Dokument Světového pochodu
Zachraňme planetu zemi
17.12.2008 - Evo Morales, prezident Bolívie
11. listopad 2008 - Evo Morales, prezident Bolívie l Sestry a bratři, naše planeta je v současné době nemocná. Od začátku 21. století jsme zažili nejteplejší roky za posledních tisíc let. Globální oteplování způsobuje neočekávané změny v počasí: ubývání ledovců a polární vrstvy ledu, zvýšení hladiny moře a zaplavování pobřežních lokalit, kde žije přibližně 60% světové populace, urychlování procesu dezertifikace a ubývání zdrojů čisté vody, vyšší výskyt přírodních katastrof, kterými trpí komunity lidí žijících na těchto místech (1), mizení rostlinných a živočišných druhů a rozšiřování nemocí do míst, kde se předtím nevyskytovaly.
Jedním z nejtragičtějších důsledků globálních změn je, že některé národy a lokality jsou odsouzeny k zániku kvůli zvýšené hladině moře.
Vše začalo průmyslovou revolucí v roce 1750, která dala vzniknout kapitalistickému systému. Během dvou a půl století spotřebovaly tzv. “vyspělé státy” značnou část fosilních paliv, které se tvořily po dobu více než pět miliónů let.
Kapitalismus
Kapitalistická soutěživost a touha po zisku bez hranic ničí planetu. V kapitalismu nejsme lidskými bytostmi, ale konzumenty. V kapitalismu neexistuje Matka Příroda, ale suroviny. Kapitalismus je zdrojem nerovností a nerovnováhy ve světě. Vytváří luxus, předvádění se a plýtvání, které se týká malé skupiny populace, zatímco milióny lidí na světě umírají hlady. V rukách kapitalismu se vše stává zbožím: voda, půda, lidský genom, kultura předků, spravedlnost, etika, smrt…a i život sám o sobě. Všechno, ale úplně všechno, lze v kapitalismu koupit a prodat. I “změna klimatu” se stala předmětem obchodu.
“Změna klimatu” postavila lidstvo před obrovskou volbu: pokračovat v kapitalismu, což znamená zánik, nebo nastoupit cestu souladu s přírodou a respektu k životu.
V roce 1997 se vyspělé země a státy, které jsou ve fázi přechodové ekonomiky zavázaly k omezení skleníkových emisí alespoň o 5% oproti hladině v roce 1990, a toho měly dosáhnout zavedením různých mechanismů, mezi kterými převažují ty tržní.
Do roku 2006 se emise skleníkových plynů naopak zvýšily, a to o 9,1% oproti roku 1990. Ukázalo se tak, že vyspělé země své závazky nedodržely.
Tržní nástroje aplikované v rozvojových zemích (2) nevedly k významnému omezení emisí skleníkových plynů.
Trh není schopen regulovat globální finanční a výrobní systém a stejně tak ani omezovat emise skleníkových plynů, a udělá tak z toho jen obchod pro velké finanční agentury a velké korporace.
Země je mnohem důležitější než transakce na Wall Street
Zatímco Spojené státy a Evropská unie dává k dispozici 4100 miliard dolarů na záchranu bankéřů ve finanční krizi, kterou oni sami způsobili, na programy týkající se změny klimatu jde třistatřináckrát méně, tj. jen 13 miliard dolarů.
Zdroje určené na boj se změnou klimatu nejsou spravedlivě rozdělené. Ke snížení emisí je určeno více zdrojů než ke snižování dopadů, které postihuje všechny země. Převážná většina zdrojů jde do těch zemí, které nejvíce znečišťují, a tedy ne do zemí, které mají nejvíce zachované životní prostředí. Okolo 80% projektů v rámci Clean Development Mechanism se soustředí ve čtyřech státech.
Logika kapitalismu umožňuje paradox, kdy sektory, které ke znečištění životnímu prostředí přispěly nejvíce, také nejvíce profitují z programů na boj se změnou klimatu.
A poskytnutí technologií a prostředků pro čistý a udržitelný rozvoj chudého jihu zůstalo jen u slibů.
Pokud chceme zachránit Matku Zemi a lidstvo, musíme se na příštím Summitu o změně klimatu v Kodani posunout o krok vpřed. K tomuto účelu předkládám následující návrhy, které by se měly uskutečnit v době mezi konferencí v Poznani a o rok později v Kodani.
