Pád totalitních režimů sovětského typu před dvaceti lety včetně bývalého Československa znamenal zásadní historický milník a zároveň unikátní příležitost k vytvoření skutečně demokratické společnosti založené na dodržování lidských práv, úctě k člověku a řešení konfliktů mírovými prostředky.

Počáteční jednota a odhodlání české společnosti začít novou svobodnou kapitolu jejího života však byly brzy oslabeny nastupující politickou reprezentací, která nastolila kurs země směrem k tak zvanému neoliberalismu se všemi z toho vyplývajícími politickými a zejména ekonomickými důsledky.  K této špatně zvolené a sociálně necitlivé transformační cestě se postupně přidávala stále větší korupce prostupující celou společností, arogance politické elity, minimální vymahatelnost práva a další negativní fenomény.

Společnost, jejíž většina si před dvaceti lety nepředstavovala změnu režimu jako návrat k asociálnímu neoliberalismu, začala v důsledku prohlubujících se ekonomických a sociálních rozdílů mezi lidmi a právní nejistotě propadat ve stále větší míře skepsi a ztrátě iluzí o přechodu k demokracii.

Tento stav a špatná společenská atmosféra nadále trvají a prohlubují se. Původní optimistické předpoklady, že naše země za dvacet let po roce 1989 bude již plně transformovanou demokratickou zemí a „zpět“ v Evropě, se nenaplnily nebo naplnily pouze formálně. V důsledku pokračujícího odcizení sféry politiky a státní správy od občanů stále více lidí podléhá nihilismu a pocitu marnosti. Společensko-ekonomický systém v dnešním tzv. „vyspělém“ světě včetně ČR, založený na pouhém výkonu a konzumu, nedokáže a nechce nastolovat a řešit skutečné problémy dneška – pokračující zbrojení a války, narůstající sociální problémy, bídu a hlad většiny obyvatel planety či rapidně se zhoršující životní prostředí.

Současný politický řád a prvky, které ho naplňují – tj. politické strany a politici – většinou nejsou schopni a ochotni vést společnost k zásadní změně života společnosti a životnímu způsobu směrem k přímé demokracii, trvale udržitelnému rozvoji, úplnému jadernému a konvenčnímu odzbrojení a skutečné úctě k člověku, jako jediné naději pro přežití naší planety.

To vše se děje za aktivní podpory hromadných sdělovacích prostředků, které – ač se tváří jako nestranný popisovatel skutečnosti – tuto skutečnost utvářejí zcela zásadním způsobem a to tak, jak vyhovuje zájmům jejich mezinárodních majitelů.

Humanistická strana proto vyzývá ve dnech dvacátého výročí událostí spojených s obrovskými nadějemi a očekáváními, které se naplnily jen částečně nebo vůbec, českou politickou scénu a spoluobčany k novému začátku. Začátku, založenému na obnovení dialogu mezi politiky a občany tak, aby se vrcholoví politici již nemohli nadále cítit jako vládci občanů, ale aby jim občané dali jasně najevo, že jsou jimi placení zástupci. Začátku, kde slovo „demokracie“ bude přiblíženo svému původnímu významu, tedy moci v rukou lidí a tedy ke společnosti, kde zásadní rozhodnutí provádí sami občané prostřednictvím referend. Začátku, kde odlišnost, různorodost a multikultura bude přínosem, nikoliv přítěží. Začátku, kde tolerance a nenásilí budou zakořeněny hluboko v myslích i srdcích lidí.

Humanistická strana