Minulé století přineslo kromě významných objevů také zrod zbraní hromadného ničení. Mezi zbraně hromadného ničení se počítají jaderné, chemické a biologické zbraně. Pro poslední skupinu je přesnější pojmenování bakteriologické (biologické) a toxinové zbraně a to v souladu s mezinárodní konvencí z roku 1972 [1].

Jaderné zbraně se staly po druhé světové válce významnou odstrašující vojensko-politickou silou, kterou postupně získalo pět světových velmocí – staly se z nich vlastníci jaderných zbraní. Nejprve to byly Spojené státy americké v roce 1945, následované rychle Sovětským svazem (1949). Dalšími zeměmi tak zvaného „jaderného klubu“ se postupně staly i další významné země: Velká Británie (1952), Francie (1960) a jako poslední v roce 1964 to byla Čína [2].

V roce 1968 byla přijata mezinárodní dohoda o nešíření jaderných zbraní, její časová platnost byla po složitých mezinárodních jednáních v roce 1995 stanovena bez časového omezení [1]. Tato dohoda o nešíření jaderných zbraní však uznává za vlastníky jaderných zbraní jen výše jmenované země, v případě Sovětského svazu se stala vlastníkem obrovského vojenského jaderného arzenálu Ruská federace. V období Studené války se vojenská jaderná výzbroj rozrostla do gigantických rozměrů a hrozila globální jaderná válka s katastrofickými důsledky – obvykle nazývána jaderná zima [3].

Není bez zajímavosti připomenout alespoň tezovitě proběhlé jaderné krize při nich stál svět na pokraji jaderného konfliktu, jehož rozměry mohly být obrovské. Kromě jaderného bombardování Hirošimy (o čem je podrobněji pojednáno dále) a Nagasaki jsou bezesporu v historii lidstva zapsány minimálně 3 významné jaderné krize. Jednak to byla jaderná krize korejská (v období Korejské války, 1950), jaderná krize karibská (v době rozmístění sovětských jaderných zbraní na Kubě, 1962) konečně i jaderná krize vietnamská (v období Vietnamské války, 1969) [4]. Na rozdíl od Hirošimy a Nagasaki stály v době uvedených jaderných krizí proti sobě protivníci disponující jadernými zbraněmi přibližně stejné kategorie a zhruba obdobné mohutnosti jaderných zbraní. Přitom mohutnost tehdejších jaderných zbraní byla již mnohonásobně větší než při jaderném bombardování Hirošimy či Nagasaki v roce 1945. Například v období Vietnamské války byly jednotlivé jaderné pumy již 100x a více mohutnější oproti jaderným zbraním použitým v Japonsku na sklonku 2. světové války.

Počátek 90. let minulého století předznamenal velké a významné změny v oblasti politické, hospodářské i vojenské. Postupně došlo k rozpadu „východního socialistického bloku“ i jeho vojenského nástroje „Varšavské smlouvy“. Značné politické uvolnění však bohužel nebylo následováno dostatečně pružně a výrazně uvolněním v oblasti vojenské, především pak v jaderných zbraních. Platí to především pro Spojené státy americké a Ruskou federaci, jejich arzenály jaderných zbraní jsou dnes značně předimenzované. Nicméně i po politickém uvolnění svět stále čelí „šíření zbraní hromadného ničení“ – to je považováno za jednu z hlavních bezpečnostních hrozeb současnosti a blízké budoucnosti. Navíc se stále více a více objevují úvahy a spekulace, že se i jaderné zbraně mohou dostat do rukou teroristů [5,6].

Jaderné bombardování

Všeobecně je dobře známo první použití jaderných zbraní. Americká armáda svrhla atomovou bombu na japonské město Hirošimu 6. srpna 1945 (brzy po 8 hodině ranní), ke konci druhé světové války. Pro připomenutí je možné uvést, že jaderná bomba svržená na Hirošimu měla mohutnost 20 (některé prameny udávají jen 12,5) kilotun.