1) Mluvte o strukturálních příčinách klimatických změn. Dokud nenahradíme kapitalistický systém systémem založeným na spolupráci, solidaritě a souladu mezi lidmi a přírodou, budou opatření, která přijmeme, pouze omezeným a dočasným řešením. To, co podle nás ztroskotalo, je model “lepšího života”, neomezeného rozvoje, industrializace bez hranic, modernity, která neocení historii, rostoucího hromadění zboží na úkor druhých a přírody. Z tohoto důvodu navrhujeme “žít dobře v souladu s ostatními lidmi a Matkou přírodou”.
2) Rozvojové země musí mít pod kontrolou vzorce spotřeby: luxus a plýtvání, obzvláště přílišnou spotřebu fosilních paliv. Dotace na fosilní paliva, které dosahují 150-250 miliard dolarů (4) je třeba rozhodně odstranit. Je naprosto klíčové rozvinout alternativní zdroje energie jako solární, geotermální, větrnou a vodní, a to jak v malém, tak i středním měřítku.
3) Biopaliva nejsou alternativou, protože upřednostňují pěstování potravin pro využití v dopravě před produkcí potravin pro lidi. Biopaliva mají na svědomí expanzi zemědělské půdy, a ničí tak lesy a biodiversitu, vytváří monokulturu, zvyšuje hustotu využití půdy, způsobuje degradaci půd, vyčerpává vodní zdroje, přispívá k růstu cen potravin a v mnoha případech zapříčiňuje větší spotřebu energie než dokáže vyprodukovat.
Nezbytné je dostát stanoveným závazkům
4) Je nutné přísné dodržení závazků (5) vyspělých zemí snížit do roku 2012 emise skleníkových plynů alespoň o 5% oproti roku 1990. Je nepřijatelné, aby země, které v průběhu historie znečišťovaly planetu, mluvily o dalších omezeních v budoucnosti, když nejsou schopné dostát ani současným závazkům.
5) Stanovit další minimální závazky pro vyspělé státy, aby snížily emise skleníkových plynů o 40% do roku 2020 a o 90% do roku 2050 oproti roku 1990. Těmto minimálním závazkům musí dostát každý stát, není tedy možné obchodování s emisními povolenkami, které umožňují dále zemi znečišťovat. K ověření plnění závazků je také třeba zavést monitoring, měření a podávání zpráv a také zaručit transparentnost a dostupnost informací pro veřejnost.
6) Rozvojové státy, které nenesou zodpovědnost za znečištění v minulosti, si musí udržet nezbytný prostor, aby mohly zavést alternativní a udržitelný způsob rozvoje, který by neopakoval chyby divoké industrializace, která nás přivedla do současné situace. Abychom toto zajistili, musíme rozvojovým zemím poskytnout finanční prostředky a technologie.
Uznání ekologického dluhu
7) Na základě přiznání historického ekologického dluhu planetě musí vyspělé země vytvořit Integrovaný finanční mechanismus, aby podpořily rozvojové země v implementaci svých plánů a programů za účelem adaptace na klimatické změny a snížení jejich dopadů, a dále je podpořily v rozvoji a poskytly jim technologie, podpořily je v aktivitách na záchranu a zlepšení stavu břehů a vodních ploch, v opatřeních ke zvládnutí vážných přírodních katastrof způsobených klimatickými změnami a v provádění udržitelných a přírodu nepoškozujících rozvojových plánů.
8) Aby byl tento Integrální finanční mechanismus účinný, musíme počítat s příspěvkem ve výši alespoň 1% HDP vyspělých zemí (6) a s dalšími příspěvky z daní z benzínu a plynu, z finančních transakcí, námořní a letecké dopravy a z příjmů nadnárodních společností.
9) Příspěvky vyspělých států musí být chápány jako dodatečné příspěvky k Oficiální pomoci pro rozvoj (Official Development Assistance), k bilaterální pomoci nebo pomoci, která plyne skrze organismy mimo OSN. Veškeré financování, které jde mimo Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu (UNFCCC) nelze považovat za plnění závazků Úmluvy vyspělým státem.
10) Finanční prostředky musí být určeny pro plány nebo národní programy různých států, a ne k pokračování v tržní logice.
11) Finanční prostředky nelze soustředit jen v některých vyspělých státech, ale je třeba dát přednost státům, které k emisím skleníkových plynů přispěly méně, těm, které přírodu chrání a trpí v důsledku klimatických změn.
