„Chudé rodiny často chtějí po svých dětech, aby pracovaly za účelem vydělat peníze pro rodinu. Jsou zaměstnavatelé, kteří mají rádi dětské pracovníky v nekvalifikovaných a částečně kvalifikovaných odvětvích, protože dětští dělníci jsou levní a rychle pracují. Lidé ve společnosti od vrchních vrstev až po nejnižší jsou odpovědní za dětskou práci, musí zde být kolektivní silná vůle zastavit vykořisťování dětí, „ říká Prateep Hata, ředitelka nadace Duang Prateep pro ochranu dětí v Thajsku.

----
Pressenza IPA

Z Vaší vlastní zkušenosti - proč je s dítětem zacházeno jako s někým horším? A není tomu tak pouze v Thajsku?

Dětská práva nejsou vždy řádně dodržována. Lidé čelí větším společenským tlakům, musí pracovat více hodin a podobně, výsledek toho je, že lidé mají na své děti méně času. Stále roste počet rozvrácených rodin, což má jistě na děti negativní dopad. Existují lidé, kteří se snaží využívat děti, protože jsou bezbranné a nevinné.

Vraťme se na chvíli do Vašeho dětství. Jak vypadal Váš typický den, když Vám bylo sedm? V Polsku děti v tomto věku začínají své vzdělání škole, je to významný moment v jejich životě…

Když mi bylo sedm, pomáhala jsem rodině prodávat sladkosti. Naše matka usilovala kvůli nám o to, abychom získali domovní registraci a rodné listy tak, abychom já a moji sourozenci mohli chodit do školy. Já jsem mohla studovat po dobu čtyř let, dokud jsem neopustila školu a nezačala ve věku dvanácti let pracovat, ale byla jsem schopná ušetřit dostatek peněz na moje další vzdělávání ve večerní škole.

Byli lidé ve Vaší rodiny vzdělaní? Chtěli Vaši rodiče, abyste dostala vzdělání?

Moje matka těžce pracovala, aby ušetřila peníze, abychom já a moji sourozenci mohli získat alespoň základní vzdělání. Moje matka si byla vědoma toho, jak důležité bylo vzdělání pro posílení postavení chudých lidí.

Vyrůstala jste ve slumu - to je nejhorší místo pro dětské vzdělání – nezáleží na tom, zda mluvíme o slumech v Paříži, Indii nebo Thajsku. Zajímám se o to, jak může někdo vytrhnout odtud dítě a ukázat mu jiný svět?

Musíme zajistit takové činnosti, které by inspirovaly děti a stimulovaly jejich představy. Musíme zařídit studijní cesty a tábory pro děti a ukázat, že navzdory tomu, že se narodily ve slumech, můžou usilovat o velké cíle. Musíme také pracovat s jejich rodiči a poručníky a povzbudit je, aby podporovali vzdělání svých dětí.

Jaký je obraz vzdělání ve Vaší zemi, mezi chudými?

Oficiálně každý má nárok na devět let bezplatného vzdělání. Nicméně, školy nedostávají od úřadů dostatek finančních prostředků, výsledkem toho je, že školy očekávají finanční příspěvky na mnohé aktivity od rodičů. V mnohých školách není dostatek učitelů, což má za výsledek velké třídy a obtížné vyučovací prostředí. Také školní knihovny mají většinou jen staré knihy.

Proč vzdělávání dětí téměř vždy prohrává se svou prací s malou efektivitou?

Premiér a další lídři nepřikládají vzdělání dostatečnou důležitost. V poslední době je Thajsko politicky nestabilní, s převraty a sociálními nepokoji. Příliš mnoho vládních zdrojů jde na armádu, policii, vězení a soudy, na dobré vzdělání mladých lidí ale nejde dost peněz.

Proč myslíte, že problém zaměstnávání dětí stále existuje? Kdo je za to odpovědný?

Chudé rodiny často chtějí po svých dětech, aby pracovaly za účelem vydělat peníze pro rodinu. Jsou zaměstnavatelé, kteří mají rádi dětské pracovníky v nekvalifikovaných a částečně kvalifikovaných odvětvích, protože dětští dělníci jsou levní a rychle pracují. Lidé ve společnosti od vrchních vrstev až po nejnižší jsou odpovědní za dětskou práci, musí zde být kolektivní silná vůle zastavit vykořisťování dětí.

