Ač je to k nevíře, už 17. listopadu 2009 si budeme připomínat 20. výročí jedné revoluce. Někteří jí říkají poeticky „sametová“.

V počátcích jsme se všichni společně těšili na to, jak vše bude demokratické, jak se budeme príma mít a jak postupně „doženeme“ vyspělý Západ. Politici slibovali a slibovali. Ale ejhle, najednou to bylo brzy jinak. Už koncem roku 1992 se sešli dva politici (jeden český a jeden slovenský) a řekli si, že už to nepotáhneme dál spolu. Občanů Československa se neptali, proč taky? A tak vznikly dva samostatné státy: Česká republika a Slovenská republika.

V České republice se dál pěstovala „přiškrcená demokracie“, jak na Slovensku to nevím.

Brzy přišla další podobná sprcha v roce 1999 – vstup České republiky do Severoatlantické aliance ve zkratce NATO. Nikdo se občanů neptal, zda-li tam chtějí či nikoliv, opět rozhodli politici – bez občanů. Žádné referendum (lidové hlasování). Názor občana v těchto případech není nutný – „občan tomu stejně nerozumí“. Častá a oblíbená fráze některých politiků.

Třetí úder křehké demokracii a potažmo i voličům uštědřila Topolánkova pravicová nepovedená vláda – schválila „americký radar na území České republiky“. Nikoho nezajímaly petice občanů proti radaru, hnutí proti radaru a dokonce ani průzkumy veřejného mínění, které dlouhodobě potvrzovaly fakt, že 70% občanstva České republiky si nepřeje na svém výsostném území cizí vojenské základny.

Tak co nám z demokracie zbylo? Málo nebo hodně? Nedávno jsme mohli jít k volbám do Evropského parlamentu, někteří šli. Žalostně nízká účast občanů v těchto euro-volbách však napovídá tomu, že občané jsou politikou znechuceni, otráveni, podrážděni. Obyčejní občané ztrácejí důvěru v politický demokratický systém v zemi. Z evropských zemí je na tom hůře už jenom Slovensko s účasti na euro-volbách.

Nicméně volby do Evropského parlamentu a chystané podzimní parlamentní volby v České republice jsou právě ještě ten „zbytek demokracie“, kterou nám obyčejným občanům milostivě politici zanechali. Proč tedy nejít volit? Proč zahodit i ten zbytek demokracie? Mnozí namítnou, že to „nemá cenu“, že media nedávají „spravedlivý prostor“ všem politickým hráčům – hlavně pak malým politickým stranám, že volit „malé politické strany“ znamená zahodit svůj hlas. Není to jen mediální masáž a nahrávaní těm velkým stranám?

Volit malou politickou stranu smysl má. NAOPAK je nutno jít k volbám a volit. Je nutno využít své právo na „zbytek demokracie“.

Šel jsem volit v červnu a půjdu volit i na podzim. Přece jen můžu (můžeme) něco v tomto státě ovlivnit – výsledky voleb. A to přece stojí za to.

Brno, 25. června 2009