12) Integrovaný finanční mechanismus musí zastřešovat OSN, a ne fond Global Environment Facility a další prostředníci jako Světová banka a regionální rozvojové banky. Správa tohoto mechanismu musí být společná, transparentní a nebyrokratická. Rozhodovat musí všechny členské země, obzvláště ty rozvojové, a nikoliv dárci a byrokraté.
Poskytnutí technologií rozvojovým zemím
13) Inovace a technologie související se změnou klimatu by měly být veřejnou doménou, a ne v rukou soukromého monopolního patentového režimu, který ztěžuje a zdražuje poskytnutí technologií rozvojovým zemím.
14) Výrobky, které jsou výsledkem veřejného financování podporujícího technologické inovací a rozvoj musí být veřejnou doménou, a ne v rukou soukromého režimu patentů (7), aby mohly být zdarma předány rozvojovým zemím.
15) Je třeba podpořit a zlepšit systém dobrovolných a povinných licencí, aby měly země přístup k už patentovaným výrobkům, a to rychle a zdarma. Vyspělé země nemohou s patenty a právem na intelektuální vlastnictvím nakládat jako s něčím “svatým”, co by mělo být zachováno za každou cenu. Abychom mohli vyléčit Matku Zemi, je potřeba přijmout a podstatně rozšířit flexibilitu režimu práva intelektuálního vlastnictví v případech vážných hrozeb pro veřejné zdraví.
16) Oživit a podporovat praktiky domorodých lidí, které jsou v harmonii s přírodou a které se v průběhu staletí ukázaly jako udržitelné.
Adaptace a snížení emisí za účasti všech lidí
17) Podporovat aktivity, programy a plány zaměřené na snížení emisí, které ovlivňuje změny klimatu s účastí domorodých obyvatel a s přihlédnutím k implementaci Deklarace OSN o právech domorodých lidí.
18) Snížení emisí, které vznikají jako důsledek odlesňování a degradace lesů se musí řešit tak, že základem bude mechanismus přímé kompenzace vyspělých plynoucí do rozvojových zemí, a to skrze suverénní implementaci, která zajišťuje širokou účast místních komunit. Klíčový je také monitoring, podávání informací a ověření transparentnosti a přístupu veřejnosti.
OSN pro životní prostředí a klimatickou změnu
19) Abychom podpořili odlišný model rozvoje, který by byl příznivý pro životní prostředí a vyřešil by vážné problémy chudoby, potřebujeme Organizaci pro světové životní prostředí a klimatickou změnu, které by byly podřízené multilaterální obchodní a finanční organizace. Tato organizace musí mít účinný mechanismus jak postupovat, ověřovat a sankcionovat dodržování současných a budoucích dohod.
20) Je nezbytné strukturálně reformovat Světovou obchodní organizaci, Světovou banku, Mezinárodní měnový fond a mezinárodní ekonomický systém jako celek, abychom mohli garantovat spravedlivý obchod i finanční systém založený na spolupráci, který neohrozí udržitelný rozvoj a neumožní plýtvat s přírodními zdroji a fosilními palivy při výrobě, obchodu a přepravě výrobků.
V tomto procesu vyjednávání směrem ke konferenci v Kodani je klíčové zajistit účast našich lidí jakožto aktivních účastníků, a to na národní, regionální a světové úrovni. Vzít v úvahu musíme obzvláště sektory, kterých se to týká nejvíce jako domorodé obyvatelstvo, které vždy usilovalo o ochranu Matky Země.
Lidstvo je schopno zachránit Zemi, pokud obnoví princip solidarity a spolupráce a harmonii s přírodou jakožto protiklad k vládě soutěživosti, zisku a nekontrolovatelné spotřebě přírodních zdrojů.
Poznámky:
1) Kvůli fenoménu “Nińa”, který je vzhledem ke klimatické změně stále častější, měla Bolívie v roce 2007 HDP nižší o 4%.
2) známé jako Clean Development Mechanism
3) V současnosti existuje pouze jeden fond pro adaptaci, který má k dispozici cca 500 miliónů dolarů pro více než 150 rozvojových zemí. Podle sekretáře Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu jde 171 miliónů na adaptaci a 380 miliónů na snížení emisí.