Město smutně proslulo historicky prvním užitím jaderné bomby s názvem Little Boy (chlapeček) dne 6. srpna 1945. Město Hirošima bylo zvoleno jako primární cíl ze strategických důvodů, jelikož se jednalo o městskou průmyslovou oblast a za druhé, že se nacházelo v příhodné lokalitě a za třetí se podle rozvědky nenacházel na jeho území žádný americký válečný zajatec (ve skutečnosti bylo v Hirošimském hradu drženo 23 Američanů) [7].

Děsivé následky tohoto „jaderného bombardování“ jsou dostatečně známé, způsobily smrt tisíců nevinných civilistů. Jednotlivé informační zdroje se však značně liší v uváděných číslech. To je jasně vidět na níže citovaných česky psaných pramenech.

Podle odhadů bylo bezprostředně asi 70 000 až 80 000 mrtvých [8] další pramen uvádí jiné údaje: celkový počet obětí se odhaduje na 150 000 až 200 000 [4]. Bezprostředně po explozi zahynulo 90 tisíc obyvatel, dalších 150 tisíc bylo vážně zraněno, mnozí z nich později také zemřeli [9]. Podle amerických pramenů v Hirošimě zahynulo nebo zmizelo beze stopy 70 000 lidí a stejný počet osob byl raněn. Podle japonských údajů zahynulo 78 150 lidí, 13 983 bylo nezvěstných, 37 424 raněných [10]. Podle amerických údajů zahynulo (a stalo se nezvěstných) naráz 70 tisíc a zraněno bylo 70 tisíc osob. Japonské údaje uvádějí okamžité ztráty 140 tisíc osob (a další desetitisíce obětí na pozdní následky) [11].

Jaderné zbrojení a odzbrojení

Jaderné zbraně se staly po druhé světové válce významnou odstrašující vojensko-politickou silou, kterou postupně získalo pět světových velmocí.

Kromě pěti oficiálních jaderných mocností (USA, Ruská federace, Velká Británie, Francie a Čína) je zcela zřejmé, že dalšími jadernými mocnostmi jsou Izrael, Indie, Pákistán a Severní Korea.

Izrael, Indie a Pákistán odmítly podepsat mezinárodní smlouvu o nešíření jaderných zbraní a všechny si v tajnosti pořídily vlastní vojenský jaderný arzenál. Je všeobecně známo, že izraelský vojenský jaderný potenciál převyšuje vojenský jaderný potenciál u Velké Británie.

USA ani Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) žádnou z těchto zemí nijak netrestají. USA dokonce vládám Izraele a Pákistánu poskytují významnou všestrannou pomoc v hodnotě miliard dolarů, včetně vojenské pomoci. Například Spojené státy americké kromě jiného prodaly letectvu Izraele dokonce nejmodernější letadla schopná být nosičem jaderných zbraní. Bývalý americký president Georgie W. Bush také nekomentoval krok Pákistánu, který před několika lety otestoval vlastní moderní útočnou raketu s plochou dráhou letu schopnou nést jadernou hlavici a zasáhnout největší indická města.

Žádný trest vůči Pákistánu nevyvodila Bushova administrativa ani poté, když se potvrdilo, že Pákistánci s jadernými tajemstvími ilegálně obchodovali. Zřejmě i Bushem kritizovaný Írán si část speciálních informací i technologie pro obohacování uranu pořídil v Pákistánu.

Bývalý americký prezident Georgie W. Bush a jeho experti toho díky špionážním družicím a práci tajných služeb jistě věděli o jaderných programech Izraele, Pákistánu, Indie, Severní Koreje a dalších zemí mnohem víc. Přesto USA na jedné straně vyhrožují Íránu vojenskou silou a jiným atomovým hříšníkům dodávají peníze a zbraně, aniž by žádali likvidaci jejich atomových arzenálů. Tento dvojí „schizofrenní přístup“ jednak vyhovuje americkým mocensko-politickým zájmům nejen v oblasti Blízkého a Středního Východu. Naopak jsou tyto postoje evidentně frustrující pro íránské státní představitele.

