Oblast Vaupés na vzdáleném místě Kolumbie na hranicích s Brazílií je domovem 27 domorodých skupin, každé s jinou kulturou a jazykem. Ale, kvůli konfliktům a nucené migraci, je mnoho z nich v nebezpečí vyhynutí.

Oblast Vaupés je zapadlá, její plocha čítá 50 000 čtverečních kilometrů džungle a řek. Je tu pouze 16 kilometrů zpevněných cest, které obklopují malé město Mitú, a to je spojeno s hlavním městem Bogotou pouze dvěma lety týdně. Jediným spojením s okolním světem je řeka Vaupés.

Tato oblast je také jednou z bašt největších nezákonných ozbrojených skupin v zemi, a ty ovládají oblast venkova, poněvadž státní ozbrojené síly jsou sotva přítomny v okolí města. Mnoho komunit podél řeky žije v nucené izolaci a v podstatě jsou uvězněni. Často jedinou možností, jak z místa odejít, je útěk.

„Během posledních dvou let jsou hlavním důvodem nucené migrace ozbrojené odvody domorodých dětí nezákonnými vojenskými skupinami", řekl mluvčí Mitú UNHCR. V roce 2008 okolo 500 rodin opustilo své domovy, většinou proto, aby jejich děti nebyly odvedeny ilegální skupinou.

Třináctileté děti bývají rekrutovány a chlapci i dívky jsou v nebezpečí. Regionální rada pro domorodé věci ve Vaupés (CRIVA) se především obává verbování členů domorodých skupin, kterým hrozí vyhynutí. Jeden z nejpalčivějších případů je Pizamira. Není jich ani 50, ale loni byly odvedeny tři děti.

„Mnoho rodičů odchází do lesů hledat své děti, ale nejsou schopni je přivést zpět", řekl člen Rady UNHCR.

Podle CRIVA bylo v roce 2008 donuceno přidat se k ilegální skupině asi 42 nedospělých domorodých dětí. Jedenáct z nich byli studenti internátní školy v Bocas de Yi, domorodé komunitě umístěné v ohbí řeky Vaupés. Je to domov dětí z celého povodí řeky a dává jim příležitost ke studiu.

Obyvatelé Bocas de Yi žijí v úplné izolaci, bez přístupu k základním službám. Kolem 200 obyvatel sdílí několik málo existujících zdrojů se 160 dětmi studujícími na škole. Škola nemá vodu, elektriku ani sociální zařízení. Některé děti spí v sítích, jiné na podlaze.

„Většina dětí tu zůstává po celý rok, protože cesta domů a zpět by pro ně byla příliš nebezpečná. Podmínky jsou tu rok co rok velmi, velmi drsné", říká učitel. „Tyto děti nemají žádnou reálnou naději, a to je činí obzvlášť přístupnými k jiným možnostem, které jim nabízejí bezohlední lidé", říká.

Nucené odvody se nedějí vždy za použití násilí. Jednou z nejběžnějších metod je zlákat mladé lidi tím, že je nechají se „zamilovat", jak místní říkají, tak, že jim naočkují představu lepšího života. Podle mezinárodního práva všichni odvedenci z menšin, které rekrutovala ilegální armáda, jsou klasifikováni jako násilím odvedení, ať už dítě chtělo být rekrutováno nebo ne. Mnoho rodin dává přednost útěku před nebezpečím ztráty svých dětí. Celé jedno procento z třítisícové populace Vaupés už opustilo své domovy.

UNHCR ve Vaupés spolupracuje s armádou v rámci národní iniciativy školení zaměřených na lepší povědomí o právech přistěhovalců.

V Kolumbii je vojenský štáb často prvním nebo jediným spojem mezi státem a ohroženými komunitami", říká Roberto Mignone, zástupce UNHCR v Kolumbii. „Ozbrojené síly hrají velmi významnou roli v ochraně a prevenci nucené migrace".

Díky kulturním, sociálním a ekonomickým poutům se zemí je nucená migrace obzvláště zhoubná pro domorodou populaci a může vést k vymření celých skupin. Podle Ústavního soudu v Kolumbii je jedna třetina z devadesáti etnických skupin v ohrožení.

Zdroj: UNHCR, The UN Refugee Agency / Pressenza