15. března lidé na celém světě řeknou:
DEJME ŠANCI MÍRU

19. března uplyne pět let od útoku Spojených států na Irák – útoku, v jehož důsledku zemřel v Iráku podle posledních odhadů již téměř milion lidí. Tato preventivní válka, rozpoutaná bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN, bez souhlasu světového společenství, nastolila v mezinárodní politice zcela nový směr. Dnes se dokonce mluví o jaderném preventivním útoku na Irán.

Stovky miliard dolarů vybraných od nás, daňových poplatníků, jsou každoročně použity na výrobu zbraní a financování válek. Jen válka v Iráku stála obyvatele USA již téměř 500 miliard dolarů.

Jsou vyvíjeny nové smrtící zbraně, včetně zbraní jaderných. Těch je do současnosti ve světě téměř třicet tisíc hlavic – množství, které by bylo schopno zničit celou planetu s námi všemi 25 krát.

V této atmosféře zbrojení nyní Spojené státy přicházejí s plánem na rozšíření systému raketové obrany do Evropy a to hned dvěma novými vojenskými základnami – jednou v České republice a druhou v Polsku. Tento nebezpečný projekt přispívá k růstu mezinárodního napětí a vede k novým závodům ve zbrojení.

Technologický pokrok mohl již dávno zajistit vyřešení problému chudoby. Přesto i nadále žije 2,6 miliard lidí – tedy téměř polovina obyvatel této planety - pod hranicí chudoby.

Naše vlády směřují k privatizaci zdravotnictví, školství a dalších oblastí. Je prosazován společenský model, který ze všech aspektů lidského života činí předmět podnikání, aniž by bral v potaz všeobecnou deklaraci lidských práv a v ní zakotvená práva na život, vzdělání, zdraví, bezpečí a další.

Vývoj v posledních letech ukazuje, že propast mezi chudými a bohatými se prohlubuje nejen mezi „bohatým severem“ a „chudým jihem“, ale také mezi lidmi žijícími v jednotlivých zemích. Profiluje se úzká, extrémně bohatá menšina a stále větší, stále chudší většina. Tento trend již nemůže dlouho pokračovat.

Naše politické špičky nám v posledních letech jednoznačně dokazují, že jejich prioritou nejsou životy lidí na této planetě, ale prospěch jich samotných či prospěch sponzorů jejich politických kampaní. Proto se již nemůžeme dále spoléhat na to, že naši každodenní situaci zlepší či celosvětové problémy vyřeší tito pánové – s řešením musíme přijít sami.

Mnoho lidí v minulosti dokázalo, že ve spojení lidí a v nenásilném boji je obrovská síla. Mahátma Gándhí a Martin Luther King dali příklady, že při společném nasazení za změnu světa jsme mnohem silnější, než zdánlivě mocnější protivníci. Latinskoamerický filozof Mario Cobos – Silo, dlouhodobě prosazující metodologii aktivního nenásilí, dnes vyzývá: „Dejme šanci míru.“. V různých částech světa se rodí nenásilné hnutí inspirované právě těmito vzory.

V celém světě letos 15. března vyjádříme náš společný odhodlaný odpor vůči dalšímu směřování planety směrem ke zbrojení a zanedbávání skutečných problémů světa a především vyjádříme naše odhodlání začít utvářet takový svět, jaký si skutečně přejeme: svět nenásilný, mírový, opravdu demokratický. Svět, kde budou dodržována lidská práva. Svět, kde každý člověk bude přínosem.