Peking 8.8.2008, 8:00. 8 čínských sportovců nese olympijskou vlajku. Celý svět sleduje zahájení  olympiády. V Osetii je noc, ale spánek obyvatel  Cchinvali není klidný. Už několik dní probíhá ostřelování Jižní Osetie s gruzínského území Ostřelování zesílilo okamžitě po odletu Condoleezy Riceové z Tbilisi. 7.8.ve 22:35 osetského času se ostřelování změnilo v regulérní dělostřeleckou přípravu. 23:30 prohlásil gruzínský generál Kruašvili, veřejně a před televizními kamerami, že Gruzie vyhlásila Osetii válku. Toto vyhlášení Kruašvili zopakoval ještě 8.8. v 0:45. V této době se ruské vedení pokoušelo kontaktovat gruzínské představitele, ale ti odmítli reagovat. Nad ránem, 5:20 místního času, začal masivní pozemní útok Gruzínů. Putin se v Pekingu narychlo setkává s Bushem, aby ho o situaci informoval. Ten mu sděluje, že válku nechtěli, ale neudělá nic, aby Saakašviliho zastavil.
http://www.prop.sk/nekratene_cnn_interview_putin.html

Na ruských televizních stanicích máme možnost sledovat válku z hlavního města Jižní Osetie téměř v přímém přenosu. Ale po přepnutí na CNN, nebo BBC není po válečném zpravodajství ani stopy. Ani jedna západní televizní stanice nevyslala do bombardovaného Cchinvali televizní štáb. Ruská vláda se opětovně pokouší navázat spojení s Gruzínskou a americkou vládou. Nikdo s nimi nechce jednat. Na TV Russia Today můžeme vidět zběsilou palbu Gruzínů s obrněných transportérů na obytné domy. Slyšíme chechtání vojáků evidentně nadopovaných drogami zvyšujícími agresivitu. S ruských zdrojů přicházejí informace o zabíjení ruských mírotvorců, kteří zatím mají rozkaz neopětovat palbu. Zahynulo více, než 10 ruských mírotvorců, kteří byli v Osetii pod hlavičkou OSN. Mnoho dalších jich bylo zraněno. Na západních televizních kanálech stále nic.

16 hodin po zahájení pozemního útoku Gruzínské pozemní ofenzívy je zahájena ruská protiofenzíva. Ruské jednotky pronikají tunelem spojujícím Severní a Jižní Osetii. U ústí tunelu jsou bombardovány gruzínskými letadly a mají zpočátku značné ztráty. Až po dvou dnech se probojují do Cchinvali. Postupují i na území Gruzie a obsazují nárazníkovou zónu v hloubce cca 20 km na gruzínském území. V západních médiích bijí na poplach. Rusko napadlo Gruzii! Ruský medvěd napadl malý, demokratický stát! Těžko věřit svým uším. O Gruzínském útoku na Jižní Osetii ani slovo. Na CNN ukazují hlavní město Jižní Osetie Cchinvali zničené gruzínským bombardováním, při kterém Gruzíni použili ve velkém měřítku i raketomety Grad. Ale americký komentátor říká, že je to gruzínské město Gori zničené ruskými vojáky. Po dvou dnech CNN přiznává „omyl“, ale to už skoro nikdo nezaregistruje.

Západní komentátoři i politici se předhánějí v odsuzování Rusů. Po několika dnech ale Sarkozy přece jenom přiznává, že útok začala Gruzie, ale že Rusko odpovědělo „nepřiměřeně“.  Jaký protiútok Ruska by byl přiměřený? Na Jižní Osetii zaútočilo 6 tisíc Gruzínů na obrněných transportérech a tancích. Asi 1500 civilistů, obyvatel Jižní Oseti, bylo při Gruzinských útocích zabito. Osetové vypovídají o střílení do prchajících žen a dětí. Někteří byli záměrně přejeti tanky. Hlavní měst Cchinvali bylo srovnáno se zemí. V západních médiích se dopřává slechu gruzínskému prezidentu Saakašvilimu, že Cchinvali srovnali se zemí Rusové. Ale kdo sledoval ruské stanice již první den války, viděl zničené Cchinvali už tehdy. A Rusové se dostali do Cchinvali až po dalších dvou dnech. A tam už nebojovali, protože tou dobou už Gruzíni bezhlavě prchali. Nechávali za sebou i techniku, včetně vozidel Humvee. Je až směšné, že Američané požadovali po Rusech, aby jim tato vozidla vrátili. Podle očitého svěděctví Osetů se útoku na jižní Osetii zůčastnili i vojáci tmavé pleti. Ruská vláda jen zdrženlivě sdělila, že možná účast amerických vojáků na útoku je předmětem šetření.

Tak jaký protiútok Rusů by byl přiměřený? Bylo přiměřené bombardování Jugoslávie letouny NATO v r. 1999? Během kampaně trvající 78 dní bylo uskutečněno 39 tisíc bojových letů. To je oficiální údaj NATO. Jednoduchý odhad tonáže bomb svržených na Jugoslávii, založený na počtu letů, únosnosti použitých letadel a skutečnosti, že všechny bomby byly svrženy, protože piloti se bojí přistávat s bombami na palubě (v ojedinělých případech, kdy z důvodu počasí nemohli bomby svrhnout je shazovali do moře) vede k číslu cca 500 tisíc!. Bylo svržení půl milionu tun bomb na Jugoslávii „přiměřené“?