Jaký je postoj vlády k tomuto problému? Co pro ně dělá, pro děti?

Vláda konstatuje, že dětská práce je problém, ale nevyvíjí dostatečnou aktivitu, aby tento problém vymítila.

Není zde nějaký systém sociální péče, který se týká také těžké pozice dětí?

Na národní úrovni zde je výbor pro ochranu dětí a každý okres skrz naskrz zemí má výbory pro ochranu dětí. Tyto výbory existují již několik let a my je vítáme, ale dodnes nepracují příliš dobře.

Existují nějaké oficiální odhady o dětské zaměstnanosti v Thajsku? Pokud ano, jaké jsou?

Já nevím o žádných spolehlivých oficiálních statistikách, ale myslím, že počet pracujících dětí se v poslední době snížil.

V této souvislosti, jaká je Vaše pomoc? A pomoc Vaší nadace?

Setkáváme se s poručníky zranitelných dětí a usilujeme o to, získat jejich podporu k udržení dětí ve vzdělávání a mimo trh práce. Máme vzdělávací stipendijní program, který některé výdaje na vzdělání dětí pomáhá uhradit.

Koukněme se na statistiky – můžete uvést, kolik dětí získalo výhody pomoci Vaší nadace?

Za více než 30 let práce jsme poskytli 190 000 vzdělávacích stipendií. Každý den okolo 1 200 dětí vstoupí do jedné z našich mateřských škol. Každý den od nás získá vzdělání 20 tělesně postižených dětí. 50 zneužívaných dětí a 60 sirotků s námi žije v celodenní péči. V průměru za den by mohlo být tak 20 dalších dětí, které mají nějaký kontakt s nadací Duang Prateep.

Víte, co se dál děje s dětmi, které byly v opatrování Vaší nadace?

Naše podporované děti navštěvují státní školy, děti v naší domácí péči dostávají všechno jídlo a vzdělání. Mladí se učí životní dovednosti prostřednictvím nadace. V roce 2008 jsme poskytli vzdělávací stipendium 16 studentům bakalářského titulu, z nichž jeden studoval v zahraničí. V současnosti máme 4 děti studující v zahraničí.

Je zde nějaká další cesta, kterou by mohli následovat, aby získali profesi, vzdělání a minimum pro základní stabilitu v životě?

Musíme podporovat naše mladé lidi v získávání vzdělání. Musíme je také povzbuzovat a pomáhat jim v jejich úsilí směřujícímu k úspěšné kariéře.

Svět respektuje lidi pracující v zájmu dětí. Oceňuje je a projevuje jim přízeň, ale – pomáhají tyto ceny skutkům? Máte díky nim dnes více dárců a spojenců ?

V Thajsku se cenám příliš důležitosti nepřisuzuje. Před třiceti lety jsem vyhrála Ramon Magsaysay Award, obdržela jsem 20 000 amerických dolarů, což mi umožnilo začít s Duang Prateep nadací, takže ceny jsou pro mě důležité.

Co jsou priority Vaší dnešní aktivity? Čeho se Vám už podařilo dosáhnout a co dalšího stále zůstává ve sférách Vašich snů a plánů – a můžeme my, Evropané, nějakým způsobem pomoci?

Naší nejdůležitější prioritou je dát prostřednictvím formálního nebo neformálního vzdělání příležitosti chudým dětem. V naších mladých musíme vybudovat dobrý postoj. Důležité změny přišly, když škola, kterou já začala, přestala být nelegální školou a stala se oficiálně uznanou. Další důležitý milník přišel, když jsme úspěšně lobovali, aby děti bez rodných listů dostaly vzdělání. Je mnoho projektů, kterých chci dosáhnout. Jeden výhled je posun směrem k větší nezávislosti nadace Duang Prateep, s menší potřebou podpory od dárců. Nicméně v současnosti stále potřebujeme značnou dárcovskou podporu. Jedna vyhlídka našeho posunu směrem k soběstačnosti je naše plantáž olejových palem a naše snaha vybudovat olejovou palmovou rafinérii řízenou společenstvím. Tento a všechny další naše projekty můžou být Evropany podporovány.

Pressenza IPA