Více než dvě miliardy lidí trpí ve světě hladomorem a chudobou. Chudobou a hladem, který je zatracuje a uvrhuje mezi ty, kteří přežívají ze dne na den. Většina z nich jsou prostí lidé, jejichž osud je trpký a smutný.

Lidé a děti, které zasáhla bída, o níž se nám v „ civilizovaném světě“ ani nezdá. Stovky a tisíce z nich denně umírá jen na podvýživu, některé z nich i na mnohé přidružené choroby, které bída a hladomor přináší.

Přestože se mnohé světové humanitární organizace spojují ve snaze pomoci tam, kde je to potřeba, stále je tato pomoc mnohdy neznatelná. V mnoha případech-ojediněle-slýcháme o tom, jak se podařilo to či ono, ale veskrze jsou to drobné momenty možné pomoci.

Nejen však humanitární organizace, ale i Organizace spojených národů již dávno pochopili, že svět a zvláště Afrika, Uganda, Bangladéš, Etiopie, Somálsko a celá řada dalších zemí, řítí do jedné velké humanitární propasti, z níž jistě za několik let návratu. Již vlády jednotlivých zemí pochopily, že chudoba a hladomor je „metlou“ tohoto tisíciletí.

To vyburcovalo celý svět k takovým opatřením, že si jednotlivé země vytkly prioritní cíle ve snaze napomoci při řešení těchto humanitárních problémů v zahraničí.

Kdyby jednotlivé země světa vynaložili jen zlomek svého jmění na pomoc v cizích státech tak, jako vynakládají na zbrojení a armádu, již dávno bychom se nepotýkali s hladem a umíráním na podvýživu. V mnoha případech se tak dá mluvit o politickém problému na úrovni celého světa. Problému, jehož vrcholem je bída v zemích „třetího světa“.

O tomto vztahu mezi politikou a chudobou již dávno hovořil indický ekonom, specializující se na ekonomii blahobytu Amartya Sen. Podle něj se hladomor a chudoba objevují v zemích, kde je ekonomika a vláda na špatné úrovni. Současně zdůrazňuje, že nikdy se dosud neobjevil hladomor ani chudoba v zemích, kde funguje několik politických stran a demokracie. Vždy se s tímto problémem potýkají země s nestabilní ekonomickou situací a špatnou vládou, případně země, kde vládne občanská válka.

Mezi jednu z několika zemí, kterou sužuje hlad tamních obyvatel, se řadí i Niger. Podle odhadů z roku 2005 je celá jedna třetina z jeho 12 milionů postižena chudobou a nedostatkem jídla. Podle OSN tak hrozilo, že vlivem hladomoru mohlo dojít k úmrtí až sta tisíc dětí v této zemi. Přestože se o tomto problému hovořilo již v roce 2004, obyvatelé Nigeru se odpovědi a řešení nedočkali.

Nezbývá než doufat, že humanitární problémy budou v blízkém budoucnu řešeny, a s pojmy jako hlad a hladomor se budeme jistě setkávat již jen v učebnicích dějepisu. Doufejme, že i naše děti o těchto smutných věcech nebudou nikdy slýchat…

Zdroj: CFP