4) podrobná zpráva
5) Kjótský protokol, odstavec 3
6) Podrobná zpráva navrhuje jedno procento globálního HDP, které představuje méně než 700 miliard dolarů ročně.
7) Podle Konference OSN o obchodu a rozvoji přispívá veřejné financování v rozvojových zemích čtyřiceti procenty zdrojů na inovace a rozvoj technologií.
Zdroj: http://www.zmag.org/znet/viewArticle/19911
11. listopadu 2008
Jedním z nejtragičtějších důsledků globálních změn je, že některé národy a lokality jsou odsouzeny k zániku kvůli zvýšené hladině moře.
Vše začalo průmyslovou revolucí v roce 1750, která dala vzniknout kapitalistickému systému. Během dvou a půl století spotřebovaly tzv. “vyspělé státy” značnou část fosilních paliv, které se tvořily po dobu více než pět miliónů let.
Kapitalismus
Kapitalistická soutěživost a touha po zisku bez hranic ničí planetu. V kapitalismu nejsme lidskými bytostmi, ale konzumenty. V kapitalismu neexistuje Matka Příroda, ale suroviny. Kapitalismus je zdrojem nerovností a nerovnováhy ve světě. Vytváří luxus, předvádění se a plýtvání, které se týká malé skupiny populace, zatímco milióny lidí na světě umírají hlady. V rukách kapitalismu se vše stává zbožím: voda, půda, lidský genom, kultura předků, spravedlnost, etika, smrt…a i život sám o sobě. Všechno, ale úplně všechno, lze v kapitalismu koupit a prodat. I “změna klimatu” se stala předmětem obchodu.
“Změna klimatu” postavila lidstvo před obrovskou volbu: pokračovat v kapitalismu, což znamená zánik, nebo nastoupit cestu souladu s přírodou a respektu k životu.
V roce 1997 se vyspělé země a státy, které jsou ve fázi přechodové ekonomiky zavázaly k omezení skleníkových emisí alespoň o 5% oproti hladině v roce 1990, a toho měly dosáhnout zavedením různých mechanismů, mezi kterými převažují ty tržní.
Do roku 2006 se emise skleníkových plynů naopak zvýšily, a to o 9,1% oproti roku 1990. Ukázalo se tak, že vyspělé země své závazky nedodržely.
Tržní nástroje aplikované v rozvojových zemích (2) nevedly k významnému omezení emisí skleníkových plynů.
Trh není schopen regulovat globální finanční a výrobní systém a stejně tak ani omezovat emise skleníkových plynů, a udělá tak z toho jen obchod pro velké finanční agentury a velké korporace.
Země je mnohem důležitější než transakce na Wall Street
Zatímco Spojené státy a Evropská unie dává k dispozici 4100 miliard dolarů na záchranu bankéřů ve finanční krizi, kterou oni sami způsobili, na programy týkající se změny klimatu jde třistatřináckrát méně, tj. jen 13 miliard dolarů.
Zdroje určené na boj se změnou klimatu nejsou spravedlivě rozdělené. Ke snížení emisí je určeno více zdrojů než ke snižování dopadů, které postihuje všechny země. Převážná většina zdrojů jde do těch zemí, které nejvíce znečišťují, a tedy ne do zemí, které mají nejvíce zachované životní prostředí. Okolo 80% projektů v rámci Clean Development Mechanism se soustředí ve čtyřech státech.
Logika kapitalismu umožňuje paradox, kdy sektory, které ke znečištění životnímu prostředí přispěly nejvíce, také nejvíce profitují z programů na boj se změnou klimatu.
A poskytnutí technologií a prostředků pro čistý a udržitelný rozvoj chudého jihu zůstalo jen u slibů.
Pokud chceme zachránit Matku Zemi a lidstvo, musíme se na příštím Summitu o změně klimatu v Kodani posunout o krok vpřed. K tomuto účelu předkládám následující návrhy, které by se měly uskutečnit v době mezi konferencí v Poznani a o rok později v Kodani.
1) Mluvte o strukturálních příčinách klimatických změn. Dokud nenahradíme kapitalistický systém systémem založeným na spolupráci, solidaritě a souladu mezi lidmi a přírodou, budou opatření, která přijmeme, pouze omezeným a dočasným řešením. To, co podle nás ztroskotalo, je model “lepšího života”, neomezeného rozvoje, industrializace bez hranic, modernity, která neocení historii, rostoucího hromadění zboží na úkor druhých a přírody. Z tohoto důvodu navrhujeme “žít dobře v souladu s ostatními lidmi a Matkou přírodou”.
