Viděli jste někdy lidi, kteří přišli o 80 procent kůže, víte, jak vypadají? Pokoušeli jste se někdy dvouletému dítěti, které utrpělo těžký úraz, vysvětlit, co se mu to vlastně děje a proč? Já ano. Nechci to zažít znovu, a to byl úraz způsobený náhodou, ne jako důsledek chladnokrevného činu. A byla to jen zlomená ruka. Když se tedy pokouším představit si, co prožila a ještě bude muset prožít ta malá, kterou nám zatím televize ukazují jen zafačovanou od hlavy až k patě, dostávám se do hlubin, o jakých jsem dosud neměl ponětí.

Holá pravda je tato: jedna snědá holčička přišla o kůži, protože někteří bílí Češi nechtěli jít na trh s tou svou. Jiný důvod to nemá. A mě by zajímalo, co se bude muset ještě všechno stát, aby se tito bílí Češi probudili. Nemyslím ty, kteří už ztratili všechnu soudnost, ale ty, kteří tuší, že se děje něco hrozného, jen si nedokážou dát dohromady, co to je, kde to je, a co proti tomu dělat.

Existují jen dvě možné odpovědi, které vysvětlují hromadné mlčení po tomto bezprecedentním činu. Odpovědi, které dávají Češi sami sobě – buď ze zbabělosti, nebo z krutosti.

a) Byla to nešťastná náhoda. Oni ve skutečnosti nechtěli nikoho upálit, byla to klukovina. Jistě už se to nestane. A – samozřejmě! – určitě to byli úplně jiní lidé, než ti, kteří nám od února pochodují ulicemi.

b) Jedna holčička ohořela, není naše, jedem dál.

Zajímalo by mě, zda většina mlčící většiny volila a, nebo b. Pokud je to b, nezbývá mi už moc možností. V podstatě buď se vystěhovat do Kanady, nebo začít házet zápalné lahve do domů bílých. Pokud je to a, lžeme si do kapsy a strkáme hlavu do písku. Co myslíte, že ti idioti chtěli doopravdy udělat? Co myslíte, že by udělali vám, kdybyste se jim v tom pokusili zabránit? „Jo, aha, máš pravdu, my jsme jen tak blbli.. Jdeme domů..“

Co tedy můžeme doopravdy dělat?

1) Nazývat věci pravými jmény. Například nepoužívat výraz „extremisté“. Slova mají svou váhu, slova jsou technologické nástroje. Samozřejmě, kdybychom museli říkat, „během pochodu vrahů a zlodějů nemusela policie zasahovat“, znělo by to hrozně. Jak bychom si to připadali? Co by tomu řekli lidi? Navíc je pravda, že každý nacista sice už někoho zmlátil, ale ne každému se podařilo někoho zabít, takže nemůžeme paušalizovat. Korektnost především. Byl bych však rád, kdyby mluvící hlavy v televizi, na kterou jsem ze zákona nucen přispívat, používaly alespoň výraz „nacisté“. Potom se, pravda, znovu vrátí starý problém (když všichni víme, že jsou to nacisté, a říkáme jim tak, proč je z toho nikdo není schopen obvinit), ale radši tak, než takto.

Možná by vás zajímalo, proč jsou nacisté také zloději. Seznam ukradených symbolů je zatím tento: a) pradávným národům svastiku b) skinheadům módu c) anarchistům černou d) Čechům slovo vlast

2) Nežádat o pomoc politiky ani policii. Politici jsou nečestní tlučhubové neschopní rozumných činů. Kolik volebních období žiješ v České republice, tolikrát to víš. Proč si tedy vytvářet stále nové naděje? Kromě toho „zakázat“ něco shora by bylo protiústavní a neúčinné zároveň, to už jsme si vyzkoušeli. A policie se ze zákona musí chovat jako stádo robotů řízených vysílačkou. Půjdou tam, kam je pošle jejich pán. A ten pán ovšem nejste vy, na to zapomeňte.

3) Nemyslet si, že podepsat petici a poslat peníze na konto je dost. To jsou jen odpustky, abychom mohli dál spát. Peníze neléčí, neoživují mrtvé a nezabraňují budoucím vraždám.

4) Nebát se nazvat romského grázla grázlem. Není ovšem důvod zdůrazňovat, že je to Rom, stejně jako tuneláře a gaunery, kteří připravili naši zemi beztrestně o tisícinásobky sociálních dávek, neoznačujeme s chutí jako „bílé tuneláře“ a „české gaunery“.

Pokud budou někteří paušálně Romy glorifikovat, budou je jiní paušálně zatracovat. Rom není postava se zlatým řetězem kolem krku a kudlou v ruce, ani to není dobrosrdečný temperamentní muzikant s houslemi v rukou. Ve skutečnosti nám oba tyhle stereotypy brání vidět, že jsou to lidé jako my.

5) Vyjít do ulic sami. Je to jediná možnost.

A teď se dostávám k tomu zajímavému titulku, na který jsem vás nalákal. V této zemi je spousta celebrit. Nejrůznější hodnoty a nejrůznějšího druhu. Panu Svěrákovi se omlouvám za to, že jsem si ho vypůjčil. Může si za to sám. Důstojný vzhled, proslulé filmy plné lidskosti s extra velkými kousky sentimentu, vtipný Cimrman... Zdeněk Svěrák je žhavý kandidát na místo uvolněné po Janu Werichovi. Na falešnou ikonu nejmoudřejšího starce v národě.

Nuže, pan Svěrák, a také pan Smoljak (a spousta dalších známých lidí, jako třeba David Černý nebo jeden světově proslulý dramatik, kterému jsme kdysi všechno věřili), se pravidelně angažují, když nám hrozí nějaká zlá raketa z Íránu a je třeba kvůli tomu postavit radar, nebo když se plíživě navracejí k moci strašliví komunisté. Ovšem, Írán je příjemně daleko a komunisté už jsou jaksi v důchodu. Když dají ránu boxerem nebo železnou tyčí, nestojí to za řeč.

Takže mám návrh. Ať jdou naše celebrity jednou na demonstraci proti nacistům. (Samozřejmě ne jen ty, které jsem jmenoval, ať tam jdou v první řadě osobnosti známé čtenářům Blesku. Modelky, fotbalisté a tak.) A policie ať toho dne zůstane doma. Co myslíte, dojde potom nám všem, že tu vůbec nejde o Romy? Rozsvítí se někomu?

Myslím, že jde o to, jestli už jsme všichni zbabělci, nebo cynici, nebo obojí.

A pak jsou tu ještě dějiny. Dějiny, jak známo, se neopakují nikdy stejně, ale velmi často podobně. Vidím dav na Staromáku, který dal dobrovolně Gottwaldovi republiku do rukou. A vidím litvínovské občany, kteří dávali nacistům do rukou svíčky a nabízeli jim svezení.

Svět stojí s největší pravděpodobností na začátku obrovské katastrofy. Možná zbývá už jen pár měsíců, možná pár let. Kéž by nám do těch nelehkých časů svatý Václav trochu odvahy a srdce uděliti ráčil.

Autor: Jakub Němeček