Po téměř dvou letech vytáčení, vyložených nepravd a zástupných argumentů se konečně dozvídáme, že americký radar má u nás stát kvůli Rusku. Bude nás chránit, aniž by přitom Rusko jakkoliv ohrožoval.

Po vojenské stránce se Rusko nemá čeho obávat. Je přece kdykoliv schopno svými jadernými hlavicemi přeorat celý prostor mezi Řípem, Prahou a Plzní, to vše zhruba do deseti minut od vydání rozkazu. Po této stránce tedy můžeme být naprosto klidní a můžeme i se svými dětmi usínat v pohodě.

Radar je zde kvůli něčemu jinému. Až bude postaven, všimne si Rusko, že patříme do americké sféry vlivu a už nám dá konečně pokoj. Nedovolilo by si atakovat zemi, na které stojí jinak zcela neškodné americké vojenské zařízení.
Bezpečnostní experti i bezpečnostní laici, kteří nás o tomhle přesvědčují, žijí hluboko ve dvacátém století. Ustrnuli ve světe, kde jedině noha vojáka rozhodovala o suverenitě či závislosti země. Když k nám vkročí voják americký, nebude tady ten ruský.

Až tito staromódní experti a příliš nadšení laici vyhlédnou ze svých zákopů, zjistí, že dnes žijeme v jiném světě.

V poměrech globalizované ekonomiky jsou země drženy v závislosti hrozbou odmítnutí investic, nákupem jejich dluhopisů, přerušením strategických hospodářských vazeb. Pouze ty státy, které kontrolují velké zásoby strategických surovin, mohou se obávat okupace. Naposledy jsme to viděli v případě Iráku.

Ve svobodné tržní ekonomice si může Rusko od Korejců odkoupit naše strategické výrobní kapacity, od Němců odkoupit náš tisk, od Rakušanů naše pojišťovny, od Jihoafričanů naše pivovary. Nechá nám tady jenom ten radar, abychom dále ze svých daní platili jeho provoz a jeho ochranu.

O radaru v Tichomoří se ví, že je po technické stránce zastaralý a problematický, jako ostatně celý plán hvězdných válek. Bude muset být modernizován a získat nové parametry, zcela jiné, než s jakými pracovali naši hygienici, kteří ho označili za neškodný.

Předpotopnost radaru však nespočívá jen v jeho parametrech. Celý se opírá o předpotopní způsob uvažování bezpečnostních expertů, které kdysi naučili, že stačí, aby si hodný pejsek poznačil zvednutou nožičkou své území a zlý pejsek mu na ně nevkročí.

Jan Keller - sociolog, univerzitní profesor