Jižní Osetie jednostranně vyhlásila nezávislost v r. 1991. Stalo se to po krvavé válce s Gruzií (které se Rusové nezúčastnili). Až do útoku Gruzie na Osetii v tomto roce Rusko respektovalo mezinárodně uznané hranice Gruzie. Uznání nezávislosti Jižní Osetie se strany Ruska bylo přirozeným a očekávaným důsledkem gruzínské agrese jako jediná možnost zajištění bezpečnosti jejích obyvatel z nichž 90% má ruské pasy. Je zvláštní, že Západ, který uznal nezávislost Kosova odsuzuje uznání nezávislosti jižní Oseti a Abcházie. Jsou tyto případy srovnatelné? V čem se shodují a v čem se liší?

Kosovo je kolébkou srbského národa. Jsou tam nejstarší srbské kostely a kláštery. Osídlování Kosova Albánci začalo za osmanské říše. Bylo Turky podporováno, aby pomáhalo pacifikovat odbojné Srby, kteří se s okupací nikdy nesmířili. Další vlna stěhování Albánců do Kosova přišla za 2. světové války. Mussollini podporoval osídlování Kosova Albánci, jako kdysi Osmané, a přišel s myšlenkou Velké Albánie. Dalším důvodem přečíslování Srbů v Kosovu Albánci byla vysoká natalita kosovských Albánců v posledních desetiletích. Mezitím Srbů v Kosovu ubývalo. Někteří mizeli a pak se našla jejich zohavená těla. Jiní se i rodinami ze strachu vystěhovávali. Po obsazení Kosova Američany bylo etnické vyčištění Kosova od Srbů, ale i jiných nealbánských národností, dokončeno. Až poté musela UCK odevzdat zbraně. Kosovské kostely a kláštery ze 13. století, některé z nich na seznamu UNESCO, byly vypáleny. Chrám Krista Spasitele v Prištině byl přeměněn ve veřejné záchodky.

Jaká je historie vztahů Osetie a Gruzie? Historický název dnešních Osetů jsou Alanové. Alanové jsou starobylým indoevropským národem. Starověká Alánie se nacházela v oblasti dnešní Osetie. V polovině 5. století byla vyvrácena Atilou a  jejich část (jak známe z dějepisu) pak s Atilou táhla na západ. Ostatní zůstali v oblasti Kavkazu. Byli jedním z prvních v oblasti, kteří přijali křesťanství (po Arménech). Po staletí byli napadáni Čečeny z východu i Gruzíny s jihu. Obojí patří do jiné etnické skupiny, než indoevropští Osetové (Gruzíni jsou směsicí čtyř neindoevropských národů, z nichž každý měl svůj vlastní jazyk). V r. 1745 Osetové  sami požádali o začlenění do ruské říše, aby získali ochranu před Osmany, ale i před sousedními kavkazskými národy.  V r. 1801 se Gruzie, která byla pod rostoucím tlakem Osmanů také dobrovolně připojila k Rusku. V r. 1912 totéž učinila i do té doby samostatná Abcházie. Osetie je na rozdíl od Kosova historickým státním útvarem, stejně jako i Abcházie. Nikdy v historii ke Gruzii nepatřily. Administrativně je tam začlenil až Gruzín Stalin, (v případě Osetů jen jejich jižní polovinu), ale ponechal jim autonomní status, který jim v r. 1991 Gruzie chtěla odebrat, což bylo hlavním důvodem tehdejších krvavých bojů. Po negativních historických zkušenostech s Gruzíny by se Osetové, ani Abcházcové, nikdy se začleněním do Gruzie nesmířili.

Čtenář nechť posoudí sám který s uvedených národů má větší morální právo na nezávislost.

Gruzie je západními sdělovacími prostředky soustavně líčena jako demokratický stát a její prezident Saakašvili je miláčkem médií. Je to opodstatněné? Po svém nástupu při „růžové revoluci“ v prosinci 2003 Saakašvili postupně začal zavádět policejní stát. Opoziční politikové byli uvrhováni do vězení. Bývalý Gruzínský premiér Žvania zemřel za podivných okolností. Oficiálně se otrávil zemním plynem, ale bývalý gruzínský ministr obrany Okruašvili, který nyní žije v exilu v Paříži, tvrdí, že byl zavražděn Saakašviliho tajnou službou. Před rokem byly ve Tbilisi mohutné demonstrace proti Saaklasvilimu. Zúčastnilo se jich přes 150 tisíc lidí. Saakašvili je brutálně potlačil slzným plynem, obušky a gumovými projektily
http://www.youtube.com/watch?v=03aE1jECLoQ
http://www.youtube.com/watch?v=mZPB9y9RC88
http://www.youtube.com/watch?v=S7pR8rLZaqg

Zavedl stanné právo. Majitel jediné opoziční televize Patakašvili byl nucen uprchnout do Anglie a věřejně prohlašoval, že se obává, že jej Saakašvili nechá zabít. Krátce poté, co prohlásil, že věnuje veškeré své finanční prostředku ke svržení Sakašviliho byl nalezen mrtev. Podle britských vyšetřovatelů zemřel na srdeční příhodu.