Nedostatečná je role MAAE, která už mnohokrát v minulosti selhala a která neplní svou funkci ve směru k jaderným technologiím pro vojenské účely. MAAE bezmocně přihlížela a přihlíží k vývoji vojenských jaderných arzenálů a nedokázala zabránit ani opakovaným ztrátám uranu, plutonia a dalších štěpných materiálů. Poněvadž k výrobě jaderné bomby (nebo jen jaderného výbušného zařízení) je třeba asi 5 kg vysoce obohaceného zbraňového uranu nebo pouhých 4,5 kg plutonia, ztracené množství štěpných materiálů by už postačilo ke výrobě slušně velkého jaderného arzenálu. V této souvislosti existují největší oprávněné obavy o možné zneužití jaderných zbraní nebo jaderných výbušných zařízení teroristy.

Zatímco chemické, bakteriologické (biologické) a toxinové zbraně jsou zakázány mezinárodními konvencemi (včetně úplného zničení zásob těchto zbraní a zařízení pro jejich výrobu) [1], v případě jaderných zbraní se to nepodařilo, ač jsou jaderné zbraně nejničivější zbraně současného světa. Jejich vývoj ani použití není zakázáno. Podařilo se alespoň prosadit na mezinárodní úrovni zákaz zkoušek jaderných zbraní ve všech prostředích [1]. Navíc se zdá, že v současné době neexistuje dostatečně silná politická motivace hlavně oficiálních jaderných mocností, aby se postupně vzdaly svých jaderných arzenálů.

Na druhé straně je příznivá zpráva, že nový americký president Barack Obama navrhnul Ruské federaci podstatné vzájemné a koordinované krácení vojenských jaderných arzenálů USA a Ruské federace. Celkové snížení by mělo být velmi významné.

Americký prezident Barack Obama plánuje nahradit Dohodu o omezení strategických jaderných zbraní (START) mezi Washingtonem a Moskvou z roku 1991 novým ambiciózním závazkem. Podle zdroje z jeho administrativy bude usilovat o snížení jaderných arzenálů USA a Ruska o 80 procent. Rusům by za souhlas s dohodou mohl nabídnout odstoupení od plánu vybudovat v Česku a Polsku protiraketový štít [12].

Velká Británie 4. února 2009 zveřejnila plán na svět bez jaderných zbraní. Oznámila to agentura Reuters. Z její zprávy ovšem nevyplývá, že by plán předpokládal, že se těchto zbraní vzdají nynější jaderné mocnosti. Volá se v něm po přísných opatřeních, která by měla zabránit, aby se k jaderným zbraním dostali teroristé nebo vynořující se mocnosti, po hlubších řezech do jaderného arsenálu USA a Ruska a po aktivování smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek [13].

Agentura napsala, že Britové přicházejí se svým plánem v době, kdy se globální mocnosti obávají, že se k jaderné zbrani dostane Írán, a kdy nástup nového amerického prezidenta Baracka Obamy oživil zájem o odzbrojení. Citovala britského ministra zahraničí Davida Milibanda, že dnešní doba je pro úsilí o zamezení dalšímu šíření jaderných zbraní klíčová, protože o jadernou zbraň usilují „další lidé a další země“. Ministr jmenoval Írán a Severní Koreu. Řekl, že Británie už snížila svou jadernou palebnou sílu o 75 procent, ale že on věří v mnohostranné, ne v jednostranné odzbrojení. Reuters napsal, že britský premiér Gordon Brown chce, aby Británie hrála v prosazování jaderného odzbrojení vůdčí úlohu, ale že jeho vláda zároveň hodlá vydat až 20 miliard liber (600 miliard korun) na novou flotilu ponorek vyzbrojených jadernými zbraněmi [13].

Zneužití jaderných zbraní teroristy

Faktem však zůstává, že je daleko vyšší pravděpodobnost použití chemických, biologických a toxinových zbraní teroristy než je to u zbraní jaderných. Jinými slovy je možné zdůraznit, že použití jaderných zbraní teroristy je podstatně méně pravděpodobné, hlavně proto, že:

•    jaderná výbušnina je neobyčejně drahá,
•    jaderná výbušnina je velmi obtížně dostupná,
•    know-how výroby jaderných zbraní je stále nejlépe utajované,
•    výroba jaderných zbraní vyžaduje speciální materiály,
•    výroba jaderných zbraní vyžaduje speciální technologie [5,14].

