Bývalý důstojník z Latinské Ameriky spáchal v sedmdesátých letech zločiny proti lidskosti.

Unikl spravedlnosti tím, že se schoval pod falešným jménem v Mexiku. Španělsko ho však našlo a požádalo o jeho vydání. Mexiko této žádosti pravděpodobně vyhoví.

Mnoho dalších zločinů proti lidskosti se událo a stále se děje na celém světě. Některé z nich však ani nejsou považované za zločiny.

V Iráku při válce zemřelo na milión lidí, zejména civilistů. Díky této válce vydělaly ropné a zbrojařské společnosti miliardy dolarů. Kdo zodpovídá za životy iráckých dětí?

Milióny neviných lidí se staly obětí genocid a násilí od koloniální doby až dodnes. Kdo zodpovídá za jejich promarněné životy?

Citujeme článek Jorge G. Castañedy, mexického ministra zahraničí v roce 2001.
http://www.project-syndicate.org/commentary/castaneda22/Czech

----
“Na obranu mezinárodní spravedlnosti

MÉXICO – Nedlouho poté, co jsem se jako mexický ministr zahraničí v roce 2001 ujal úřadu, přišel mi na stůl zcela nový problém. Španělsko na základě obžaloby z genocidy, mučení a terorismu žádalo o vydání argentinského námořního důstojníka, který se v Mexiku usídlil pod falešným jménem. Důstojník Ricardo Miguel Cavallo byl zapleten do trestné činnosti páchané v letech 1977 a 1978 na nechvalně proslulé Námořní technické škole v Buenos Aires. Podle španělské obžaloby Cavallo patřil k zásahové jednotce skupiny, která se aktivně podílela na únosech a mučení lidí, jež vojenský režim považoval za levičáky.

Otázkou, která přede mnou stála, bylo, zda vydat Cavalla do Španělska, třetí země, aby čelil soudu za porušování lidských práv páchaných v Argentině. Podepsání listin by bylo průlomové, poněvadž by vůbec poprvé signalizovalo, že podezřelí z porušování práv mohou stanout před soudem kdekoli na světě, je-li v jejich domovině spravedlnost nepravděpodobná.

Rozhodování pro mne bylo přímočaré: zločiny vyžadovaly spravedlnost a pravděpodobnost, že Cavallo bude hnán k zodpovědnosti, byla ve Španělsku vyšší než v Argentině. V Argentině jej tehdy před stíháním chránily zákony upravující amnestii. Extradiční listiny jsem podepsal.

Od té doby bylo učiněno mnoho průlomů, aby se zajistilo, že světově nejzávažnější zločiny už nebudou procházet bez trestu. Mezinárodní trestní soud (ICC) se má čile k světu a už 107 států, včetně Mexika, ratifikovalo úmluvu, která soud ustavila, a přistoupilo na jeho jurisdikci.

Národní soudy, kupříkladu ve Španělsku, prostřednictvím výkonu celosvětové jurisdikce hrají v zápase proti beztrestnosti stále důraznější roli. Nárůst tohoto typu soudních stíhání následně pobídl některé země, mimo jiné Argentinu a Chile, ke zrušení zákonů o amnestii, aby bylo možné stíhat podezřelé válečné zločince doma. Soudy se Slobodanem Miloševićem a Charlesem Taylorem doložily, že v bezpečí před soudním stíháním už nejsou ani hlavy států. Pohodlí pachatelů těchto zločinů ubývá současně s tím, jak přibývá možností soudního stíhání.

Zda pokrok v této bitvě proti beztrestnosti přetrvá, anebo sklouzne zpět, je teď v rukou Rady bezpečnosti Organizace spojených národů.

Žalobce ICC, argentinský právník Luis Moreno Ocampo, 14. července oznámil, že žádá o zatykač na súdánského prezidenta Omara al-Bašíra za organizaci zvěrstev v Dárfúru.

Súdánská vláda okamžitě odpověděla diplomatickou kampaní, která má přimět Radu bezpečnosti o 12 měsíční odklad vyšetřování.

A zčásti kvůli strachu z odvety vůči mírovým sborům OSN i humanitárním pracovníkům, se jí to, bohužel, daří.

Rada bezpečnosti ale musí být při úvahách o odkladu trestního řízení ICC mimořádně obezřetná. Takové rozhodnutí by bylo vážnou překážkou hnutí usilujícího o ukončení beztrestnosti u nejzávažnějších zločinů. Ukázalo by, že obžalovaní váleční baroni a diktátoři se mohou vyhnout spravedlnosti tím, že si výhrůžkami udělají z Rady bezpečnosti rukojmí.

Pozastavit tímto způsobem práci ICC by podkopalo jeden z důvodů, proč byl mezinárodní soud ustaven, a tím je jeho schopnost odstrašovat.

Odročit al-Bašírovu kauzu by vážným způsobem podlomilo důležitou zásadu, která postupně zapouští kořeny po celém světě, totiž že nikdo není nad zákonem.

Rozhodnutí Rady bezpečnosti z března 2005, že situaci v Dárfúru předloží žalobci ICC, bylo samo o sobě významným milníkem v boji proti beztrestnosti. Toto rozhodnutí vůbec poprvé ukázalo, že existuje instituce, která může vyšetřovat a stíhat nejzávažnější mezinárodní zločiny bez ohledu na to, kde k nim dojde.

Krom toho, že šlo o vítězství mezinárodní spravedlnosti, předložení případu také dalo slib obětem děsivých zvěrstev v Dárfúru, že pachatelé zločinů, jež je postihly, budou jednou hnáni k zodpovědnosti. Kdyby Rada bezpečnosti před svým závazkem couvla, neopustila by jen oběti v Dárfúru. Uštědřila by rovněž významnou ránu všem lidem po celém světě, kteří usilují o skoncování s beztrestností pachatelů nejpříšernějších zločinů, jaké lidstvo zná.

Jorge G. Castañeda, bývalý ministr zahraničí Mexika (2000-2003), je profesorem politologie a iberoamerických studií s mimořádným stipendiem pro světové osobnosti na Newyorské univerzitě.

Copyright: Project Syndicate, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč“.