Zajímavý, až kafkovský,  je příběh s jeho televizí. Po smrti Patakašviliho přijel z USA člověk, který se prohlásil za jeho dědice. Předložil údajnou Patakašviliho závěť. Nikdo z rodiny Patakašviliho ho však nezná, ani o něm nikdy neslyšel. Televize Imedi mu však byla gruzínskými úřady neprodleně vydána a teď je z dříve jediné opoziční televizní stanice hlásná trouba Saakašviliho. Patakašviliho majetek v zahraničí však tento „dědic“ nezískal, ani se o to nepokusil. Zřejmě ten „testament“ není tak dokonalý.

Saakašvili žil v USA, umí dokonale americkou angličtinu a je miláčkem západních médií. Nevadí ani jeho evidentní patologické příznaky, např. nervózní pojídání vlastní kravaty
http://www.youtube.com/watch?v=49wOzZdWWYM

Tak brutální mediální manipulaci, jaká byla západními médii spuštěna  v souvislosti s válkou v Osetii jsem ještě nikdy nezaregistroval. Ani za komunismu. Tehdejší komunistická propaganda vykreslovala Západ negativně a komunistický blok pozitivně, ale tak vyloženě lživé informace jako v tomto případě uváděny přece jenom nebyly. Západní politici i média lhali o Srbech v Bosně i Kosovu, lhali o ZHN v Iráku. Ale tenkrát nebyl opak tak evidentní jako teď. Teď zapřeli nos mezi očima. Lži uváděné západními mainstreamovými médii o válce v Osetii jsou tak monstrózní, že není možno je vysvětlit tím, že se jedná o omyl, o špatnou informovanost novinářů. Je možno učinit pouze jednoznačný závěr, že je jedná o záměrnou brutální mediální manipulaci. Zapadá i do všech ostatních případů postoje západních médií ke státům a politikům v oblasti kolem Ruska. Vypadá to tak, že jediným kritériem jejich mediálního hodnocení je vztah těchto zemí a politiků k Rusku. Slovníček orwellovského newspeaku dneška, který se nazývá „politická korektnost“, přikazuje označit každého, kdo má nepřátelský vztah k Rusku za „demokrata“. Čítankovým příkladem je Lotyšsko. 30% obyvatel, etničtí Rusové, nemají žádná občanská a politická práva i když jejich rodiny tam žijí od dob Petra I.  Nemohou volit, ani být voleni. Nemají důchod na který si celý život platili pojištění.

V Rize Lotyši postavili pomník lotyšským jednotkám SS. Každoročně se tam konají oslavy těchto jednotek. Staří esesáci se oblékají do uniforem SS a chodí dětem do škol vyprávět o hrdinství jednotek SS. Kritizuje to někdo? Ví se to vůbec na Západě? A Lotyšsko je přitom členem EU. Podobné je to i v Estonsku. Naopak politici s kladným vztahem k Rusku jsou médii ostrakizováni.

Zbývá se zamyslet nad důvody tohoto počínání médií. Kdo média řídí? Kdo média vlastní? Média evidentně hlásají názory svých vlastníků, kteří média řídí prostřednictvím šéfredaktorů. (ukázkovým případem jsou např. HN, kdysi náš nejlepší deník, dnes, po změně vlastníka, jen propagandistický plátek).

Většinu mainstreamových médií Západu vlastní čtyři obří mediální koncerny. Jejich hlavní akcionáři jsou současně vlastníky největších bank i největších zbrojařských koncernů. Jaké mají důvody k tak brutální protiruské kampani? Logické závěry takové úvahy nevěští nic dobrého.

Zatím se ještě pravda dá šířit po internetu. Pravda o válce v Osetii např. zde:
http://www.youtube.com/watch?v=0c26Q-qxDEA

http://www.youtube.com/watch?v=jlruGdmKz2w

http://www.youtube.com/watch?v=ksZe-IFMc7c

http://www.youtube.com/watch?v=iW4ONwEstOE

http://www.youtube.com/watch?v=ulqUCxUKitw

http://www.youtube.com/watch?v=I3IuSLALxSw

http://www.youtube.com/watch?v=bLQgDCPHfv0

http://www.youtube.com/watch?v=ssyXOc6XI6g

http://www.youtube.com/watch?v=eF33TY3F91s

http://www.youtube.com/watch?v=u3zLy_aBVQ0

http://www.youtube.com/watch?v=DFh4ny9s4U4

http://www.zvedavec.org/komentare/2008/10/2819-prezila-jsem-gruzinskou-valku.htm

http://www.prop.sk/saakasvili_chcel.html

http://www.prop.sk/osetsko.html

Ivan Němec