Se souhlasem autora přinášíme dopis, který nabízí další pohled na současné ministerstvo zahraničí vedené „nejlepším ministrem“ Karlem Schwarzenbergem.

Vážená paní šéfredaktorko,
velmi mne zaujal Váš článek i situaci kolem případu Ivo Žďárka a chtěl bych se podělit o svoji vlastní zkušenost s poměry na MZV: Já jsem doplatil na intrikánskou personální politiku na MZV. Jsem dvojnásobný velvyslanec ČR s diplomatickou hodnosti velvyslance, vyznamenaný nejvyšším jordánským státním vyznamenáním, od svých 61 let starobní důchodce s penzí vypočítanou na 10.000 Kč. Na MZV jsem byl 11 let udržován v brigádnickém poměru, abych mohl být bez problémů v případě potřeby vyhozen.

Tak se také stalo, když mi byl ve čtvrtém roce mé druhé velvyslanecké mise v Jordánsku končící pracovní poměr na dobu určitou prodloužen o tři měsíce, jen aby se vyčkalo nutného odvolání prezidentem.

Legalisticky všechno v naprostém pořádku. Když jsem se s ukončením pracovního poměru nespokojil a vyjádřil zájem na MZV dále pracovat, byl mi ředitelem PaM vyjádřen výsměšný podiv, že jako „zkušený diplomat“ nechápu, že mne ministerstvo nemůže a nechce zaměstnávat.

V těchto dvou pomocných slovesech je jádro problému. Ministerstvo mne mohlo převést z brigádníka na stálého zaměstnance, jako to učinilo v jiných případech, mohlo mne zaměstnat v ústředí nebo poslat do jiné země. O mém převedení do jiné země ostatně už v roce 2005 hovořil tehdejší první náměstek ministra Petr Kolář.

Po úspěšné diplomatické kariéře nemělo MZV ani pracovní důvody k mému vyhazovu. Jaksi „mimo mikrofon“ mi personální ředitelka uvedla poněkud diskriminační důvod dosažení nároku na důchod. Ministr Schwarzenberg mne později odmítl dále zaměstnávat, protože prý stanovil „věkový limit“.

Dosažení nároku na důchod ani věkový limit se však v jiných případech samozřejmě neberou v úvahu. Ve funkcích velvyslanců i dlouho přes obvyklé 4 roky přetrvávají osoby i mnohem starší než já (např. ing. Přívratský v Tunisu, 72 let, šestým rokem ve funkci). Jsou do nich v důchodovém věku dokonce jmenováni (bývalý ministr Dyba ve věku 67 let, Tomáš Pštross, Vladimír Kotzy, Stanislav Slavický, Boris Lazar).

Jozef Braun dokonce ve věku nároku na starobní důchod zakládá novou ambasádu v Makedonii. Nedodržuje se ani kariérní řád. Kdyby se nerozdávaly velvyslanecké a jiné diplomatické trafiky kamarádům, partajníkům nebo nepohodlným osobám, bylo by dost míst na cirkulaci kariérních diplomatů, kteří by nemuseli setrvávat v dlouhodobém brigádnickém poměru jako já.

Co se dodržuje, jsou partajní a klientelistické vztahy a zejména pravidlo „ruka ruku myje“, které i Vy sama zmiňujete. Stejně jako v tragickém případě Ivo Žďárka nejlepší adept na velvyslanecký post je ten, který má nějaký využitelný poklesek.

Vy zmiňujete korupci kolem vydávání víz ve Vietnamu či s obchod s alkoholem v arabských zemích. O tom jsme byl i já informován jako o jedné z vazeb vzájemného „povinného ručení“. Ti, kdo na sebe něco vědí, mezi sebe nikoho nepustí. Proto jsem já, který nesplňoval žádný z uvedených kvalifikačních předpokladů, nekupčil s vízy ani nepašoval alkohol, musel přepustit místo povolanějším. Vždyť jsem pouze nositelem vysokého jordánského vyznamenání a děkovných dopisů českých institucí a jednotlivců.

Úspěchy a bezúhonnost se na MZV neodpouštějí. Takový člověk se do neprůhledného kupčení s posty nehodí. A kdo si myslel, že tam šlechtic ministr zjedná nápravu, šeredně se zmýlil. Já jsem musel svůj post horempádem opustit, v ústředí se pro mne místo nenašlo. Moje nástupkyně RNDr. Ivana Holoubková přijela do země až půl roku po mém odjezdu a já na ni slyším samé stížnosti.

Když si na MZV člověk hledí své práce, snaží se úspěšně reprezentovat ČR, stojí stranou intrik a nepodlézá, dopadne tak jako já. Jestliže pak po návratu získá jistý vhled do intrikánské personální politiky na MZV, jak se rozdělují nejvyšší diplomatické funkce, zahnízdí se v něm hořkost.

Člověk mohl by být nadále v diplomacii platný, nadále udržuje vztahy s velvyslanci a diplomatickou komunitou v ČR, je zván na akce a konzultován v záležitostech své profesní odbornosti, s almužnou českého starobního důchodu však nejen nemůže být recipročním partnerem, v současné finanční krizi si tak do budoucna může jedině vyhlížet lavičku v nejbližším parku.

A to i přesto, že se i nadále snaží pracovat hlavou, učit, překládat a vydávat knihy. Tím si však v klausovském kapitalismu 21. století člověk vydělá tak akorát na drobení pro holuby, zvlášť když se mu nakladatelští podvodníci jako majitel nakladatelství Leda Červenka místo vyplacení honoráře vysmívají.

Jeden pozitivní důsledek pro mne tragický případ Ivo Žďárka měl: ministerstvo se nejspíš zaleklo další možné komplikace a na mé opakované výzvy mi alespoň ukázalo dekret prezidenta republiky o mém odvolání z Jordánska, který dosud přede mnou jako jeho adresátem arogantně tajilo!

S pozdravem
PhDr. Tomáš Laně

http://www.czechfp.cz/site/?p=2229