Přes tyto příznivé skutečnosti je nutno počítat s tím, že i v oblasti možného zneužití jaderných zbraní teroristy se situace pomalu mění a že je jejich zneužití teroristickými organizacemi, disponujícími stále větším finančními prostředky, spíš jen otázkou času.

Ačkoliv není účelné vytvářet možné scénáře jaderného teroristického útoku jako inspiraci teroristickým skupinám, je potřeba takové scénáře vytvářet pro potřebu modelování různých preventivních, ochranných, záchranných, likvidačních a obnovovacích opatření.

Určitým možným scénářem je níže uvedena smyšlená epizoda, která se však může odehrát v blízké budoucnosti. Agenturní zpráva:

Dne 10. května v 14 hodin londýnského času byla oznámena první agenturní zpráva o tom, že v tichomořské oblasti došlo asi před 40 minutami k jadernému výbuchu přibližně o mohutnosti 3 kilotuny, podle speciálních amerických, australských a japonských přístrojů monitorujících jaderné výbuchy. Jedná se o místo na zámořské obchodní cestě mezi Spojenými státy americkými a Austrálii. Podle prvních poznatků se zdá, že byla napadena americká obchodní loď, která na své palubě přepravovala asi 1 523 cestujících a personál tvořilo 450 osob.  Druh přepravovaného zboží se dosud agentuře nepodařilo zjistit. Pravděpodobně došlo k raketovému útoku na tuto obchodní loď přímo jadernými zbraněmi, případně bylo na palubu lodi propašování jaderné výbušné zařízení, které pak bylo odpáleno. K teroristickému činu se dosud přihlásila těsně po provedení útoku mezinárodní teroristická organizace GRATIS a pohrozila dalším obdobnými útoky téhož dne po celém světě. Zdůraznila přitom, že se jedná o vybrané americké cíle a zájmy v celém světovém prostoru. Záchranné akce budou podle odborníků zcela zbytečně, protože není co zachraňovat.

K jadernému teroristickému útoku se již vyjádřili první významní politici. Ve většině vyspělých zemí byl vyhlášen nejvyšší stupeň pohotovosti jak pro státní správu, integrované a záchranné síly a systémy, tak i pro armádu a národní gardu. Do nejvyšší pohotovosti byly také uvedeny zpravodajské, bezpečnostní a informační služby. Je naprosto zřejmé, že právě posledně jmenované služby opět nesplnily očekávání na ně kladené. Ačkoliv vlády, politici a jiní státní činitelé uklidňuji veřejnost, je jasné, že nikdo neví, co bude následovat. Všeobecně se očekávají nepředvídatelné reakce obyvatelstva. Je vysoce pravděpodobné, že počty obětí provedeného a ohlášených teroristických útoků vysoce přesáhnou počty lidských obětí z 11. září 2001. Jaderný terorismus udeřil. S obavou a nervozitou se očekává reakce finančních trhů, zvednutí ceny ropy, zastavení dodávek ropy a zemního plynu a dalších komodit. Očekává se také další zvýšená nervozita na Středním východě mezi Izraelem na straně jedné a arabskými zeměmi na straně druhé. Předpokládá se také rychlé provedení “preventivního“ vojenského napadení Izraelem některých vybraných významných vojensko-politických cílů v některých arabských zemích. Vojensko-politické napětí a prováděné bojové akce by mohly přerůst do významných a rozsáhlých regionálních konfliktů. Svět se může octnout na pokraji třetí světové války. Očekává se vyhlášení stanného práva v některých postižených a angažovaných zemích.

Bezjaderné pásmo v Evropě

V současné době jsou zřízena v některých částech světa pásma bez jaderných zbraní, ale použití jaderných zbraní zakázáno není.

