ODPOVĚD | 17:52
Dobré odpoledne,
děkuji za Váš dotaz. Stavět obranné systémy proti lidem, které z jejich domovů vyhnala válka, rozšiřování pouští či nějaká jiné pohroma, je jistě možné (otázkou jinou je, jestli je to účinné a humánní). Je to však pouze reakce na problém, ale není to snaha o řešení, které by se snažilo odstranit příčiny problému. Já se přiznám, že je mi bližší varianta, aby peníze, které by se utopily ve vojenských systémech, byly spíše investovány do programů pomoci těm lidem, kteří byli Vámi popsanými pohromami postiženi a na odstraňování příčin těchto problémů. Např. pokud Spojené státy ročně investují do systému protiraketové obrany (jehož součástí má být i radar v ČR) 10 mld. USD, je to stejná částka, o kterou kdyby se navýšila současná podpora, mohl by se (dle údajů OECD) snížit počet lidí, kteří nemají přístup k pitné vodě na polovinu a to do roku 2015. Další příklad - podle Výzkumné služby Kongresu Spojených států v současné době stojí vojenská přítomnost v Iráku okolo 720 milionů dolarů (asi 12 mld. Kč) denně. Mírová organizace American Friends Service Committee (je nositelkou Nobelovy ceny míru) spočítala, že za částku, kterou denně stojí válka v Iráku, lze postavit 6 482 nových rodinných domů, 84 nových základních škol či zajistit zdravotní péči pro 423 529 dětí. Nejsou to lepší investice?
Navíc se přiznám, že nejsem zcela přesvědčen o čistě obranném charakteru amerického protiraketového systému. Je to asi podobné, jako když si Čína chtěla od ČR koupit obranný radiolokátor Věra. Odpůrci tohoto prodeje (v čele s USA ) tehdy proti prodeji argumentovali právě tím, že kvalitní obranné radary slouží jako strategická zbraň, která může sloužit k eliminaci či minimalizaci případné odvety, v případě, že vlastník radaru rozpoutá válečný konflikt. A obávám se, že americký radar v ČR a rakety v Polsku či Pobaltí mohou mít stejný „povzbuzující“ efekt i na válečné ambice armády Spojených států.
Aby mi bylo dobře rozuměno, jsem rád že Čína ani Pákistán nakonec radiolokátor z ČR nedostali, myslím si, že při vývozu zbraní a vojenských systémů, stejně jako při vojenské podpoře bychom měli velmi zvažovat, jestli náhodou nepodporujeme státy a země s imperiálními choutkami či země hrubě pošlapávající lidská práva (k tomu ČR ostatně váže i několik mezinárodních dokumentů, ke kterým se připojila). A tohle pravidlo bychom měli uplatňovat jak na Čínu a Rusko, tak i na Spojené státy.

ODPOVĚD | 17:58
Začnu od konce Vaší otázky. Pokud bych byl přesvědčen (a existovaly pro to pádné argumenty), že instalace radaru přispěje k zajištění míru, bezpečnosti či ochraně lidských práv, já osobně jsem ochoten riskovat jeho instalací i fakt, že se to různým diktátorům, generálům či ozbrojeným hrdlořezům nemusí líbit a dají si ČR na seznam svých nepřátel. Z tohoto pohledu si myslím, že různá studenoválečnická prohlášení představitelů Ruska, jsou zároveň nejsilnějším argumentem příznivců amerického radaru, který mají v rukou. Jenže dle dostupných informací dopad radaru v ČR (a raket v Polsku či Pobaltí) má na světovou bezpečnost a mír účinek zcela opačný, než že by přispíval k jejich posilování.
Zastánci radaru často argumentují také tím, že umístěním americké vojenské základny a radaru v ČR, vyjádříme také podporu Spojeným státům v jejich boji za mír, demokracii a lidská práva. Problém je ale v tom, že je čím dál tím těžší vidět v zahraniční a vojenské politice USA snahu o prosazování a ochranu lidských práv a míru. Spojené státy mají na svědomí takřka polovinu světových výdajů na zbrojení. Spojené státy svými zbraněmi dlouhodobě podporují různé ozbrojené konflikty a vybrané diktátorské režimy světa. Spojené státy jsou jednou z mála zemí vystupující proti přijetí Úmluvy o obchodu se zbraněmi Organizace spojených národů, jejímž cílem je omezit a výrazně regulovat zbrojní obchody i s ohledem na dodržování lidských práv ve světě. Spojené státy se (společně s ČR) postavily proti přijetí rezoluce OSN žádající prozkoumat zdravotní rizika vyplývající z používání zbraní obsahujících uran (Evropský parlament vyzval země EU k zákazu těchto zbraní). Spojené státy se (společně s Čínou a Ruskem) odmítly připojit k mezinárodní smlouvě o zákazu používání kazetové munice, jejímiž obětmi jsou převážně civilisté. Zpravodajská služba Spojených států využívá při mučení „svých“ zajatců metody vypracované čínským režimem komunistické strany. Spojené státy bez souhlasu OSN zahájily vojenskou agresi proti Jugoslávii. Spojené státy na základě lživých argumentů zahájily válku proti Iráku a nyní proti vůli většiny americké veřejnosti nadále tuto zemi okupují. Stačí to dost na pochybnosti o tom, jestli podpora politiky Spojených států přispívá k zajištění bezpečnosti, míru a lidských práv ve světě?

