Rozhovor televize Al Džazíra s historikem Bostonské univerzity, publicistou a sociálním kritikem o tom, jak válka v Iráku poškodila vztah světa k USA a proč se „impérium“ blíží ke svému pádu.

- Kam nyní Spojené státy směřují z hlediska světové velmoci a vlivu?

USA směřují – už nějakou dobu a nyní obzvláště – ke oslabování své síly i vlivu. Od počátku války v Iráku zbytek světa od USA očividně poodstoupil, a pokud bude politika USA pokračovat směrem, jaký udržuje nyní – tedy směrem agrese a násilí a nezájmu o pocity a myšlenky ostatních lidí – pak bude vliv Spojených států ve světě stále více klesat.

Je to impérium, které je na jedné straně nejmocnějším, jaké kdy svět poznal, ale na druhé straně je to impérium, které se bortí – impérium, které nemá budoucnost… protože zbytek světa se odcizil a taky prostě proto, že je to impérium silně zatížené vojenskými závazky, se základnami po celém světě, s domácími zdroji, které samo sobě vyčerpává.

To vede doma k neustále rostoucí nespokojenosti, a proto si myslím, že impérium USA půjde cestou svých předchůdců, vlastně si myslím, že už na ní je.

- Existuje nějaká naděje, že by USA změnily svůj přístup ke zbytku světa?

Jestli nějaká naděje existuje, pak spočívá v samotných občanech USA. Spočívá v tom, že se Američanům stále více nelíbí to, co se děje jejich zemi, a že se proti tomu ozývají. Že se jim nelíbí ztráta cti a úcty ve světě, plenění lidských zdrojů v USA, skomírající školství a zdravotnictví, to, že politický systém ovládly korporace, a to všechno se odráží jejich v každodenním životě. Jsou tu také stále vyšší a vyšší ceny potravin, stále rostoucí ohrožení a nejistota, mladí lidé se posílají do válek.

Myslím, že tohle všechno se může proměnit v hnutí vzpoury. Už jsme taková hnutí v dějinách měli: odborářské hnutí, hnutí za občanská práva, hnutí proti válce ve Vietnamu… Myslím, že pokud USA udrží kurz takový, jako dnes, můžeme se stát svědky nového lidového hnutí. To je jediná naděje pro USA.

- Jak se Spojené státy do takové situace dostaly?

Do tohoto bodu jsme se dostali, proto že… Předpokládám, že se do toho Američané dostali proto, že jich dostatečný počet došel pocitu uspokojení se svým životem. Jistě, mnozí Američané spokojení nejsou, proto také půlka národa nechodí k volbám, je odcizená. Je tu ale dostatek Američanů, kteří jsou spokojení, dalo by se říct, s tím, že jim ze stolu impéria odpadají drobky. Zkrátka dost lidí na to, aby podpořili systém. Tak jsme se sem dostali – systém dokázal uspokojit dost lidí na to, aby tím získal na své legitimitě. Myslím si ale, že tato doba už se chýlí ke konci.

- Co by měl svět o Spojených státech vědět?

Zjišťuju, že mnoho lidí ve světě nemá tušení, že v USA existuje opozice. Lidé ve světě si často myslí, že když byl Bush zvolen dvakrát, tak musí být populární. Nechápou korupčnost amerického politického systému který mu umožnil dvojí zvolení. Nechápou základ nedemokratičnosti amerického politického systému, v němž se veškerá moc soustředí do dvou politických stran, které k sobě nemají moc daleko a lidé jen s obtížemi mezi nimi nacházejí rozdíly. Proto si myslím, že jsme v situaci, kdy budeme – aby lidé opravdu mohli být spokojeni se společností, v níž žijeme – potřebovat nějaké fundamentální změny americké společnosti.

- Myslíte si, že se Spojené státy mohou z nynějšího stavu znovu postavit na nohy?

