proces vyjednávání o Konvenci o zákazu jaderných zbraní.

Reykjavík byl k naší škodě promarněn. Nemůžeme promarnit také slib z minulých let. Nesmíme promarnit slib z Prahy. Nemáme času nazbyt. Svět nemůže na změnu čekat. Změna musí přijít teď. Každý z nás má nyní příležitost proměnit možnost, že bude existovat svět bez jaderných zbraní, v realitu. Nikoliv někdy, ale právě teď.

Zdroj: NPT Review Conference 2010 - TOWARDS NUCLEAR ABOLITION - A report by the International Campaign to Abolish Nuclear Weapons (PDF)
Překlad: Kamila Bukovská