2) Rozvojové země musí mít pod kontrolou vzorce spotřeby: luxus a plýtvání, obzvláště přílišnou spotřebu fosilních paliv. Dotace na fosilní paliva, které dosahují 150-250 miliard dolarů (4) je třeba rozhodně odstranit. Je naprosto klíčové rozvinout alternativní zdroje energie jako solární, geotermální, větrnou a vodní, a to jak v malém, tak i středním měřítku.
3) Biopaliva nejsou alternativou, protože upřednostňují pěstování potravin pro využití v dopravě před produkcí potravin pro lidi. Biopaliva mají na svědomí expanzi zemědělské půdy, a ničí tak lesy a biodiversitu, vytváří monokulturu, zvyšuje hustotu využití půdy, způsobuje degradaci půd, vyčerpává vodní zdroje, přispívá k růstu cen potravin a v mnoha případech zapříčiňuje větší spotřebu energie než dokáže vyprodukovat.
Nezbytné je dostát stanoveným závazkům
4) Je nutné přísné dodržení závazků (5) vyspělých zemí snížit do roku 2012 emise skleníkových plynů alespoň o 5% oproti roku 1990. Je nepřijatelné, aby země, které v průběhu historie znečišťovaly planetu, mluvily o dalších omezeních v budoucnosti, když nejsou schopné dostát ani současným závazkům.
5) Stanovit další minimální závazky pro vyspělé státy, aby snížily emise skleníkových plynů o 40% do roku 2020 a o 90% do roku 2050 oproti roku 1990. Těmto minimálním závazkům musí dostát každý stát, není tedy možné obchodování s emisními povolenkami, které umožňují dále zemi znečišťovat. K ověření plnění závazků je také třeba zavést monitoring, měření a podávání zpráv a také zaručit transparentnost a dostupnost informací pro veřejnost.
6) Rozvojové státy, které nenesou zodpovědnost za znečištění v minulosti, si musí udržet nezbytný prostor, aby mohly zavést alternativní a udržitelný způsob rozvoje, který by neopakoval chyby divoké industrializace, která nás přivedla do současné situace. Abychom toto zajistili, musíme rozvojovým zemím poskytnout finanční prostředky a technologie.
Uznání ekologického dluhu
7) Na základě přiznání historického ekologického dluhu planetě musí vyspělé země vytvořit Integrovaný finanční mechanismus, aby podpořily rozvojové země v implementaci svých plánů a programů za účelem adaptace na klimatické změny a snížení jejich dopadů, a dále je podpořily v rozvoji a poskytly jim technologie, podpořily je v aktivitách na záchranu a zlepšení stavu břehů a vodních ploch, v opatřeních ke zvládnutí vážných přírodních katastrof způsobených klimatickými změnami a v provádění udržitelných a přírodu nepoškozujících rozvojových plánů.
8) Aby byl tento Integrální finanční mechanismus účinný, musíme počítat s příspěvkem ve výši alespoň 1% HDP vyspělých zemí (6) a s dalšími příspěvky z daní z benzínu a plynu, z finančních transakcí, námořní a letecké dopravy a z příjmů nadnárodních společností.
9) Příspěvky vyspělých států musí být chápány jako dodatečné příspěvky k Oficiální pomoci pro rozvoj (Official Development Assistance), k bilaterální pomoci nebo pomoci, která plyne skrze organismy mimo OSN. Veškeré financování, které jde mimo Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu (UNFCCC) nelze považovat za plnění závazků Úmluvy vyspělým státem.
10) Finanční prostředky musí být určeny pro plány nebo národní programy různých států, a ne k pokračování v tržní logice.
11) Finanční prostředky nelze soustředit jen v některých vyspělých státech, ale je třeba dát přednost státům, které k emisím skleníkových plynů přispěly méně, těm, které přírodu chrání a trpí v důsledku klimatických změn.
12) Integrovaný finanční mechanismus musí zastřešovat OSN, a ne fond Global Environment Facility a další prostředníci jako Světová banka a regionální rozvojové banky. Správa tohoto mechanismu musí být společná, transparentní a nebyrokratická. Rozhodovat musí všechny členské země, obzvláště ty rozvojové, a nikoliv dárci a byrokraté.