Já v proces opětovného vzchopení doufám. Dosud jsme to ale nezaznamenali. Ptali jste se, co lidé ve světě nevědí o Americe, a já řekl, že netuší o tom, že je tam opozice. Opozice přitom v Americe existovala vždy, byla ale vždy buď potlačena nebo umlčena, udržována na okraji společnosti, opomíjena, a tak její hlas nebyl slyšet. Lidé ve zbytku světa slyší jen to, co říkají američtí vůdci. Nemohou slyšet hlasy lidí z celých USA, kteří se svými vůdci nesouhlasí a chtějí razit jinou politiku.

Také si myslím, že si lidé ve světě neuvědomují, že to, čeho jsme nyní svědky v Iráku, je ve skutečnosti jen pokračováním dávné, opravdu dávné expanze amerického impéria do světa.

Myslím, že si hodně lidí říká, že válka v Iráku je jen projevem nějakého pomatení smyslů, že před ní byly Spojené státy impériem plným vlídnosti. Ve skutečnosti nikdy vlídnými nebyly, už od samých počátků americké revoluce, k zabírání indiánské půdy, od mexické války, války se Španělskem. Je zahanbující to přiznat, ale v této zemi máme dlouholetou historii násilných expanzí, a jsem si jistý, že o tom nevědí nejen mnozí lidé ve světě, ale ani mnozí Američané.

- Existuje nějaký způsob vedoucí k nápravě?

Víte, jakákoli naděje, která tu je, spočívá v bezpočtu Američanů, kteří jsou slušní, nechtějí válčit, nechtějí zabíjet jiné lidi. Tuto naději je těžké pocítit, protože Američané, kteří tímto způsobem přemýšlejí a jednají, jsou vyloučení ze sdělovacích prostředků, a tak jejich hlasy nikdo neslyší, nejsou vidět z obrazovek, ale jsou.

Za svůj život už jsem prošel několika sociálními hnutími a proto vím, že na samém jejich počátku, také nebyla vidět žádná naděje. Sedm let jsem žil na americkém jihu, v době, kdy se formovala hnutí za občanská práva, a taky se zdálo, že žádná naděje neexistuje.

Ona ale existovala, jen byla skrytá pod povrchem. A když se lidé zorganizovali, když začali jednat, když začali spolupracovat, začali podstupovat rizika, začali se stavět establishmentu na odpor, začali s občanskou neposlušností. Pak se naděje může zhmotnit… a přerůst ve změnu.

- Vidíte nějaká východiska z dnešní situace a způsoby, jakými by se mohl americký vliv na zbytek světa stát do budoucna pozitivním?

Víte, aby mohly Spojené státy začít ovlivňovat svět pozitivně, museli bychom mít nové politické vedení, které by bylo citlivé vůči potřebám americkému lidu, a mezi těmito potřebami nejsou války ani agrese. Muselo by být zároveň citlivé vůči lidem v ostatních částech světa, citlivé natolik, aby také vědělo, že americké zdroje nemají být vynakládány na války, ale na uspokojení potřeb lidí, kteří strádají.

Zemětřesení a jiné přírodní katastrofy jsou po celém světě, ale lidé v Americe jsou na tom obdobně jako lidé v jiných zemích. Přírodní katastrofy ani tady nevyvolávají pozitivní reakci – podívejte se na hurikán Katrina. Lidé v USA, zvláště pak ti chudí a barevní, jsou stejnými oběťmi americké moci jako lidé v jiných zemích.

- Mohl byste naše povídání shrnout – tedy otázky moci a vlivu Spojených států?

Moc a vliv Spojených států od počátku války v Iráku znatelně oslabily, protože americká moc, tak jak byla ve světě historicky uplatňována, byla světu obnažena víc než kdy předtím.

Proto vliv klesá, moc klesá. Ať je armáda sebesilnější, tento trend na její síle nezávisí. A proto ona moc klesá. Moc jednoznačně závisí na mravní legitimitě systému a Spojené státy tuto mravní legitimitu ztrácejí.

Mou naději je, že se Američané vzepřou a tuto situaci sami změní, pro dobro své a dobro celého světa.

Zdroj: czech free press
http://www.czechfp.cz/site/?p=1783