První bezjaderná zóna světa byla vytvořena v Latinské Americe a Karibské oblasti (podle Smlouvy z Tlatelolka, 1967). Zakazuje zemím tohoto regionu zkoušky, použití, výrobu, skladování a získávání jaderných zbraní [1]. Smlouva nyní zahrnuje všechny státy regionu.

Následovaly další tři zóny – v jižním Tichomoří, podle Smlouvy z Rarotongy, 1985 – zakazuje umisťování, získávání a zkoušky jaderných výbušných zařízení stejně jako skladování jaderného odpadu na území vymezené zóny. Další bezjaderná zóna v jihovýchodní Asii na základě Smlouvy z Bankoku, 1995 – zakazuje vývoj a umisťování jaderných zbraní na území signatářských států. Poslední bezjadernou zónou je bezjaderná zóna v Africe podle Smlouvy z Pelindaby, 1996. Smlouva zakazuje vývoj a umisťování jaderných zbraní na africkém kontinentu [1].

Proč by nemohlo být „bezjaderné pásmo“ také v celé Evropě nebo některé jeho části? V současné době jsou americké jaderné zbraně v Evropě umístěny v pěti členských zemích NATO. Největší tlak na jejich přemístění zpět do Spojených států amerických je v současné době v Německu a Itálii.

Bezjaderná pásma mohou sehrát pozitivní roli v procesu úplného jaderného odzbrojení, je jasné, že zřízení takových pásem je první a základní krok k postupnému úplnému jadernému odzbrojení. Před lidstvem stojí konečný a naléhavý úkol k přípravě a přijetí mezinárodní dohody k úplnému zákazu použití jaderných zbraní a k úplnému zničení jejich zásob pod účinnou mezinárodní kontrolou. V současné době však neexistuje k přípravě a přijetí takové komplexní mezinárodní dohody dostatečná politická vůle především u oficiálních vlastníků jaderných zbraní. A tak zůstáváme my všichni, obyvatelstvo planety Země, v „jaderném zajetí“ i v počátku 21. století.

Nejde jen o bezjaderná pásma. I když bezjaderná pásma mohou sehrát pozitivní roli v procesu úplného jaderného odzbrojení.

Výzva k jednání o bezjaderném pásmu v Evropě

Citace závěrečné části výzvy vybraným hlavním představitelům Strany zelených, v první části bylo v rozsahu asi 1 strany A4 stručně vysvětleno trvalé obrovské nebezpečí plynoucí ze současným předimenzovaných jaderných arzenálů. Sepsáno a rozesláno emailovou poštou v předvečer výročí jaderného bombardování Hirošimy, dne 5. srpna 2008.

„Vyzývám tímto všechny členy Strany zelených, kteří jsou v současné době ve vrcholných politických funkcích (ministři, poslanci, senátoři a další), aby se z titulu své funkce a po dohodě v souladu s ostatními členy Strany zelených snažili zahájit jednání na národní i mezinárodní úrovni o zřízení pásma bez jaderných zbraní v Evropě a to pod přísnou mezinárodní kontrolou.

Jaderné zbraně jsou v současné době děsivým dědictvím Studené války a ohrožují už i svou pouhou existencí jak lidstvo, tak všechny složky životního prostředí. Neustále se zvyšuje možnost použití jaderných zbraní teroristy.

Pevně věřím, že političtí zástupci Strany zelených se budou tímto tématem vážně zabývat a pokusí se nastartovat jednání nejprve o zřízení pásma bez jaderných zbraní v Evropě s konečným cílem úplného zákazu jaderných zbraní a úplné likvidace jaderných arzenálů pod účinnou mezinárodní kontrolou.“

Odezva na tuto písemnou výzvu však byla v podstatě nulová, přesto, že bylo výše uvedeným způsobem osloveno kolem 30 předních přestavitelů Strany zelených.

Závěr

Současný arzenál jaderných zbraní přestavuje závažnou hrozbu pro lidskou společnost. Podstatně se sice snížila možnost globální jaderné války, zvláště pak po skončení Studené války, ale jaderné zbraně zůstávají závažným nebezpečím pro celé lidstvo.

