Autoři studie uveřejněné Univerzitou v Heidelbergu ukazují propast mezi obrazem války, který nám předkládají média, a skutečnou tváří současných konfliktů. I když se na konci 2. světové války proklamovaly velkomyslné snahy udržet světový mír, počet světových konfliktů od té doby pomalu, ale se stále se zvyšující tendencí stoupá.

V roce 2008 na světě probíhalo 39 ozbrojených konfliktů; 9 válek a 30 vážných krizí. V porovnání s rokem 2007 tedy o tři války a čtyři krize více. Tato čísla stále stoupají. Politováníhodná, ale nijak zvláštní situace. I když se na konci 2. světové války proklamovaly velkomyslné snahy udržet světový mír, počet světových konfliktů od té doby pomalu, ale se stále se zvyšující tendencí stoupá. V roce 1945 na světě probíhalo necelých sto velmi závažných, středně i méně závažných konfliktů. Podle barometru konfliktů (Conflict Barometer), který je uveřejňován jednou ročně Univerzitou v Heidelbergu, se současný počet světových konfliktů blíží k číslu 350.

Krutým paradoxem této situace je, že se pro dosažení míru, jak alespoň z oficiálních projevů vyplývá, vyvíjí obrovské úsilí. Když byla na konci 2. světové války ještě ve vzduchu přítomnost ničivosti války, světoví předáci s dobrými úmysly slibovali, že budou propagovat dialog a světový mír. Podepisovaly se dohody, byla založena Organizace spojených národů, váleční zločinci byli v Norimberku pohnáni před soud, učinily se první kroky k vytvoření mezinárodního soudního systému, který je dodnes viditelně v procesu zrání. V očích těchto politických vůdců už bylo vše splněno a nelze si nepovšimnout, s jakou historickou hrdostí si sami sebe představovali, že je budou následující generace uctívat jako mesiášské hrdiny, kteří ukončili biblických čtyřicet dní a nocí krutostí a válek a započali novou éru míru pro celé lidstvo. Bohužel k něčemu takovému nedošlo. Moderní biblický sen trval jen velmi krátce.

Studená válka, korejská válka, vietnamský konflikt, okupace Palestiny, válka mezi Íránem a Irákem, puče v Latinské Americe, baskický terorismus, konflikt v Irsku, guerillové boje ve střední Americe, války o nezávislost v Africe a střední Asii, konflikty v Bosně, Hercegovině, Čečně, Východním Timoru a Afghánistánu, dvě války v Perském zálivu a dlouhý seznam dalších válečných akcí velmi rychle zbořily jakékoli sny o míru. Bohužel je tohle jen začátek. Rozvíjejí se mnohem horší scénáře.

Vzrůstající počet světových konfliktů podnítil zájem veřejnosti, aby o nich byla informována. Tradiční sdělovací prostředky i tehdy nová televize, která se začala rozšiřovat v 50. letech, tohoto zájmu využily a zpravodajství o válečných konfliktech se rozmohlo. Časem však armáda novinářů a komentátorů, bez ohledu na to, zda o to měli zájem, proměnili válku, utrpení lidí a smrt v každodenní jev, který vnikl do domovů i ložnic každého člověka. Stovky tisíc diváků v provinčních čtvrtích rozvinutých i nerozvinutých zemí si začali zvykat na vzdálené, i když často velmi drastické záběry na svých televizních obrazovkách. Krutost těchto konfliktů však velmi rychle v lhostejných myslích únikových diváků vybledla a ti si místo toho začali přát sledovat zábavné pořady a varieté. Pozvolna tak zpravodajství z válečných konfliktů ustoupilo jiným programům. Při třicetivteřinové délce přehledu zpráv přetrvávající z 80. let do 90. se už realita neukrývá jakožto temná stránka všednodennosti, ale ten, jehož realita se naprosto odmítá, se stává někým děsivým a groteskním. A tak je tomu dodnes.

To však s sebou nese neopominutelné následky. Zatajování těchto skutečností a to obzvláště toho, co se děje v rozvinutých zemích, vede k dojmu, že žijeme v poměrně mírumilovném světě, který je ohrožován jen na několika málo místech. Žijeme v dojmu, že sliby liberálních demokratů a volný trh nás dovedou do "lepšího světa", k "většímu ekonomickému růstu" a "lepším příležitostem", což znamená takové podmínky, které a priori znamenají, že je na světě jen málo konfliktů. Obrázek světa, ve kterém válka není naléhavým problémem, a i když jím je, tak je pro nás vlastně něčím hodně vzdáleným, takovýto obrázek světa studie Heidelbergské univerzity vyvrací a ukazuje, že válka, smrt a lidské utrpení narůstají. To je skutečnost, která se nedá stále zametat pod koberec a přehlížet.

A tak konflikty bují na okraji rozvinutého světa, v Subsaharské Africe, Střední Asii a v Latinské Americe. V roce 2008 se ze 39 zaznamenaných ozbrojených konfliktů dvanáct odehrávalo v Čadu, Somálsku a Súdánu. V Mexiku bylo za rok 2008 zaznamenáno 5 300 obětí v souvislosti s válkou mezi drogovými kartely, což je více než dvojnásobek obětí zaznamenaných v roce 2007. V Kolumbii stoupají počty násilně usmrcených lidí v důsledku masakrů páchaných polovojenskými jednotkami a násilnými střety mezi FARC a ozbrojenými složkami, což zvyšuje počet usmrcených na celém jihoamerickém kontinentě a vytváří tak situaci, která se opakuje donekonečna.

V této chvíli je nezbytné tuto situaci zvrátit a zaměřit se na to, co se skutečně děje. Je zásadní věcí, aby občanská společnost, vlády a další instituce obrátily svou pozornost ke skutečným hrozbám války a ke skrytému, zato však vážnému ohrožení jadernou válkou, ve kterém stále žijeme, i když si těchto problémů média příliš nevšímají. V médiích si tyto záležitosti zasluhují pouhých třicet vteřin hlavního vysílání, a to ještě jen občas. Média usilují o masovou sledovanost, a proto se jejich programy zaměřují na takovou nabídku, aby sledovanost co nejvíce zvýšily. Povědomí o skutečnosti se však musí dosáhnout jinými prostředky a je třeba jej založit na jiných hodnotách, než je zvýšení sledovanosti. Musí se vytvořit prostřednictvím občanských organizací, zvýšenou citlivostí vlád a konkrétními akcemi veřejnosti v reálném světě. Je třeba na tom začít pracovat včas, dokud není pozdě a "než si přijdou i pro nás", aby tu byli ještě takoví lidé, jako jsou akademičtí pracovníci na Heidelbergské univerzitě, kteří neváhají nahlas vyslovovat to, jak obrovské a ničivé dopady má ozbrojené násilí na svět, ve kterém dnes žijeme.

Fernando García Naddaf
Odborník na politologii

Pressenza IPA