ODPOVĚD | 17:59
Nemyslím si, že by se svět dal vysvětlit tak jednoduše, že jej ovládá nějaká tajná zednářská lóže, jejímiž členy jsou všichni mocní tohoto světa, kteří pak plánují „všechno dění ve světě“, jak píšete. Podobné vidění světa mají např. i nacisté, kteří však k slovíčku zednářská, přidají žido-zednářská, aby pak tento svůj konstrukt využili k likvidaci jim nepohodlných lidí, skupin, národů či ras. Podobný způsob uvažování je mi na hony vzdálený.
Nepochybuji však, že ve světě existuje řada mocných zájmových skupin, které výrazně ovlivňují politické dění. Přiznám se ale, že moje obavy jsou spojené spíše s plány takových spolků jako je např. skupina ekonomických mocností G8 či s programy strukturálních úprav vnucovaných různým zemím např. Světovou bankou a Mezinárodním měnovým fondem. Ale to je asi na jinou debatu a na jiném webu.

ODPOVĚD | 18:00
O rozhodnutí společnosti Vodafone blokovat pro část svých uživatelů (pro ty co se připojují k internetu skrze mobil) vybrané webové stránky jsem již slyšel. Ohlašovaným důvodem je ochrana zákazníků např. před dětskou pornografií či před stránkami, které „…podporují a propagují hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka“ (viz. http://www.vodafone.cz/about/press/news.htm?id=509&year=2008). Nejsem odborník na danou problematiku, ale toto rozhodnutí mi přijde velmi nešťastné. Jednak o tom jaké stránky podporují uvedená hnutí (a naplňují tak skutkovou podstatu porušení zákona) by asi neměla rozhodovat soukromá společnost, ale soud. Druhý problém vidím v tom, že Vodafone tyto stránky blokuje ne na žádost zákazníka (který nemá o uvedené weby zájem či chce před nimi chránit např. své děti), ale činí tak automaticky. Z osobní zkušenosti vím, jak důležité je občas kouknout např. na stránky neonacistických skupin, aby člověk věděl jakým směrem se toto hnutí vyvíjí, popř. jaké akce chystá (např. antisemitské protesty, násilné útoky na demonstrace odpůrců fašismu a nacismu apod.). Jen tak může být člověk schopen na nebezpečí fašistických a nacistických skupin reagovat. Tvářit se, že co nevidím (a k čemu se kvůli blokování na internetu nedostanu), to neexistuje, mně konkrétně v případě fungování rasistických a xenofobních bojůvek přijde obzvláště hloupé a nebezpečné. Další aspekty daného problému vcelku zajímavě popisuje např. článek na http://www.lupa.cz/clanky/stalo-se-je-cenzura-internetu-uz-i-vnbspcr.
Naštěstí v ČR zatím máme možnost změnit poskytovatele připojení k internetu a vybrat si toho, který za nás neprovádí selekci toho, co smíme a můžeme číst a vidět. To, že ale internet zdaleka není tak bezbřeze svobodné a nezávislé médium, za jaké bývá často vydáváno, je pravda. Existuje řada politických režimů, kde panuje skutečná cenzura internetu, která má své oběti nejen v podobě utajených informací, ale i konkrétních lidí, kteří kvůli ní sedí ve vězení. K tomu doporučuji stránku organizace Reportéři bez hranic http://www.rsf.org/rubrique.php3?id_rubrique=273 či stránky organizace Amnesty International (http://www.amnesty.org.uk/content.asp?CategoryID=10580, http://irrepressible.info).
Jejich prostřednictvím získáte nejen informace, ale můžete i konkrétně pomoci obětem represe a internetové cenzury. Snad Vám uvedené stránky váš poskytovatel připojení k internetu nezablokoval :-)

ODPOVĚD | 18:36
Omlouvám se, ale neznám recepty na řešení všech neduhů světa, ale přiznávám, že míra propagandistické kampaně a mediálních manipulací ve prospěch radaru mě svojí razancí překvapila. Nepřekvapilo mě, že o radaru nemluvila pravdu vláda a její ministři (ať už v ní jsou za jakoukoliv stranu). O radaru lhala předchozí vláda, proč by tato měla mluvit pravdu. Rozebrat postoje, jejich změnu, přizpůsobování se a lavírování nejsilnější opoziční strany by stálo za samostatný rozbor a myslím si, že by o této straně neřekl nic lichotivého. Postoje Strany zelených už zhodnotili v klesajících volebních preferencích oscilujících nyní pod 5% její voliči.
Každopádně nasazení s jakou se vrhly do kampaně za prosazení radaru a ještě více do očerňování odpůrců radaru masové sdělovací prostředky, překonalo dle mého zatím vše, co jsme od roku 1989 v českých médiích zažili. Jednotná fronta v čele s Lidovými novinami a Mladou frontou Dnes se při hájení a prosazování svého jediného správného názoru nenechala omezovat ničím, ani realitou. Když si člověk četl „reportáže“ těchto médií o několikatisícové pokojné demonstraci odpůrců radaru, které se sám zúčastnil, zjistil, že vlastně podpořil jen několik set agresivních osob, které vyvolávaly konflikty s policií. Z komentářů těchto deníků pak zjistil, že je buď komunista, důchodce, arabo či rusofil, homosexuál či anarchista a nejlépe všechno dohromady. Příspěvky zmiňovaných deníků měly tu schopnost, že člověka posunuly v čase do let osmdesátých, kdy také tlupy disidentských výtržníků narušovaly socialistickou zákonnost a provokovaly příslušníky Veřejné bezpečnosti. V případě komentářů zmiňovaných listů byla iluze návratu v čase o to dokonalejší, neb pod státotvornými texty odsuzujícími odpůrce radaru jako rozvraceče placené ze zahraničních zdrojů s cílem pomoci imperialistickým plánům cizích mocností, jsme mohli najít jména stejných autorů jako v dobách vlády jedné strany.