Volební fiasko stran vládní koalice znamená sice začátek konce Mirka Topolánka, neznamená však konec trápení české politiky. Jednou z jejích největších bolestí je prosazování instalace cizího radaru v naší zemi hrstkou politiků proti vůli většiny národa.

Tito politici už nemohou ani omylem tvrdit, že mají právo radar prosadit z titulu svých funkcí. Nebyla to pravda po předloňských volbách a je to vyložená lež po volbách letošních. V situaci, kdy špičky pravicové mocenské elity jsou na odchodu, bylo by nezodpovědné a absurdní, aby ještě na schodech činily rozhodnutí, které poznamená naši zemi na dlouhá desetiletí.

Samotná ODS uznává, že volby nebyly o dění v krajích, ale staly se (prý vinou ČSSD) záležitostí vztaženou k celostátní politice. Proměnily se v jakési celorepublikové referendum. Pak je ovšem na místě uznat, že v tomto  referendu obě nejpravicovější strany - ODS a Strana zelených - vyloženě propadly.

Případ zelených je přímo ukázkový. Martin Bursík nechal záměrně svolat sjezd své strany ještě před volbami právě proto, aby se voliči mohli jednoznačně vyjádřit, zda podporují jeho křídlo a jeho styl dělání politiky. Voliči se vyjádřili více než  jednoznačně - ukázali palcem dolů. Ve skutečnosti nezískal předseda zelených ani ta tři procenta. Nemalou část z nich představují hlasy odevzdané v krajích, které proti Bursíkovi otevřeně rebelují.

Martin Bursík má dost možná povahu na to, aby na palec dolů reagoval po vzoru svého modrého přítele vztyčeným prostředníkem. Pokud by však měl projít radar tímto způsobem, zpochybnilo by se tím mnohé z toho, díky čemu demokracie v naší zemi vůbec funguje.

Dění v těchto dnech, kdy se má o radaru v parlamentu rozhodovat, bude proto svým způsobem ještě podstatnější než události volební. Ukáže se, zda ti, kdo volby prohráli, jsou ještě ochotni dodržovat pravidla, podle nichž se v demokraciích hraje. Tím základním pravidlem není zákulisní získávání přeběhlíků a podivné praktiky při režírování stranických sjezdů. Základním pravidlem je respektování vůle voličů. Pochopí Martin Bursík s Mirkem Topolánkem alespoň tohle? 

Jan Keller, Právo 20.10.2008