Neskonalá snaha a dobré myšlenky jednoho člověka, zachránili přes šest set židovských dětí v němci okupovaném Československu.

Neskonalý a neutuchající zájem poznat co se děje v Evropě bylo tím, co přivedlo Angličana Nicholase Wintona a jeho přátele k návštěvě Československa v době, kdy německá vojska v roce 1938 obsazovaly tento stát. Zde se Nicholas – mezi přáteli nazývaný Nik, setkal i s místními skupinami lidí, snažících se vzdorovat okupaci. Ti je vzali na výlet do jednoho z utečeneckých táborů.

Tam se Nicholas setkal s několika stovkami židovských dětí a jejich rodičů. A právě tam se zrodila myšlenka, která dnes již Siru Nicholasi Wintonovi zajistila velké uznání v celém světě. A nejen to. Myšlenka, která jej o několik desítek let vynese mezi lidi, které právem nazýváme svými hrdiny.

Jeho myšlenkou bylo, že těmto – převážně židovským dětem, pomůže utéct z Československa ještě v době, než vypukne skutečná válka.  A to, že se právě tohle stane, si Nicholas Winton dobře uvědomoval. Snad díky nějaké intuici, která ho předem varovala.

Když se vrátil do Anglie, začal telefonovat a psát představitelům mnoha států a žádat je pomoc. Přál si, aby mu okolní svět pomohl v jeho úmyslu. Setkal se však s nepochopením a často i nezájmem. Jediné země, které nabídly pomoc, byly Holandsko a Anglie. Zbytek světa se k jeho dobrému úmyslu bez zájmu otočil zády.

Nicholase neúspěch neodradil. Ba naopak! Sháněl dál peníze i adoptivní rodiny, které si tyhle děti deportované z Československa vezmou. Pro každé dítě musel zajistit rodinu, která jej adoptuje a vychová. To všechno se mu podařilo.

Proto, aby děti mohly odcestovat, však musely mít v němci okupovaném Československu povolení.  Nebál se a zfalšoval tedy dokumenty a povolení na každé z dětí, které jejich vlastní rodiče vybrali k cestě pro „nový život“. Pak už jen zařídit vlak, který děti odveze přes Německo až do Anglie. I tady se Nicholasi Wintonovi podařilo skoro nemožné.

Vlak vyjel z Prahy v roce 1939 plánovanou trasou Německo, Holandsko, trajektem přes Lamanšský průliv až do Anglie. Tam už na každé z dětí čekali jejich noví adoptivní rodiče. Nicholas Winton tím, že převedl své myšlenky v dobré skutky tak zachránil celkem 669 dětí, kterým by jinak hrozila smrt v koncentračních táborech, stejně jako jejich skutečným rodičům.

Celých padesát let Nicholas Winton o svém činu, kterým zařídil „nový život“ těmto dětem, před svým okolím pomlčel. Netoužil po uznání ani slávě. Nebýt jeho manželky, která náhodou na půdě našla zaprášenou truhlu s dokumenty a fotkami dětí, které jeli v jeho transportu za novým životem, svět by o tomhle „Hrdinovi“ 20. století neměl ani tušení.

Winton se letos dožívá úctyhodných sta let. V duších celého světa se tak stal skutečným hrdinou, na kterého nikdo – především však ti které svým skutkem zachránil, nikdy nezapomenou. Stal se mezníkem v dějinách a důkazem toho, že myšlenky, odhodlání, víra a dobré srdce zvítězí nad vším zlem, které nás obklopuje…

Novinář a publicista Michal Šebek