Připomínat současné výročí mnichovských událostí z roku 1938 by bylo snad i nadbytečné. Ve sdělovacích prostředcích mu byl věnován rozsáhlý prostor a u jeho příležitosti byly uspořádány výstavy a přednášky.

S tímto výročím je spojen přetrvávající problém resp. otázka, která je stále pokládána, a to, zda jsme v roce 1938 měli bojovat.

Některými historiky je přitom vyslovován až takový názor, že otázka nemá místa resp. že je zbytečná, protože se bojovalo. Od podzimu 1938 až do března 1939 docházelo ke střetnutím, která si vyžádala nezanedbatelný počet obětí v řadách vojska a stráže obrany státu.

Oproti tomu panuje převážná shoda v tom, že rozhodnutí presidenta Beneše a vlády nebojovat vyvolala v tehdejší československé společnosti pocit marnosti a nemožnosti ovlivnit zásadní politické otázky, a přenášel se i dále, posílen událostmi z let 1948 a 1968. Podle názory řady publicistů přetrvává dosud.

Předně je třeba poznamenat, že odpověď na uvedenou otázku nepřísluší nám, ale mělo být o ní rozhodnuto řádně, ústavním způsobem, tehdy. My dnes můžeme pouze uvádět své názory na to, jak bychom mohli či chtěli jednat, kdybychom byli na místě obyvatel republiky tehdy.

Jitřivost proto neplyne ani tak z povahy samotné otázky (pro kterou ji, jak bylo už řečeno, někteří odmítají atp.), ale ze způsobu, jakým byla tehdy rozhodnuta.

Z tohoto důvodu je třeba připomínat výročí mnichovského diktátu i ve vztahu k událostem provázejících současnou zahraniční politiku, zejm. jednání o zřízení radarové základny.

Je zde totiž zřejmá obdoba, nikoli ovšem v povaze sporu; České republice nehrozí samozřejmě v souvislosti se zřízením základny taková ztráta území a narušení hospodářství jako v roce 1938 (byť rizika plynoucí z příp. zřízení základy nelze podceňovat), ale ve způsobu řešení sporu.

I tehdy jako dnes zastává zřetelná většina obyvatelstva (alespoň dle opakovaných výzkumů veřejného mínění) zásadně rozdílný názor než vláda. Přitom ta uspořádání referenda odmítá, ačkoli ono samo nepředstavuje žádné kategorické rozhodnutí, před jakým stála republika v roce 1938.

Bohužel obdobu vykazuje i způsob informování veřejnosti o důležitých skutečnostech, když tehdy i nyní byly mnohé nepříznivé skutečnosti tajeny.

Mnichov roku 1938 proto představuje vážné varování i dnes. Kdyby totiž došlo k prosazení vůle vlády, takový postup by onen pocit marnosti dále posílil a narušil by i důvěru v demokratické instituce stejně tak, jako po roce 1938 v celý politický systém I. republiky.

Existuje však ještě jedno východisko, a to projednání smluv parlamentem. Lze si proto jen přát, aby proběhlo normálním způsobem tj. bez bez nátlaku, nebo pokusů o podplácení.

A zcela na závěr jedna důležitá poznámka; další vývoj bude zřejmě podstatně záviset na tom, kolik občanů projeví zájem osobně se podílet na rozhodování o otázce, zda zřídit základnu nebo ne.