Joe Biden nám dal naději, že český národní spor o radar v Brdech může ještě nějakou dobu pokračovat. (Avšak britský týdeník Observer, který téma zpracoval pečlivěji než jiná média, se v Mnichově na věc dotazoval generála Jamese Jonese, Obamova poradce poro národní bezpečnost, který uvedl, že česká a polská část radarového systému budou "uloženy k ledu" a o projektu se bude široce jednat, pozn. JČZDE).

Možná jsem měl napsat, že jde i „český národní sport“, protože je pro nás tolik typické, že se dokážeme střetávat především v otázkách, na které jaksi nemáme žádný reálný vliv anebo naopak o těch, které nemají žádný reálný vliv na nás. Vedeme vášnivé spory o radar, o pravdu ve vztazích mezi Ruskem a Ukrajinou a o to, kdo je oním spravedlivým v tisíciletém sporu mezi Palestinci a Židy, popř. o to, zda je pan či paní XYZ padouch nebo hrdina nebo zda má na Letné stát blob.

Vážnou debatu o něčem, co skutečně rozhoduje o naší přítomnosti i budoucnosti, jsem nezažil už opravdu dlouho. Několik vášnivých debat o minulosti snad ano. Například je patrno, že jednou ze staletími osvědčených metod řešení hospodářských potíží je udělat všechno pro jejich přečkání v pilné práci na rozvoji veřejných statků a veřejného sektoru či prostoru vůbec.

Kamkoliv se v naší zemi obrátíme, tam vidíme, že je toho třeba ještě více než praseti drbání. Některé věci se nejen nabízejí, ale jiné už doslova křičí o pomoc. Pokud už někdo takovou možnost zmíní, tak se dozví jako ozvěnou z řad našich vyvolených, volených i nevolených, odborníků i laiků, že to nejde, protože ty věci nejsou připraveny, že tomu či onomu brání ta či ona administrativně právní nebo finanční bariéra. Cokoliv potřebného a prospěšného je možné udělat, tak to prostě tak nějak nejde.

Celý článek
http://www.blisty.cz/2009/2/6/art45231.html