V roce 2000 přijala hodnotící konference zemí, které podepsaly Úmluvu o nešíření jaderných zbraní, závěrečný dokument, v němž státy vlastníci jaderné zbraně přijaly „jednoznačný závazek …. dosáhnout úplné likvidace svých jaderných arzenálů“ [1].

Do jaké míry je tento závazek míněn vážně, ať posoudí každý čtenář tohoto příspěvku sám. Bohužel se zdá utopické věřit byť závažným politickým prohlášením o „úplném jaderném odzbrojení“.

I když se diskutuje v poslední době o razantním snížení amerického a ruského vojenského jaderného arzenálu, zdá se, že „úplné jaderné odzbrojení“ není reálné v horizontu minimálně 30 až 50 let.

Jedinou možností, jak alespoň částečně snížit jadernou hrozbu je jednak snížení současných předimenzovaných jaderných potenciálů USA a Ruské federace, vytvoření skutečných bezjaderných pásem pod přísnou a přesně stanovenou mezinárodní kontrolou a dále podstatné zdokonalení kontrolních mechanismů a procedur nad jadernými materiály.

Závažným a velmi obtížně řešitelným problémem zůstává možnost zneužití jaderných zbraní teroristickými skupinami. Je jasné, že alespoň některé teroristické skupiny se budou snažit získat jaderné zbraně, nebo přinejmenším připravit výbušné jaderné zařízení. Pravděpodobnost zneužití jaderných zbraní teroristy se pomalu, ale trvale zvyšuje.

Na tomto místě je třeba podtrhnout nezastupitelnou roli zpravodajských, bezpečnostních a informačních služeb, jejich rychlou a účinnou národní a mezinárodní spolupráci. Jejich činnost může doslova zachránit životy tisíců nevinných civilistů, kteří mohou být bezesporu „terčem“ teroristických skupin. Preventivní zpravodajská činnost má v tomto směru zcela výjimečné a jedinečné postavení.

Literatura:
[1] Kolektiv: United Nations – Informační centrum OSN v Praze: Fakta a čísla OSN, Základní údaje o Organizaci spojených národů, ISBN 80-86348-02-4, New York – Praha 2005.
[2] Mika O. J.: Ochrana před zbraněmi hromadného ničení, Existeciália, Svaz Civilní ochrany ČR, ISBN 80-903406-1-X, Praha 2004.
[3] Světová zdravotnická organizace: Účinky jaderné války na zdraví a zdravotnické služby, Avicenum, Praha 1989.
[4] Kolektiv autorů: Kronika 20. století, ISBN 80-7321-039-8, Fortuna Print, s.r.o. Praha, nedatováno.
[5] Matoušek J., Mika O., Vičar D.: Nové hrozby terorismu: Chemický, biologický, radiologický a jaderný terorismus, Universita obrany v Brně, ISBN 80-7231-037-2, Brno 2005.
[6] Bennett J. T.: U.S. Panel: WMD Threat „Growing, Not Shrinking“, Defense News, January 26, 2009, p. 14.
[7] http://cs.wikipedia.org/wiki/Hirošima, staženo 24. února 2009.
[8] Kolektiv: Encyklopedický slovník, ISBN 80-207-0438-8, Encyklopedický dům, s.r.o. 1993.
[9] Dušek J., Píšala J.: Stručná historie jaderné zbraně, Computer Press, a.s., ISBN 80-251-0817-1, 2006.
[10] Pitschmann V.: Jaderné zbraně: Nejvyšší forma zabíjení, Naše vojsko, ISBN 80-206-0784-6, Praha 2005.
[11] Matoušek J., Osterreicher J., Linhart P.: CBRN, Jaderné zbraně a radiologické materiály, Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, ISBN 978-80-7385-029-6, Ostrava 2007.
[12] http://www.novinky.cz staženo 24. února 2009.
[13] http://www.ceskenoviny.cz/svet/index_view.php?id=358683, staženo 2. března 2009.
[14] Mika, O.: Terorismus a zbraně hromadného ničení, Vojenské rozhledy, číslo 4, 1998, str. 121 – 125.