Poskytnutí technologií rozvojovým zemím
13) Inovace a technologie související se změnou klimatu by měly být veřejnou doménou, a ne v rukou soukromého monopolního patentového režimu, který ztěžuje a zdražuje poskytnutí technologií rozvojovým zemím.
14) Výrobky, které jsou výsledkem veřejného financování podporujícího technologické inovací a rozvoj musí být veřejnou doménou, a ne v rukou soukromého režimu patentů (7), aby mohly být zdarma předány rozvojovým zemím.
15) Je třeba podpořit a zlepšit systém dobrovolných a povinných licencí, aby měly země přístup k už patentovaným výrobkům, a to rychle a zdarma. Vyspělé země nemohou s patenty a právem na intelektuální vlastnictvím nakládat jako s něčím “svatým”, co by mělo být zachováno za každou cenu. Abychom mohli vyléčit Matku Zemi, je potřeba přijmout a podstatně rozšířit flexibilitu režimu práva intelektuálního vlastnictví v případech vážných hrozeb pro veřejné zdraví.
16) Oživit a podporovat praktiky domorodých lidí, které jsou v harmonii s přírodou a které se v průběhu staletí ukázaly jako udržitelné.
Adaptace a snížení emisí za účasti všech lidí
17) Podporovat aktivity, programy a plány zaměřené na snížení emisí, které ovlivňuje změny klimatu s účastí domorodých obyvatel a s přihlédnutím k implementaci Deklarace OSN o právech domorodých lidí.
18) Snížení emisí, které vznikají jako důsledek odlesňování a degradace lesů se musí řešit tak, že základem bude mechanismus přímé kompenzace vyspělých plynoucí do rozvojových zemí, a to skrze suverénní implementaci, která zajišťuje širokou účast místních komunit. Klíčový je také monitoring, podávání informací a ověření transparentnosti a přístupu veřejnosti.
OSN pro životní prostředí a klimatickou změnu
19) Abychom podpořili odlišný model rozvoje, který by byl příznivý pro životní prostředí a vyřešil by vážné problémy chudoby, potřebujeme Organizaci pro světové životní prostředí a klimatickou změnu, které by byly podřízené multilaterální obchodní a finanční organizace. Tato organizace musí mít účinný mechanismus jak postupovat, ověřovat a sankcionovat dodržování současných a budoucích dohod.
20) Je nezbytné strukturálně reformovat Světovou obchodní organizaci, Světovou banku, Mezinárodní měnový fond a mezinárodní ekonomický systém jako celek, abychom mohli garantovat spravedlivý obchod i finanční systém založený na spolupráci, který neohrozí udržitelný rozvoj a neumožní plýtvat s přírodními zdroji a fosilními palivy při výrobě, obchodu a přepravě výrobků.
V tomto procesu vyjednávání směrem ke konferenci v Kodani je klíčové zajistit účast našich lidí jakožto aktivních účastníků, a to na národní, regionální a světové úrovni. Vzít v úvahu musíme obzvláště sektory, kterých se to týká nejvíce jako domorodé obyvatelstvo, které vždy usilovalo o ochranu Matky Země.
Lidstvo je schopno zachránit Zemi, pokud obnoví princip solidarity a spolupráce a harmonii s přírodou jakožto protiklad k vládě soutěživosti, zisku a nekontrolovatelné spotřebě přírodních zdrojů.
Poznámky:
1) Kvůli fenoménu “Nińa”, který je vzhledem ke klimatické změně stále častější, měla Bolívie v roce 2007 HDP nižší o 4%.
2) známé jako Clean Development Mechanism
3) V současnosti existuje pouze jeden fond pro adaptaci, který má k dispozici cca 500 miliónů dolarů pro více než 150 rozvojových zemí. Podle sekretáře Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu jde 171 miliónů na adaptaci a 380 miliónů na snížení emisí.
4) podrobná zpráva
5) Kjótský protokol, odstavec 3
6) Podrobná zpráva navrhuje jedno procento globálního HDP, které představuje méně než 700 miliard dolarů ročně.
7) Podle Konference OSN o obchodu a rozvoji přispívá veřejné financování v rozvojových zemích čtyřiceti procenty zdrojů na inovace a rozvoj technologií.
Zdroj: http://www.zmag.org/znet/viewArticle/19911
11. listopadu 2008
« zpět
Zprávy
O nenásilí
Kampaně nenásilí
