V úterý 28. října poslali zástupci hnutí Nenásilí dopis prezidentovi České republiky Václavu Klausovi.

V dopise vyjádřili hluboké znepokojení nejen nad možným konfliktem a novými závody ve zbrojení, které umístění radaru v ČR vyvolá, ale také nad politickou situací v České republice, kde působení cizích vojenských sil vážně ohrožuje naši mladou demokracii.

----
Prezident ČR
Václav Klaus
Kancelář prezidenta republiky
Pražský hrad
119 08 Praha 1

V Praze, 28.10.2008

Vážený pane prezidente,

děkujeme za Vaši odpověď na dopis, který jsme Vám zaslali během naší hladovky proti umístění vojenské základny cizí mocnosti na našem území a ve kterém jsme Vás žádali o setkání.

Samozřejmě nás mrzí, že jste toto setkání odmítl. Vnímali jsme to jako zavření dveří před dialogem. Napsal jste, že tato forma protestu je vhodná pro totalitní režimy a v takovém se dnes nenacházíme. V tom s Vámi naprosto souhlasíme: dnes se určitě nenacházíme v totalitním režimu, pokud tímto spojením myslíme diktátorský systém podobný tomu, který zde byl přítomný před rokem 1989.

Chtěli bychom však, abyste pochopil, že volba hladovky se zrodila z nezbytnosti vyjádřit nespokojenost s tím, že není vládou vyslyšen hlas občanů a nenachází ani adekvátní prostor v médiích. Navíc se jedná o nespokojenost, která je vnímána nejen námi či několika skupinami, ale většinou českého obyvatelstva. Důkazem toho je, že od ukončení našeho protestu pokračuje každý den symbolická jednodenní řetězová hladovka, které se účastní široké spektrum osobností naší společnosti: umělci, vědci, členové parlamentu, lékaři, sportovci a mnozí další.

Nejednalo se tedy o exhibiční akt, jak jej chtěl interpretovat pan Topolánek, který polekán tehdejším děním se s námi také odmítl setkat, ale o vyzdvižení otázky, která je ještě dnes intenzivně prožívána velkou částí naší společnosti.

Pane prezidente, lidé dnes mají pocit, že se znovu činí rozhodnutí, která ač ospravedlňována ideály a hezkými motivacemi se nakonec obracejí proti samotné vůli lidí. To, co většina lidí dnes pociťuje, je, že moc je vzdálena, že provádí rozhodnutí vzdálené skutečnému životu a že není možné něco ovlivňovat či alespoň být vyslyšen. Panuje tu dnes velké zklamání především co se týče velkých ideálů demokracie. Nezáleží na tom, jestli tento pocit zcela odpovídá skutečnosti či nikoli, důležité je, že právě to lidé cítí a to představuje velký problém.

Reakcí vlády na tento rozkol v naší společnosti nebylo vyslyšení hlasu občanů – to, co by zdravý rozum napověděl – ale naopak, díky nákladným propagandistickým kampaním snaha přizpůsobit vůli lidí podle vůle vlády. Navíc byly tyto kampaně zaplaceny penězi těch samých občanů. Podobné chování stylu „uvědomělé avantgardy národa“ nemohlo skončit jinak než fiaskem a ještě větší ztrátou důvěry občanů v instituce.

Věříme, že nesouhlasíte s paternalistickým a osvícenským přístupem ministra Vondry, který považuje za nezbytné „vytrvávat“, když pro italský časopis Espresso uvedl: „Budeme to lidem dál vysvětlovat a věřím, že to pochopí.“ A co když Češi nepochopí? Co v takovém případě udělá pan Vondra? Nezdá se Vám také nedemokratické, že je tímto národ vnímán jako hloupý a neschopný pochopit návrhy vlastních zastupitelů?

Obracíme se na Vás jako na prezidenta naší republiky, jako na nadstranického představitele a ručitele demokracie nejen v jejím právnickém aspektu, a tedy ve smyslu dodržování ústavy, ale také v jejím hlubokém významu systému vlády, kterou jasně uskutečňuje vůle většiny.

Jsme znepokojeni nejen budoucími následky tohoto rozhodnutí, ale také skutečností, že toto historické rozhodnutí znovu přijmout vojska cizí mocnosti na našem území se odehrává v jedovaté atmosféře a že roste vliv cizích sil na politický a demokratický život naší společnosti.

A právě kvůli tomu Vás znovu žádáme o setkání, kde bychom mohli vyjádřit velké obavy, které nejsou jen naše, ale celé společnosti. Nebudeme zacházet do detailů těchto obav, doufaje, že budeme mít příležitost o nich s Vámi pohovořit osobně.

Na závěr vás žádáme o naléhavou intervenci, aby hlasování, které proběhne v parlamentu o otázce radaru, proběhlo podle pravidel nezbytných k úpravě ústavy a tudíž s určující většinou.

S úctou a srdečnými pozdravy,

Ing. Jan Tamáš, Ph.D. a Jan Bednář